Adventní kalendář [ShikaNaru]

18. Akamaru

"Takže ty složíš pomalu stokilového chlapa na zem, ale nejsi schopnej vysvětlit, proč jsi dal mojí ségře kopačky? Charakter tohle," odfrkl si Kankuro, kterému jakmile otrnulo, tak začal do Shikamara rýpat a ignoroval bolestivé kopání do holení od obou mladíků.

Naštěstí nepříjemnou atmosféru přerušil budík a zároveň upozornění, že Akamaru je doma sám, už dobré tři hodiny a oni mu slíbili procházku. Všichni se tiše zvedli, oblékli a tmavovlásek zkontroloval, zda je jeho blonďatý přítel dostatečně nabalen. Pravidelně se stávalo, že si Naruto hrál na hrdinu a poté klepal kosu a Shikamaru, jenž byl ten rozumnější poté sundaval své teplé vrstvy a s láskou mu je věnoval. Mladší svému příteli pomohl s kabátem, jelikož ač před chvílí udělal ladný pohyb, tak to bylo zase na delší dobu všechno a jeho záda se začala ozývat.

Rozešli se ven z čajovny a do obličeje je okamžitě uhodil studený vzduch, jenž je štípal na tvářích a ony pod mrazem zčervenaly jako rajská jablíčka. Prošli pár ulic a plavovlásek se snažil nepokládat otázky, jen si propletli prsty a sledovali okolní dění.

"Tak už se zeptej," přerušil jeho přemýšlení.

"Na co?" opáčil nechápavě, i když ho otázka téměř svrběla na jazyku.

"Na to, na co se celou dobrá doslova třeseš jen je ti blbý se zeptat."

"Jak tohle můžeš sakra vědět!" vypískl.

"Sleduju tě?" mykl rameny a bolestně sykl, na tohle si nezvykne.

"To znělo děsivě, ale asi mi to lichotí."

"Takže, když se mám ptát, to byl Hidan? Ten, co ti udělal tu jizvu a co udělal Asumovi? Co ti řekl? Co tady bude dělat? Naruší to nějak koloběh života v našem městečku?" vychrlil veškeré otázky a sledoval, jak se na tváři staršího objevil slabý úsměv.

"Koloběh života? Kde jsi to slovo vzal proboha?"

Narutovy zrudly tváře, ale tentokrát o nebylo chladem, "V Epoše... měl jsi ji ve stolku pod televizí."

A v tu chvíli se poprvé Shikamaru sotva slyšitelně zasmál.

Modrookému při tom pohledu zvlhly oči, ale ne kvůli nějakému ponížení nebo ukřivděnosti, ale bylo to poprvé co slyšel smích svého přítele. Udělal několik rychlejších kroku a stoupl si před něj, aby ho mohl pořádně obejmout.

"Směj se častěji," zamumlal a vyhoupl se na špičky, aby ho mohl políbit. Cítil, jak se jim mrazem lepí rty k sobě a nepochyboval, že až se odpojí budou jako kapříci.

"Abych ti odpověděl, byl to Hidan a nebudu se ptát, jak o tý jizvě víš. Asuma vyslepičí i to co neví, ale aby to bylo fér, tak na něj taky něco prásknu. Hidan mu ošklivě zlomil ruku a má ji sešroubovanou, proto nejezdí do nějakých větších akcí, ne že by tady nějaký byly," řekl a koukl na muže před sebou.

"Pohněte prdelí! Já Akamarovi nebudu pak vysvětlovat, jako že jde ven později, než je zvyklej," křikl na ně Kiba a oba se dali zpátky do kroku.

"Je docela divnej co?"

"Hidan? Nebo Kiba?"

"Hidan," opáčil a protočil očima.

"Je to trochu maniak, ale nejlepší ve svém oboru. Zažít si to co on, tak normální být nemůžeš, ale to neznamená, že si může vyskakovat," zamumlal a zívl si.

"Chceš jít domů?" zajímal se okamžitě blonďáček, který si nebyl jistý, jestli procházka byla po krátké rekonvalescenci zrovna to pravé ořechové.