Vánoce naruby/ adventní kalendář

6. prosince

Někteří tvrdí, že nejsme krásní, ale jak to mohou vědět? Krása není z venku, ale ze vnitř. Hromada lidí to nechápe. Proč to říkáme sobě? Kritizujeme se kvůli ostatním. A to horší dokonce jeden druhému říkáme,  jak strašně vypadá a neuvědomujeme si následky.

Všechny ty slova zahajují války, které ranní naše city. Někteří přežívají kvůli lidem, kteří vás mají rádi. Hromada lidí upadá do deprese. Ano i já. Patřím mezi ty zraněné. Navíc, kdo může zranit, kdo víc? To nikdo neví. Soudíme ty které milujeme, soudíme to odkud jsme, ale proč? Protože žárlíme jeden na druhého. Kdy se to stalo tak normálním? To nikdo neví, ale bolest  ostatní těší. Oslavovat nenávist je teď běžné. Zeptáte se někoho a on vám odpoví, že je to běžná věc. Nejsi dost dobrá, nejsi dost odvážná, nejsi dost krásná, jsi tlustá proč to říkají? Jen aby nám ublížili a sobě zvedli ego. Tohle je život.

Maya seděla u okna a všechno zapisovala do svého deníku. Usrkla si trochu čaje z hrnečku. Hrneček odložila kousek od sebe na menší stoleček. Vrátila se zpět k psaní.

Dneska měla velkou depresi. Ricky na ní poznal hned přes psaní, co se stalo. Po škole ji i s Maylem vyzvedl  a vzal k sobě domů. Bydlel od Mayi dva bloky. Nebyla to dálka. Jenže mu zavolala jeho přítelkyně. Potřebovala něco nutně vyřešit. Oba nechal samotné.

Jeho mamka oba znala, tak jako celou partu. Nikdy neměla problém s tím, když Maya nebo někdo jiný ze skupiny zůstal doma bez Rickyho. Pokaždé ji někdo z nich pomohl. Měla je za svatoušky, ale každý ví, že party většinou dělají problémy.

Maya pokračovala v psaní do deníku:

Cítit se sám je to nejhorší, co existuje. Koukněte se v noci na oblohu, spatříte několik hvězd, které jsou spolu. Společně něco tvoří. Je to, jakoby jste vy byli s přáteli. Vaše skupinka něco znamená. Rozumíte si a jen vy víte, že společně jste silní. Dokážete se dorozumět vlastní řečí nebo jen gesty. Ricky je moje hvězda, která mě drží nad obloze před pádem dolů.

Ale když jste sami, cítíte se bezbranně, uzavřený a slabí. Vždycky někoho potřebujete. Člověka, který tu pro vás je za každou cenu. Jste sami a bolí vás to. Každá myšlenka je, jak jedna bodná rána, která začne krvácet a nejde zastavit.

Víte tajemství, ale bolí vás to vůči ostatním. Víte pravdu nebo lež. Většinou věříme v lži a  pravdě nevěříme. Kouknete se na své parťáky a hned se vám vybaví vše, co o nich víte. Ať víte jakékoliv tajemství, máte nutkání ho říct, ale víte, že musíte mlčet. Tak se ukáže správný kamarád. Nikomu nic neříct, i když by to změnilo situaci.

Když jste sami, netrápíte se tajemstvími, ale bolestí ze vzpomínek a vědění. Přechází na vás deprese, ale hlavní je si pamatovat, že nikdy nejste sami. Vždy je tu nějaký člověk či zvíře, které tu pro vás je i vaše podvědomí s vámi soucítí a bolesti se snaží zabránit. Pamatovat si nikdy nejsi sám. Někdy vám nepomůže nic, ani naděje.

Maya zaklapla deník a setřela si slzu, která jí stékala po tváři. Rozhlédla se po  Rickyho pokoji. Měla na sobě jeho mikinu, aby cítila, že není sama. Ze všeho byla smutná. Ricky běhal kolem své holky stejně jako Peter. Do toho ji v hlavě běhal Yuki. 

Chvíli přemýšlela, že by si na něho sehnala číslo nebo ho našla na sociálních sítích, ale pak si to rozmyslela. Nebude za ním lézt jako pejsek. Měla důstojnost. Bránila se tomu chtíči. Musela být silná než, kdy dřívě. 

Alespoň celý prosinec stráví se svými kamarády. Všechno bude opět perfektní a jí bude lépe. Bude opět šťastná a plná života. Pozítří se měla konat schůze ohledně jejich vánočních oslav.

Maylo si hrál v kuchyni a neměl žádné ponětí o tom, co se s ní děje. Po chvíli vrazil do pokoje bez klepání. Maya se lekla a nadskočila. Naštvala se na něho. Propíchla ho pohledem, ale on neměl čas si všímat její reakce.

Tmavovlasí chlapec s hnědými oči svíral v ruce papír, který studoval. Byl hubené postavy. Jeho výraz mluvil za vše.

"Čuč, co jsem našel. Jako asi jsem na to neměl šahat, ale ono mě to volalo k sobě." Podíval se na ní nevině. Po chvíli se zazubil. Maya se zájmem vyskočila na nohy. Zlost ji opustila hned, když začal mluvit.

"Co to je?" optala se. Přistoupila k němu. Maylo dal ruce tak, aby viděla do papíru.  Spatřila text, ve kterém bylo napsáno, o čem chtěl Ricky jednat na schůzi.

Jejich setkání fungovala tak, že si každý připravil, o čem chtějí bavit. Postupně každého vyslechli a poté jednali podle bodů. Pokud se nějaký shodoval, napsal se jako hlavní důvod pro hlasování. Podle poznámek se společně vždy na něčem dohodli.

"To nemyslí vážně!?" zakřičela na celý pokoj. Maylo sebou trhl a přiložil si ruku na ucho. Zakřičela tak, že měl pocit, že o ucho právě přišel. Omluvně se na něho podívala. Pohladila ho po rameni.

"Taky mě to překvapilo a narovinu, měl jsem podobnou reakci jako ty," odvětil naštvaně, ale ne na ni. Na něho. V papíře se psalo, že chtěl navrhnout, aby do jejich oslav připojili i přítelkyně.

Maya celá rudá vzteky se usadila na Rickyho postel. Vzteky ze sebe svlékla jeho mikinu. Mrštila s ní přes celou místnost. Emmu měla ráda, ale nepatřila do jejich party a nikdy nebude. Neměla, co dělat na jejich oslavách. Nebude první ani poslední, kdo s tím nebude souhlasit.

Maylo se posadil vedle ní. Byl o hlavu vyšší než ona. Naštvaně si dala ruce přes prsa. Maylo se rozplácl na postel. Přemýšlel, co bude dělat. Jestli hlasovat pro nebo ne. Záleželo jak na tom budou ostatní. Nebyl z toho dvakrát nadšený, ale počítal s tím, že se to časem stane, proto z něho vztek rychle vyprchal.

Zaslechli oba dole otevření dveří.  Podívali se na sebe. Mohl to být kdokoliv z jeho rodiny. Rozhodli se to risknout. Přikývli a rozeběhli se dolů. Měli štěstí. Byl to Ricky, kdo se po dvou hodinách vrátil. Vyděsili ho, když se přiřítili jako hurikán. Mayla opět přepadl vztek, když ho spatřil. Prohlédl si je. V jejich pohledech hned poznal, že je něco špatně. 

Maya mu zamávala papírem před očima. Ricky polkl na sucho.

"Sakra.." řekl vystrašeně a couval do zadu až zády naboural do dveří. Měli ho v pasti. Neměl kam utéct. Tohle musel vysvětlit.

Hello!
Přicházím s další částí! Přeju krásný den

_Lucia