Adventní kalendář [ShikaNaru]

15. Vařečka

Oba blonďáci se otočili ke dveřím a Narutovi spadla brada. O futra jeho dveří se opíral jeho přítel a tvářil se...no prostě jako vždycky.

Okamžitě mu zrudly tváře, když si uvědomil, že jeho proslov musel slyšet a když ne celý tak alespoň polovinu, i kdyby slyšel jen konec, tak to bylo pořád více než by si přál.

"Shikamaru!" vypískl o oktávu vyšším tónem, "co tu děláš?"

"Nebyl jsi doma a dneska jsi ve školce být neměl, tak mě napadlo, jestli si nešel domů a nemohl jsem se ti dovolat, tak jsem sem radši zašel."

Minato, který je doteď sledoval vstal ze země a trošku se zastyděl za to, jak mu křupla kolena, sice na svůj věk vypadal velice mladě, ale přece jen se to na něm podepisovalo a kolena byla jedna z nejhorších.

Došel k mladíkovi a podal mu ruku, " Minato Namikaze, otec, jen tak mimochodem a těší mě."

Culíkatý ruku přijal a pevně ji stiskl, "Shikamaru Nara, těší mě."

"Tak se u mějte chlapci, já jdu dolů," oznámil, ale od hlavy ho trefila jedna z kuchyňských vařiček, chytil se za čelo a zaskučel.

"Zlato! za co to bylo!"

"Ty víš!" ozvalo se někde na konci chodby a tmavovlásek se nestačil divit, jak se tam žena dostala.

"Jo a maminka vzkazuje, 'opovažte se zavírat dveře'," zparodoval a hned na to se vyhl druhé vařičce.

Naruto se za ně v tu chvíli neskutečně styděl a byl to jeden z důvodu, proč mu svoji rodinu chtěl představit později, i když nejlépe nikdy.

"To u nás budou taky lítat vařičky?" řekl s lehkým nádechem pobavení.

Blonďáček se už podobal krásně dozrálému rajčátku a rychlým krokem se rozešel schovat do dlouhovláskovi náruče, které se otevřelo jen a jen pro něj.

"Kolik si toho slyšel," zeptal se velmi tichým hláskem.

"Pokud budeš chtít, tak jsem neslyšel nic," zamumlal mu do vlasů. Výhoda byla, že byl jen o pár centimetrů vyšší, takže se nemusel tolik sklánět.

Naruto mu jeho plány překazil, vyhoupl se na špičky a spojil jejich rty v letmém motýlím polibku. Lehce se o sebe otírali a blonďáček lehce zavrněl slastí... když v tom sebou Shikamaru prudce cukl a zubama mu natrhl spodní ret. Okamžik si k němu přiložil ruku a začal hledat kapesníčky, aby si nezašpinil pohledu. Mezitím si starší masíroval temeno hlavy a rozhlédl se, co za tu ránu mohlo. Jaké překvapení pro něj bylo, když viděl malou dřevěnou měchačku kousek od něj.

"Naruto, kolik těch vařeček máte?"

Ten se na něj otočil s kapesníkem na puse a v tu chvíli byl rozhodnutý, že se i přes případný nesouhlas nastěhuje ke svojí polovičce, protože takové mrzačení jeho přítele? To hodlal dát mamce ještě vypít.

"Jak jsi něco takovýho mohla udělat!" křičel ze svého pokoje a bylo slyšet jen dupání ve spodní části domu a pod schody se objevila rudovlasá hlava.

"Žádnej sex pod mojí střechou!"

"Ale my jsme se jen líbali!" zakřičel na ní zpět.

"Žádný intimní věci v mém domě!"

"Vždyť to nebylo ani s jazykem!" zakřičel útrpně.

Otočil se zpět do pokoje a koukal na svého přítele, který projevil známky znepokojení. Došel k závěru, že jeho rodina mu poškodí perfektní partii, pokud urychleně neopustí tento válečný prostor.

"Nevšímej si toho, však já se asi brzy odstěhuju!" na konci věty zvýšil hlas, až Shikamarovi škubly ruce, jak si je chtěl přitisknout na uši.

"Já tě slyšela! Jestli se ti něco nezdá, tak jdi! Ale nezapomeň, že tě maminka miluje!"

"To tak," zamumlal si.

"To jsem taky slyšela!"

***

"Máš opravdu hezký pokoj," řekl policista formálně a studoval vše kolem sebe. Na Naruta bylo až moc uklizeno, takže bylo jasné, že sem chodí jeho mamka nebo spíše otec podle toho co viděl. Jeho pozornost, ale upoutala nástěnka s několika lidmi.

"Znáš někoho?" zeptal se.

"Téměř většinu se Sasukem jsme se nikdy moc nemusel, byl takovej divnej," zamumlal.

"Jo, vy dva si zrovna nemáte, co se týče povahy, co vyčítat, i když ty jsi milejší," řekl, stoupl si na špičky a vlepil mu pusu na tvář.

"Pobereme krabice a půjdeme?" optal se a rovnou mu do ruky dal jednu, která byla nejlehčí, aby šetřil záda.

Rozloučení s jeho rodiči byla taková normální rychlovka, která se neobešla bez přehnaných lichotek a slibu, že se brzy dostaví na večeři.

Nejstarší si po zavření dveří oddechli, když se přesvědčili na vlastní oči, že si jejich syn přítele nevymýšlí.

„Taky jsi nevěřil, že někoho má?" zeptala se udiveně Kushina a prohrábla si dlouhé rudé vlasy.

„Nenazval bych to tak, že nevěřil, ale myslel jsem si, že se schovává u Kiby, aby měl od nás klid," zamumlal a otočil se na sovu polovičku, která na něj svůdně mrkla a odkráčela od kuchyně.

Na tváři se mu rozlil úsměv, když si uvědomil, co to mohlo znamenat. Jakmile došel do kuchyně byl vyveden z omylu. Rudovláska stála u plotny a podávala mu zástěru a jednu z posledních měchaček.

***

Ač bylo teprve dopoledne mladící byli na pokraji svých sil, takže zapadli zpátky do postele a s jednou rychlou pusou se stočili do spleteného objetí. Poté se ponořili do slastného spánku.

Naruto snil o tom, jak se zbavit Shikamarovi nejoblíbenější hry. Zatím co tmavovlásek snil o tom, že poslední dobou má ještě méně času než normálně. Zároveň si uvědomoval, že by nebylo na škodu uvažovat o posunutí vztahu, zvlášť po přítelovo proslovu.