Vánoce naruby/ adventní kalendář

4. prosince

Maya večer vyrazila s Izzy na party. Prý to pomůže na špatnou náladu. Byla to její první párty mezi cizími lidmi.

Když přišli hlavním vchodem, všichni ji vítali s nadšením. Maya postávala v pozadí.  Rukama žmoulala svůj bílí svetr.Podivala se po celé místnosti. Chtěla Izzy něco říct, ale odtáhli ji pryč z jejího dohledu. Ani nezaregistrovala, kdy odešla. Vždyť se pouze rozhlédla po okolí.
Byla na úplně první párty sama. Nevěděla, co měla dělat, jestli psát Rickymu, aby pro ni přijel nebo to zkusit přežít.

Stejně by pro ni nepřijel. Byl se svou přítelkyni Emmou, které trvalo pár měsíců než Mayů přijala a nebrala ji jako nebezpečí.

Seděla na pohovce mezi několika lidmi, kteří mezi sebou diskutovali či popíjeli. Party byla v plném proudu. Izzy byla stále pryč. Litovala toho, že šla na tuhle akci s ní. Měla to tušit. Izzy byla vždycky na tyhle párty a nikoho jikdy sebou nebrala. Hodněkrát ji ostatní přemlouvali, ale ona na tohle nikdy nebyla.

Zvedla se a prostupovala davem dál. Chtěla se někam vytratit, ale sama  nevěděla kam měla jít. Nechtěně strčila do někoho při nepozornosti.

,,Dávej pozor krávo, " ozvalo se a tiše šeptla omluvu. Pohltil ji strach. Postupovala ke schodům. Vyhýbala se jak jen to šlo. Dorazila k cíli a narazila do jednoho kluka. Čekala další nadávky, ale ono nic.

,,Omlouvam se." řekla dostatečně nahlas, aby jí dotyčný slyšel. Poté si šla  sednou na schody. Stihla si ho i prohlédnout. Chlapec držel v pravé ruce cigaretu a v levé flašku s pivem. Měl černé vlasy, které byly rozcuchané. Byl k ní zády. Do obličeje mu neviděla. Černou košili s černými kalhoty, které byli roztrhané.

Zničeho nic se zasnulo. Lekla se a začala panikařit. Ve tmě viděla naprosté kuloví. Někteří lidé zapli u telefonů baterku, aby šlo trochu vidět, co se děje. Spíš aby na sebe viděli. Někteří lidé se ze tmy radovali. Možná tušili, co se děje. Maya vůbec nic netušila. Bála  se. Tahle party byla čím dál zvrhlejší.

Někdo ji chytl za předloktí a táhl pryč z místnosti. Nahlas vytekla, ale osoba ji stále táhla. Nikdo ji nezaslechl, protože byli zaneprázdněni něčím jiným. Nevěděla, kdo to je. Začala se bát ještě víc. Někdo cizí ji táhnul pryč a v ní se začali míchat pocity.

Vyšli společně ven. Podle stisku a velikosti ruky usoudila, že to bude kluk. Kousek od domu se zastavili. Lampy je oba osvítily. Zvedla zrak a pohlédla na něho. Byl vyšší než ona. Zjistila, že to byl ten kluk s cigaretou , do kterého  předtím vrazila. Odhodil cigaretu na zem a sešlápl ji.
Po chvíli ji došlo, kdo to byl. Znala ho jen od pohledu. Jáchym.

,, Co se to tu děje? Proč zasnuly? Co tu děláš ty? " hned spustila. On ji, chytl za ramena.

,,Tohle dělají normálně. Vypnou světla a holky si maji vzít jakýho kluka po tmě chtějí. Je to zvrácený. Ja vždycky nějak zdrhnu a když zůstanou nějací kluci volní, tak si vybírají holky co zbyly. Ty jsi tu nová viď? Neviděl jsem tě tu nikdy a já? Mají tu super pití zadara. Proč bych to nebral. " Trochu se odtáhnul. Zhluboka se nadechla a vydechla. Trochu jj to uklidnilo.

,,Ne, jsem tu poprvé. Proč takovou blbost dělají a proč jsi mě vytáhl ven?" Odstoupila od něho kousek. Nadzvedla  obočí a snažila se tvářit jakoby nic.moc jí to nešlo. Stále na ní člověk poznal, že vystrašená. Rozhlídla se kolem sebe. Snažila se najít nějaké východisko.
Stale ve vnitř bylo zhasnuto.

,, No holky chtěj něco od kluka. To ti je asi jasný ne? Ja s nimi nic mít nechchci, proto jsem venku a tebe jsem odtáhl, protože mi přišlo že se ti tam nelíbilo už od začátku. Přiznám se, sledoval jsem tě, hned jak jsem tě spatřil. Od Petera vím trochu jaká si." Rozmachnul se rukama a pak si je založil na prsou.

,, Určitě si usoudila sama, jak je to celý zvrácený" zasmál se. Nevěděla, co říct. Chvíli přemýšlela.

,, Tobě to za pití zadara stojí Jáchyme? " optala se opovrhovaně.

Vyděsil ji jekot ze vnitř. Otočila se čelem k domu a viděla, že se rozvítilo.

,, Ja radši půjdu. Děkuju ti, že jsi mě zachránil. " Usmála se falešně a ne jeho odpověď nečekala.

Vyrazila  směrem na temnou cestu. Nedokázala tam vydržet už ani vteřinu. Možná mu mohla trochu věřit, možná ne. Po chvíli  ji chytl za zápěstí. Cukla sebou a koukla na něho vyděšeně.

,,Promiň, ale nenechám tě jít samotnou. Chápu tvoje obavy. Tyhle party jsou opravdu na nic a přestaň mi říkat Jáchyme. Nenávidím svoje jméno. Říkej mi Yuki." Přistoupil blíž k Mayr, aby nemusel křičet. ,, A k tomu sama netrefíš pryč." Pousmál se.

Nic jiného ji nezbývalo. Měl pravdu. Izzy si tam někde užívala a ona byla sama. Společně odcházeli po osvícené cestě. Svoje stopy zanechavali ve sněhu. Byla ráda, že nesněžilo. Nebyla ani tolik zima. Chtěla s who zeptat na tolik věcí, ale neodvážila se.  Ticho prolomil Yuki.

,, Je mi líto jak se k tobě Peter zachoval. Všechno mi potom řekl, že ho všechno mrzí. Prý mu neodepisuješ. Přemýšlel jak by se ti omluvil.. " Chtěl pokračovat, ale Maya ho zastavila.

,,Nepotřebuju jeho omluvu. Vždycky jsem se mu snažila pomáhat, ale tentokrát to přepískl. Dál se o tom nechci bavit, " vyhrkla vše že sebe. Zuřila, ale ne na Yukiho, ale na Petera. Jednou mu odpustí, ale v tento moment ne. Ať se v tom ještě utápí. Třeba si uvědomí, jak ji to bolelo, jak ublížil své jediné kamarádce. Yuki pouze přikývl a hleděl před sebe.

,, Máš nějaký odvoz, co tě hodí domů? " Po chvíli řekl. Maya přemýšlela. Projela si v hlavě celý seznam. Nakonec ji někdo napadl. Vytáhla telefon z kapsy a začala do něho něco ťukat.

,,Samuel by pro mě mohl přijet," odvětila. Dopsala zprávu a podívala se na něho. Měl krásné smaragdové oči. Byl pohlednější než když ho prvně viděla.
,, Proč nemáš rád svoje jméno? " optala se. Yukiho to překvapilo. Nikdo se nikdy o něj nezajímal.

,, Moje máma, když mě čekala ze začátku. Byla na dovolené v Evropě  s kamarádkami a tohle postižený jméno se jí strašně líbilo. Do teď nechápu, co se jí Na tom líbilo." odvětil.

,,Jak jsi přišel Na tu přezdívku?" pokračovala Maya.

,,Na základce jsem za to byl šikanovanej, proto jsem si vymyslel přezdívku pod, kterou se představuju. Jenže moje sestra ti musela říct, jak se jmenuju." Povzdychl si a protočil očima.

Chápala ho. Bylo milé, že se jí svěřil. Zvedlo jí to náladu a zkrátilo čekání na příjezd Sama. Celou dobu si povídali, dokud nepřijel. Rozloučili se a ona nasedla do auta.

Vyměnili si pohled. Yuki jí věnoval jeden že svých sladkých úsměvů a vyrazil zpátky k tomu domu.

Hello!!
Další kapitola na světě! Ano opravdu jsem tohle vymyslela a neptejte se jak. Ano mám zvrhlou mysl xD Děkuju všem za podporu! Moc si toho vážím ❤
Mějte se hezky

_Lucia