Adventní kalendář [ShikaNaru]

10. Přátelé

Naruto si konečně našel čas i na své dva kamarády Kibu a Kankura. Společně zašli na Rámen a poté jejich cesta směřovala do čajovny, kde se konečně volně proháněla Kurama, která je šla s radostným pískáním přivítat.

Sedli si na gaučík do boxíku obloženého dřevem, takže celkově čajovna působila velmi intimně, navozovala tak pocit, že co se zde vyřkne to zde i zůstane.

Počkali až jim obsluha donese čaj a plynule rozleji konverzaci.

"Takže jak se máte?" usmál se a očima sledoval hladinu čaje.

"Skvěle, ten stromek nás dost sblížil, že jo?" šťouchl Kiba do svého přítele loktem.

"To ano..."

Blonďák se musel pousmát nad tím, že i jeho černovlasý přítel mluví víc než tenhle potetovaný mladík. Vlastně ani nechápal, jak se zrovna dva potetovaní mohli najit.

"Co ty? Ptáčci štěbetali, že někoho máš?" zasmál se hnědovlasý a odhalil tak dva delší špičáky, které se podobaly psím.

"Řekni to normálně, Sakura se chlubila, že jsem tu byl s chlapem," opravil ho a ve tvářích zčervenal.

"Vlastně ano, zachránil mě, když jsem šel s dětma a málem na mě spadl novej strom, za což asi jako že díky, protože kdybyste se nezbavili toho starýho, tak bych ho nikdy nepotkal."

"My jsme normálně dobrý sudičky," zakřičel hnědovlásek a plácl rukou do stolu.

Mladý učitel se lehce ošil, jak se mu do nosu dostal závan mokrého psa, ale nebylo to nic neobvyklého.

"Tak povídej," vyzval ho a sledoval, jak se jeho kamarád ostýchá.

"Vlastně není o čem moc mluvit dattebayo," zamumlal a podrbal se na zátylku.

Sledoval naprosto nevěřícný pohled obou mužů a v duchu se ušklíbl.

"Dělám si prdel! Jasně, že je o čem mluvit! On je úplně úžasnej! A myslím, že jsem se fakt zamiloval a čumte na to," vykřikl a ignoroval, že by mohl někoho v čajovně rušit. Vytáhl z kapsy svazek klíčů a hodil je na stůl, až to zacinkalo.

"Dneska mi dal klíče od baráku," oznámil hrdě, chtěl ho vychovat ještě dál a Kiba měl na jazyku také spoustu otázek, ale jejich rozhovor přerušil plavovláskův hrající telefon. Vyndal ho z kapsy a podíval se na jméno volajícího.

"To je on!" vypískl a dal hlasitý odposlech. Věděl, že Shikamaru určitě není ten typ, co by mu do telefonu říkal prasárničky, i když by někdy rád...časem.

"Čau blonďáku, tady Asuma, kolega Shikamara," ozval se hluboký hlas z telefonu a mladíka polil ledový pot.

"C-co se s-stalo?" vykoktal a cítil, jak mu po spánku stéká kapička potu.

"Ehh," ozvalo se a bylo jasné, že neví, jak přesně se má vyjádřit.

"Vlastně se stala taková nehoda jo? Kolega Kakashi se snažil Shikamara dát dokupy, jenže mu ještě víc ublížil... Takže jsme v nemocnici za městem a jelikož vím, že máte mít spicha u něj za hodinu, tak ti chci říct, že tam nedorazí... propustí ho asi k večeru anebo zítra podle toho, jak mu bude," zasmál se a snažil se znít vesele, i když věděl, že je to vlastně částečně jeho vina.

"To si ze mě děláte prdel?!"

"Ehm ne?"

Naruto byl téměř rudý vzteky a viděl rudě, ale pohled na jeho dva přátelé ho rychle zchladil, "Jste tu autem?"