Adventní kalendář [ShikaNaru]

6. Veverka

Kolem deváté hodiny ranní měl už Naruto odhrabaný sníh před domem a nemohl se dočkat až půjde za mamkou do školky. Ty malé berušky miloval proto se s nimi snažil trávit co nejvíce času, vyznával názor, že nejen on musí dětem něco dávat, ale zároveň se bude učit i on od nich. Na cestu vyrazil těsně před jedenáctou a s úsměvem se díval na probíhající veverku, která se snažila vylézt na stromek, jenž byl téměř celý pod sněhem.

Stál tam a sledoval její snažení, kdyby se nebál na ni sáhnout asi by ji i pomohl. Podíval se na své ruce ukryté pod teplou látkou rukavic a došlo mu, že si zapomněl obvázat ruku. Naštěstí už tolik nebolela, takže se do své práce mohl pustit naplno. Svěsil ruce podél těla a ve chvilkové nepozornosti se ocitl v pevném, ale nebolestném sevření. Vypískl leknutím a snažil se vykroutit.

"Ale ale," téměř mu do ucha zavrněl hlas, "včera jsi byl odhodlaný mě svléknout téměř na ulici a dneska se bojíš?" zasmál se.

Narutovi spadl kámen ze srdce, když si uvědomil, že je to 'jeho' policista. Prudce trhl rukama, otočil se a objal ho kolem pasu. Tmavovlásek to nečekal a škubl sebou, A kdo je vyděšený teď?" tázal se.

"Nečekal jsem to," zamručel a lehce se ošil, když si uvědomil, že je v objetí muže a jeho kolega opřený o kapotu ho s povytaženým obočím sleduje. Ten jako by jeho starosti vycítil, "Vůbec se nenechte rušit, ale jestli budete pokračovat, tak vám venku umrznou," zavolal a vyfoukl kouř.

Krátkovlasý se rychle odtrhl od hubeného, svalnatého těla a stočil pohled na statného muže, chvíli na něj nemístně zíral a skákal pohledem z jednoho na druhého, "Normálně! Bych řekl, že musíte být snad příbuzný."

Muž s culíkem protočil oči, nebylo to ani poprvé a určitě ani naposledy, co něco takového uslyší.

"Včera mi došlo, že jsme si nevyměnili čísla... No a když jsem tě viděl, tak mě napadlo nebo víš co, nech to být," zamumlal ke konci a podrbal se na zátylku.

Učitel na něj nevěřícně koukal a v břiše mu vybuchl ohňostroj motýlku. No co! Že toho chlapa zná sotva dva dny, láska na první pohled existuje! A bylo mu jasné, že už nikdy nebude mamce vymlouvat, že žádné Vánoční zázraky neexistují.

'On kvůli mně zdržuje práci! A bože Naruto hlavně neřekni nějakou kravinu! Zvlášť když je tam ten chlápek, který by ti to mohl dát ještě sežrat nebo co hůř odnesl by to Shikamaru, který s ním má službu'

"Plánoval jsem za tebou odpoledne zajít, abych tě o něj poprosil. Večer mi bylo líto, že jsem se tě nemohl ani zeptat, jak se ti to líbilo," usmál se na něj a sledoval, jak tmavovláskovi lehce rudnou tváře.

Příjemnou atmosféru ale přerušil Asuma, který si vyslechl hlášení, že někdo ukradl auto.

"Musíme jet, ten někdo jede směrem k Písečný musíme tam být dřív, takže rychlá pusa a sedej," zavelel a vlezl do auta.

Naruto viděl tu neochotu splnit rozkaz, takže mu rychle vlepil pusu na tvář otočil ho a strčil mu do zad, "To číslo ti dám odpoledne, najdu si tě," slíbil.

Shikamaru urychleně nestoupil do auta, připadal si strašně divně. Většinou byl ten nad věcí, ale tenhle člověk ho dokázal vyvést z míry.

Starší muž se rozjel, mladík na chodníku ještě zamával odjíždějícímu autu a poté se konečně vydal do školky.

***

Cesta probíhala tiše, až na občasné uchechtnutí, které mladší ignoroval se slovy 'ani slovo' nebo 'nevyjadřuj se'.

"Víš, co nechápu? Trávím s tebou už takových let a nevšiml jsem si, že bys byl na kluky, však jsi byl s tou, jak se jmenovala Tamaris? Temari? Byla to Temari a přišlo, mi že jsi spokojenej."

Černovlásek se na něj podíval s naprosto nezúčastněným obličejem, "Nezapomeň, že se se mnou rozešla, protože jsme podle ní línej."

"Proto si přesedlal na chlapy? Myslíš, že budeš jen ležet mezitím co všechno oddře? Takhle to nefunguje," začal se smát a zapálil novou cigaretu.

Hodil po něm vzteklý pohled, proč by on jako měl být ten dole! To že nemá zkušenosti neznamená, že to bude on.

"Ale prosím tě, nemáš zkušenosti je jasný, že budeš dole," prohodil.

Srdce se mu téměř zastavilo, když si uvědomil, že to musel říct nahlas.

"Ne neřekl jsi to nahlas."

Už otevíral pusu, že se vyjádří, ale kolega mu zase skočil do řeči.

"Shikamaru, jak dlouho se známe? Třináct let? To je dostatečně dlouhá doba na to, abych věděl, na co myslíš bez toho aby jsi otevřel pusu, ale pamatuj nespadni do toho moc rychle, protože pak se z toho bude blbě vyhrabávat," řekl aby mu dal taky nějakou radu do života.

"Počkej, ty upozorňuješ mě? Co to bylo před měsícem za velkou lásku, Kurenai se jmenovala ne? Kroužili jste kolem sebe na stanici jako supi. Říkal jsem ti, že máš odejít s ní, měl bys konečně šťastnej život," řekl lehce sklíčeně, i když věděl, že by opuštění svého téměř otce nepřežil. Zároveň věděl, že tu zůstával jen kvůli němu, aby ho měl každý den na očích a mohl ho buzerovat.

"To víš že jo, někdo se o tebe starat musí a kdo ti bude dávat polštářky pod zadek do auta až se váš vztah posune?" poškádlil ho.

"Že já nebyl zticha," povzdech si, nesnášel debaty o sexu.

"Tak jo, tak jo, pojď se bavit o něčem jiném... opravil sis tu postel, aby pak moc nevrzala?"

A tu chvíli viděl že přepískl, Shikamarova ramena se napjala, ale neřekl ani slovo pak se s dlouhým výdechem uvolnil a po zbytek hledání vozu neřekl ani slovo.

***

Narutovi den ve škole uběhl velmi rychle. U stanice zkontoloval auta, která před ní stála a s radost zaznamenal, že auto se stejnou espézetkou tam stálo. Když kolem něj procházel cítil, že z něj ještě sálá teplo, takže museli přijet teprve před chvílí.

Vešel na stanici, kde panoval docela zmatek, rovnou se odhlásil u Tsunade, která mu ve spěchu oznámila ať chvíli počká. Měl dostatek času se rozhlédnou kolem, většinou, když ho sem mládí odváželi, tak šel rovnou do menší cely. Tentokrát měl šanci si to tu trošku prozkoumat. Byla to malá stanice, proto zde nebylo místa nazbyt, pár židliček u stěny recepční pult a za ním dlouhá chodba plná dveří. Celá budova byla laděná do tmavých barev a převládala šedá. Dokonce i všechny propisky na stolech byly šedé, což byl vrchol preciznosti, až mě chuť jednu nenápadně sbalit.

"Můžeš jít," oznámila procházející blonďatá žena a vřele se usmála.

Procházel schodu a ze dveří do kterých měl namířeno zrovna vyšel černovlasý muž z rána ten se na něj podíval a mile se usmál, "Teď s ním nebude zrovna kloudná řeč, naštval jsem ho, ale to ho přejde a kdyžtak se za mě přimluv díky," řekl, poplácal ho po rameni a odešel.

Mladík vešel do kanceláře a před očima se mu naskytl pohled na černovláska chrupkajícícho na stole. Vlasy měl rozpuštěné a kolem tváře mu tvořily temný závoj. Usmál se a naklonil se nad něj, pohladil ho po kadeřích a rozhlédl se po něčem na čem by mohl sedět, než se vzbudí. Nakonec zakotvil u vedlejšího stolu, vytáhl telefon rozhodl si přečíst novinky ze světa.

Zabralo mu to asi hodinu, než slyšel, že pravidelné oddechování se změnilo na mručení. Pak se bledá tvář odlepila od desky stolu a na levé tváři se vyjímal překrásný otiskl stolu, slina v koutku úst, unavené oči a vlasy do všech stran, ale i tak mu přišel strašně okouzlující.

"Dobré ráno, Šípková Růženko," řekl co nejtišeji a pousmál se.

Shikamarovi chvíli trvalo, než se rozkoukal a pak se mu oči děsem rozšířily, když si uvědomil, kdo před ním stojí. Rychle vytáhl gumičku a sepnul si vlasy.

"Co tu děláš?" optal se trochu nepříjemně, jelikož po probuzení měl vždycky tu nejhorší náladu. Blonďáček si z toho nic nedělal, vstal a vtáhl staršího do objetí. Ten byl chvíli tuhy jak poleno, než se uvolnil a nechal se hladit po zádech.

"Ten dole ale nejsem," zamumlal.

A Naruto se rozesmál.