Zas pozdě. Papík.
✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨
DreamPOV:
Přiletěli jsme o 5 minut později, jak jinak známé přece spolehlivost na letadla. Karl psal, že se ještě trošku zpozdí, aby jsme tam na něj počkali, že má problém se zavalením (neví co všechno si má vzít, jakoby tam šel na módní prohlídku).
Když jsme šli pro kufry tak Gogy ho našel hned, ale já jsem ho nemohl najít. Hledal jsem ho tam ale třeba jen minutu, pak jsem si všimnul, že ho má nějaká paní. Chvíli jsem čekal a kontroloval jestli je to opravdu můj kufr.
Opravdu to byl on, zašel jsem za tou paní a zeptal jsem se jí, jestli je to opravdu její kufr, že já nemůžu svůj najít a že vypadá přesně jako ten co má u sebe ona. Chvíli si ten kufr jen prohlížela a pak mi ho vrátila s tím, že se omlouvá, že se musela splést.
Gogy seděl na lavičkách a čekal na mě. Ta paní si docela dlouho prohlížela ten kufr, takže když jsem se vracel tak se Gogy trošku mračil.
„No co je, přece jsme ji nemohl říct, aby mi ho okamžitě vrátila a nepřihlížela si ho tam tak dlouho"=D
„No jo prosimtě. Karl mi psal, že za chvíli už přijede, tak pojď čekat ven. Vezme nás rovnou sebou taxíkem, kterým přijede"=G
„Dobre tak pojď"=D
Pomohl jsem mu zvednout ze sedačky. Chytil jsem ho za ruku, byl chvíli nervózní, aby si o nás ty lidi něco nemysleli. Chvíli tam jen tak stál a koukal se na naše ruce.
„Tak půjdem Karlovi naproti"D
Řekl jsem abych přerušil to trapní ticho. Kouknul se mi do očí, trošku se začervenal a opětoval můj stisk. Pomalu jsem začali vycházet ven z budovy.
Když jsme tam stáli jen pár sekund, tak přijel Karl v taxíku. Vylezl ven a všichni jsme se vzájemně usmáli. Koukal se hlavně na mě, ani se mu nedivím, vidí mě poprvé.
Pozdravili jsme se a začali jsem se objímat. Chvíli jsme si povídali, pak si ale řidič trošku odkašlal, aby se připomněl, že už by jsme měli vyrazit.
„Tak si dejte věci do kufru a pojede ať přijedem už co nejdřív"=K
Přešel jsem ke kufru a dal tam svoje věci a pak i Gogyho. Na Karlovi bylo vidět, že se strašně těší. Sapnap vůbec neví, že bych se měl vrátit a ještě k tomu s Gogym a Karlem.
Možná bude trošku uražený, že jsme mu to neřekli. Po chvíli určitě ale bude nadšenej, že tam jsme (hlavně teda s Karla si myslím).
Byli jsme všichni namačkáni vzadu. Jako by neexistovalo přední sedadlo. Gogy seděl uprostřed a my po stranách (kde jinde asi taky). Povídali jsme si o kravinách.
Probírali jsme jak to uděláme. Mě napadla ta největší kravina co snad šla. Spočívalo to v tom, že mu zavolám, že přijede balík aby šel otevřít. Samozřejmě žádný balík nepřijede a budem tam my.
Letiště je od našeho bytu asi tak půl hodinky cesty. Mušle jsem zadat řidičovi adresu, protože ani jeden nevěděl kam jedem.
Trošku jsem jim popsal nás barák, aby se tam tolik neztráceli. Stejně si myslím, že se tam budou ztrácet. Když jsme jim řekl, že naštěstí máme docela široký zdi, tak se začali smát.
„Dveře od mého pokoje a od Sapnapovo pokoje určitě poznáte. Já je mám natřený celý na zeleno a Sap na oranžovo"=D
„Georgy doufám, že tam Sapnapovi nevtrhneš. Hehe"=K
„Neboj já si ho ohlídám viď"=D
Gogy dělal, že je uraženej, ale stejně vím, že se s náma chtěl začít smát. Bylo to na něm poznat i když se snažil hodně.
...
Už čekáme před naším domem a čekáme až Karl zazvoní, ale ten se tam přemlouvá. Musí to vypadat komicky, když tři lidi s kufrem stojí před domem a jeden se snaží zazvonit na zvonek.
Po dlouhém přemlouvání konečně zazvonil a my slyšeli jen jak někdo jde po schodech dolů. Sice máme silný zdi, ale Sap šlape jak slon když spěchá a jde po schodech.
✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨
Já vím jsem strašná, ale jen si počkejte. Papík <(￣ ︶ ￣)>
