Puberťačka

Máma....

Ta co mi dala život.
Kojila mně, živila a šatila mně.
Byla jsem za ní vděčná.

Kdo by nebyl že?
Mít mámu, která vám ve všem pomůže...

Jenže to bylo jen ze začátku.

Jeden z mých bratrů měl narozeniny.
Nestihla jsem si vzít kousek dortu, řekla jsem si, že si dám potom.
Když jsem si ten kousek vzala, máma na mě začala mluvit...
,,Vždyť si už dort měla, když tolik jíš, tak se potom nediv že jsi tak tlustá!" 

Jako kdybych to nevěděla...

Na protest jsem si uřízla kousek, co doslova vypadal jako plátkový sýr.

Ten den za mnou ještě přišla s omluvami, že myslela, že jsem dort měla.
Většinou, když se mi omlouvá, tak mlčím.
Nikdy jí nemám co říct.
Jakože ,,Jo v pohodě, akorát jsem kvůli tomu brečela." jí říct nemůžu.

Co si budeme nalhávat, v podstatě mně shazovala celé moje dospívání.

,,Měla by jsi cvičit, máš hozný břicho."
,,Když jsi chodila ven se psem, byla jsi hubenější."

Díky, já vím.
Vím, že jsem tlustá a ošklivá.

Proč jsem si asi koupila korzet?

Stejně mně shazoval druhý nejstarší bratr i moje babička.

Akorát mi všichni připomínali, co už vím delší dobu...