Adventní kalendář [ShikaNaru]

17. Hidan

Čtveřice mladých mužů seděla v čajovně a vzájemně se propalovali pohledy, jen Naruto se tvářil, že žádná napjatá atmosféra u stolu nepanuje.

"Takže, abych to shrnul ty," ukázal na tmavovláska Kiba prstem, "si ten přítel, který chodil s Temari, ale ona se s tebou pak rozešla a tys to prostě odsouhlasil? Žádný srdcervoucí proslovy? Plazení se na kolenou a tak?"

"Proč bych to měl dělat? Je to ztráta času, jednou chtěla od sebe, tak jsme šli a dávat druhé šance nebo o ně prosit je otrava. Buď si rozmyslím následky mých činů nebo to neudělám," mykl rameny a napil se lahodného čaje s vyváženou chutí. Po několika dnech si konečně mohl vychutnat možnost sedět jako člověk na židli, a ne být věcně buzerován za to, že dělá něco, co doktor nedoporučil.

"Heej proč vůbec řešíme tvoji sestru a jeho ex! Co byl, to bylo! Má mě! Tečka, čárka a vykřičník! Prostě šmitec!" rozohnil se Naruto, kterému nebyla zrovna příjemná debata, jež právě nastala, kdyby jen tušil, že chodil s Kankurovou sestrou, tak by řekl Kibovi, ať ho nechá doma.

'Takový krásný večer to mohl být!' útrpně si povzdechl.

Leknutím nadskočil, když mu na stehně přistála teplá, velká ruka a jemně mu začala po noze jezdit. Okamžitě mu na těle naskočila husina a v jeho opálená pokožka se mu pokryla lehký ruměncem. Byl prostě okouzlující, ale jeho změny si všiml Kiba, jenž se šibalsky usmál.

"On tě honí?" Zeptal se takovým lhostejným tonem, až by se zdálo, že mluví o tom, jaké je dnes venku počasí.

Bohužel jeho proti sedící zareagoval naprosto jinak, pobouřeně se prudce nadechl, až mu zaskočila slina a on začal kašlat, oči mu slzely a uvítal, když se dlaň z nohy přesunula na záda a lehce ho do nich bouchala

"Jsi v pořádku?" zajímal se jeho partner a ignoroval nepříjemný pohled od Kankura, který s tetováními vypadal mnohem více děsivěji.

"J-jo j-jasně," vydal ze sebe mezi hlukovými nádechy.

"Mám pocit, že mě někdo chce zabít, nemyslíš Kankuro?" usmál se.

"Proti tobě nic nemám! Jen mě sere, že on se rozešel s mojí ségrou a ona se z toho takovou dobu dostávala, takže mě zajímá tvoje verze" zavrčel.

"Hej neříkal jsi doma, že se ona rozešla s ním?" nechápal Kiba, jenž se na to nebál poukázat.

"A není to jedno?" zavrčel a radši se napil.

"To vážně chceš slyšet mojí verzi? Že já jsem sem vůbec chodil," povzdechl si unaveně a trošku se zamrvil, aby rozhýbal ztuhá záda.

Trojice mužů na něm doslova visela očima a čekala, až ze sebe něco dostane. Tmavovlásek je protočil očima a zvedl se.

"Jdu na záchod," oznámil a zmizel.

"Tohle jsem z nějakého důvodu čekal," řekl tmavovlasý krátkovlásek s trojúhelníky na tvářích a kopl svého partnera do holeně, aby se vzpamatoval.

"Dattebayo!" vykřikl za ním Naruto, který ho nechápavě sledoval.

"Kdo se vsadí, že zdrhne oknem?" zeptal se muž s fialovým tetováním na tvářích a plácl si se svým přítelem, který dal pět set za to, že se za chvíli vrátí.

Jen on a Naruto věděli, že na záchodech okna nejsou, takže pokud by chtěl utéct musel by asi vylézt větrací šachtou, a to by pro mrzáka a zároveň lemru bylo moc práce. Oba měli na tvářích ďábelské úsměvy, jen Kankuro se stále tvářil naprosto jistý svou výhrou.

Veškerá pozornost se upírala na dveře toalet, a tak přehlédli nově příchozího. Statného, staršího muže se šedivými vlasy, které byly uhlazené dozadu. Sedl si do boxíku za nimi a objednal si jeden z pálivých čajů, jež měli příměs čili a byly krvavě rudé, což jeho chuťovým buňkám jen lahodilo.

***

Shikamaru se konečně s trošku pomalejším a kulhavějším krokem došel zpět za ostatními a uvelebil se na měkkém polstrování.

"Co chceš jako slyšet?" zeptal se otráveně.

Pokud položí jasné otázky nemá problém odpovědět, ale srdce si mu tady vylévat nebude.

Vzal si do rukou šálek a dříve, než v něm stačil smočit rty se o jejich stůl zapřely bledé svalnaté ruce.

"Shikamaru, tak rád tě zase vidím," ušklíbl se a v očích mu zablýsklo.

Ten sebou leknutím cukl, ale poté hrnek s tekutinou položil zpět a zvedl hlavu.

"Hidane," pokýval hlavou na znak pozdravu.

"Dlouho jsme se neviděli, že? Jak se má Asuma?" zeptal se a ústa se mu roztáhla do úšklebku, ze kterého bylo patrné, že nevinná otázka to nebude.

Tmavovlásek pod stolem stiskl pěsti a podíval se na něj.

"Řekni, co potřebuješ a vypadni, jak vidíš, mám společnost, se kterou se dobře bavíme."

"Ale samozřejmě," zasmál se trošku uječeným smíchem a na konci se nadechl, až to zapískalo, "přemýšlel jsem, že bych se zašel podívat, jak se má Asuma, znáš to.. Přátelský pokec."

"Ani se k němu nepřiblížíš, je to jasné?"

"Ale prosímtě," mávl nad ním rukou," co bylo, to bylo! Jak že se má? Co ruka? Už může střílet?" optal se.

To byla pro Shikamara poslední kapka, prudce vstal, až ho píchl v zádech a byl připraven svého kolegu bránit i za cenu vlastního života, i když o tom lehce zapochyboval. Pohledem se stočil na vyděšeného plavovláska, který se nezmohl ani na slovo jen otevíral pusu jako ryba na suchu a kulil modrá očka.

"Ale ale, náš klidný hošánek se vytočil? To se mi nechce věřit."

Hidan se k němu nahl a Narutovi v tu chvíli cukla ruka, nechtěl, aby ten muž byl tak blízko jeho milého. Zvlášť po tom, co slyšel to jméno a dal si jedna a jedna dohromady.

Něco mu pošeptal do ucha, až tmavovláskovi zbělaly klouby na rukou.

Další dva muži v boxíku to vše jen z povzdálí sledovali a snažili se pochopit o co tady jde, avšak bez informací si jen těžko mohli přidat jméno k činům.

Bělovlasý, už se s úsměvem odtahoval, ale Shikamarova pěst vyletěla kupředu a přesně trefila svůj cíl, čelist staršího muže, ta křupla a on se svalil na zem.

"Ještě jednou se pokusíš o něco takového a držet se nebudu," zamumlal a sedl si zpět.

O muže na zemi se nestaral, však on ten odpad někdo uklidí. Sáhl po šálku a konečně se napil čaje s nelibostí zaznamenal, že je téměř studený... Jeho chvíle ideální teploty vyprchala, když ho přerušil ten maniak.

"Ehhh jsi v pořádku?" otrkal se první Naruto, který se nepřestával divit svému příteli.

"Jo, jsem policista tohle nic nebylo, ale ten úder se mi nepovedl... Bodlo mě v zádech," poznamenal, až s trošku lítostivým tónem.

Kdyby byl v perfektní fyzičce asi by ho dotáhl ven a pokračoval ve vyřizováním účtu, ale to si nemohl s nynějším stavem dovolit. Jestli ho někdo dokázal vyprovokovat k činům, tak to byl tento stále na zemi ležící zmetek.

"Cos chtěl slyšet?" zeptal neutrálně a zase vypadal jako ten starý dobrý Shikamaru, kterého nic nezajímá.

Trojice na něj zůstala nechápavě civět.