Adventní kalendář [ShikaNaru]

3. Košíček

Naruto vstal brzo ráno, aby začal s pečením. Byl plný elánu a energie, že úplně zapomněl, jak ho naražená ruka vlastně bolí. V hlavě měl jen jedno 'udělat dojem na krásného policajta' a to hodlal dodržet. Už to byla nějaká doba, co měl naposledy partnera nebo partnerku. Věděl, že Hinata by měla zájem, jelikož její mladší sestra Hamiwari o ničem jiném nemluvila, ale on cítil, že toto není to, co chtěl.

Prozpěvoval si jednu z vánočních koled, kroutil se do rytmu hudby a dělal vosí hnízda, pád kousků od každého druhu. Většinu už měl hotovou a zbytek hodlal udělat odpoledne nebo další den, ale tyto kousky patřily čistě jen jeho zachránci.

***

Stál před malou policejní stanicí s malým košíčkem v ruce a nervózně se usmíval.

"To byl zase nápad, dattebayo," povzdechl si.

Rozešel se dovnitř a zastavil se u malého pultíku za kterým seděla žena ve středních letech s velmi vyvinutým poprsím, Tsunade. Znali se už delší dobu, zvlášť když byl blonďák v pubertě a dělal jednu vylomeninu za druhou.

"Naruto!" hlasitě vykřikla.

"Tetičko!" vykřikl také a nechal se vtáhnout i přes desku do náručí, její poprsí mu drtilo žebra, ale nehodlal si stěžovat.

"Ještě jednou mi řekni tetičko a omlátím ti hlavu o stůl," zašeptala mu do ucha, pro jakéhokoliv kolemjdoucího to vypadalo, jako kdyby ho s úsměvem chválila.

"Tsunade!" ozval se dlouhovlasý velitel stanice, "neříkala jsi, že máš zájem o zajíčky, ale to nevadí, oni nemají tolik zkušeností jako mám já," zamrkal na ní.

"Odprejskni Jaraiyo," hodila po něm jednu z propisek, které měla hezky srovnané vedle počítače.

"Ale notak, když jsou ty Vánoce, tak na tebe třeba zapůsobí jejich kouzlo."

Za zády vytáhl jmelí a rozešel se směrem k ní, ta rychle vstala od stolu a zalezla do jedné z místností, které na dveřích měli napsané 'odpočívárna'.

"Huh, co ty tu?" ozval se hluboký zvučný hlas za jeho zády, Naruto leknutím nadskočil a střetl se pohledem s výrazně starším mužem s upravenými vousy a cigaretou v ústech.

"Nejsi ty ta padavka ze včera?" ušklíbl se na něj a popotáhl.

Mladík zčervenal ve tvářích, "Jaká padavka dattebayo! Tobě snad není blbě z krve nebo co? To se může stát každému!" rozhořčeně vykřikl a dupl nohou o zem.

"No neke! Ono to i mluví a já myslel že jsi němej," škádlil ho dál.

"Tak hele! Já vůbec nepřišel za váma je to jasný? Já chtěl poděkovat tomu chlapovi co mi pomohl," zavrčel a přitáhl si k sobě košíček blíže, veškerá radost z toho, že by muže mohl potkat ho přešla.

"Nabuď vzteklej," nahl se k němu a rozcuchal mu vlasy.

"Co ste to? Jak ste to? Vy neurvalče!"

Ještě hodnou chvíli jejich vzájemné dobírání pokračovalo než nakonec moudřejší, Asuma, ustoupil.

"Tak co tady hledáš?" ptal se už bez zbytečných průpovídek nebo škádlení.

"Hledám toho policistu ze včera, doufal jsem, že bude mít službu abych mu poděkoval... včera jsem se k tomu nedostal," řekl nervózně a podrbal se na zátylku.

"Jooo, říkal tvoje matka je dračice, co si budeme, ale vyhánět policisty se nedělá," zasmál se a podíval se na hodinky.

"Bude tu tak za dvacet minut, takže dáš si kafe?" nabídl ze slušností a vedl ho k sobě a Shikamarovi do kanceláře, jelikož jakmile byl Jirayia s Tsunade v odpočívárně, tak se tam radši nechodilo, bylo to tiché, ale tolerované pravidlo.

***

Seděli naproti sobě a mladšímu pořád pohled utíkal k trochu chaotickému stolu vedle.

"Je to trochu bordelář a jediný, o co mu jde je spánek, klid a co nejméně práce," znova se zasmál a zapálil novou cigaretu.

"Vy si sem jako takhle můžete vodit lidi?" zeptal se trochu vykolejeně. Čekal, že kdyby náhodu nebyl zde, tak to jen nechá u recepční... možná s číslem a odejde.

"Tak znáš to, malá policie, tady jsi rád, že máš do čeho píchnout."

Poté se debata stočila k naprosto normálním a všedním věcem, ale blonďák se nemohl zbavit dojmu, že ho černovlásek až podezřele vyslýchá.

S tichým vrznutím se otevřeli dveře do kanceláře a oboum mužům se zatajil dech, Shikamaru vypadal... naprosto příšerně. Byl oblečený v policejní bundě, pod kterou měl huňatý svetr, jenž ho dělal třikrát tak velkého, šálu měl omotanou až po nos, čepice zakrývala culík a kruhy pod očima svítily na dálku.

"No ty vole," vypustil ze sebe nemístně Asuma, "co se stalo?" ještě nikdy neviděl parťáka v takovém stavu.

"Všera," pšík," jak jsem šel domů, tak tak tak," pšík,"skákal do kašny a vytahoval nějaký malý dítě, proč dělají ty kašny tak hluboký."

Sedl si na židli a hlasitě si povzdechl, což znělo spíše jako chrčení a pak se rozkašlal.

"Já ti říkal žer vitamíny, ale ty ne! Já mám dobrou imunitu! A kde je ta tvoje imunita teď," začal se smát, až se s ním houpala celá židle.

Naruto, který doteď seděl ani nedutal se k němu naklonil, "měl bys mu udělat čaj," pobídl ho, což bylo i pro jeho dobro, jelikož chtěl být chvíli se starším sám, i když byl ve stavu v jakém byl.

Sedl si mu na roh stolu a viděl, jak k němu muž zvedl zakalený pohled,"Uhh ty jsi ten ze včerejška, jsi v pohodě nebo jsme ti něco udělal, teda kromě ruky, tu vidím, že máš staženou," v jeho hlase byl upřímný zájem nerad by platil za ublížení na zdraví.

"Ne ne! To vůbec!" máchal kolem sebe rukama, " přišel jsem poděkovat za záchranu, protože jinak by to dopadlo hůř než naraženou rukou a další jizvou, takže děkuji a... tady máš."

Podal mu košík s cukrový a tváře mu zčervenaly doufal, že to přijme.

"Uhh, děkuji asi? Domácí cukroví jsem neměl už léta," kdyby mu nebylo tak zle nejspíš by ho to i dojalo. Nepamatoval si, kdy naposledy mu někdo za něco poděkoval či přinesl nějakou drobnost, i když toto se jako drobnost opsat nedalo.

Chvíli na sebe tak koukali, než se Naruto odhodlal, "Víš napadlo mě, teda nemusíš, jestli nechceš, ale nešel by si se mnou třeba do čajovny? Ta u Kuramy je strašně krásná a určitě mají něco co tě postaví na nohy," zazubil se na něj.

Cuůíkatý na něj chvíli nevěřícně koukal, pozvánku na rande dostal ještě před delší dobou než poděkování nebo cukroví.

Už otevíral pusu, ale rozrazily se dveře a v nich byl jeho kolega se slovy, "Čaj pro chcípáka se nese!"