Puberťačka

Rodina...

Pro někoho cenná věc.
Pro někoho ztráta času a pro ostatní odpad.

Po mně je to něco mezi tím vším.

Matka co se rozvedla s ochlastou, se kterým měla čtyři děti.
Matka co si vzala debila, kterého potkala v hospodě a měla s ním miminko.
Říkala, jak dobrej chlap to je a takový věci.

On se ale jenom přetvařoval, dokázal to dva roky.
Pak se objevila jeho pravá tvář.
Sobec, co si rád zakřičí na svojí ženu i na svého syna, dokonce i na děti, co ani nejsou s ním pokrevně příbuzní.

Celé moje dospívání si bral do huby toho nejstaršího, který mohl za vše, mně urážel, druhého nejstaršího nebral vážně, třetího nejstaršího se snažil ponižovat, ale moc mu to nešlo, když ho vždy přechytračil, A toho svého syna? Ze začátku pečující, milující otec, co chce pro svého jediného syna to nejlepší.
Ale alkohol a debilita dělá svoje.

Ten jeho syn, můj bratr je schopný ho teď poslat do prdele, protože ani jeho vlastní krev s ním nechce nic mít.

S rodinou ze strany otčíma nikdo nechce nic mít.
Ty první roky.. to jo. Společné Vánoce, dárky...
Ale pak se rozjely hroty..
A od té doby s nima nemáme kontakt.

S rodinou ze strany mého otce...
No o tom nikdo nemáme tušení, jak to s nima je.
Vím že někdo z nich umřel, toť vše.

S rodinou ze strany mojí mámy se bavíme pořád.
Babička, děda, strejdové a tety. O všech máme info a vztah.

Kdybych nebyla taková, jaká jsem teď, třeba bych byla i šťastná....
Ale o tom si budeme ještě povídat...