Zapovězené království

Kapitola 9

Mahtiel
Turme už slezla ze zdi a já se dala do práce.Nahromadila jsem všechny plány a nákresy hradu.Vzala je a přiběhla k svícnu.Přiložila jsem mapy k svícnu,jakmile vzplanuly a plameny se dostaly k mím rukám,tak jsem je šokem pustila."Sakra"zanadávala jsem a prohlédla si ruce.Budou tam malé jizvičky ,ale nic jiného.
Z map zbyl jenom prach a tak jsem ho smetla na hromadu.Rozdlédla jsem se po pokoji a prach vysypala z okna.
Oblečení,které mám nasobě jsem si rychle převlékla a hodila je na podlahu.S druhou kromádkou Turmiích šaty jsem i ty svoje složila a rozprostřela je po pokoji ,tak aby to nevypadalo,že jsme je na něco nevyužili.

Všechno v pokoji bylo uptaveno a bylo na svém místě.
Šla jsem k psacímu stolu a vzala Turmeinu nejoblíbenější knížku."Doufám ,že utečeš hodně daleho,aby tě nenašli.Neboj o vše se tu postarám."zašeptala jsem a přitom pohladila hřbet knihy.Nrbyla to ani kniha,ale deník.Deník Turmeiny matky.Kdysi mi vyprávěla ,že jednou když byla v otcově komnatě,tak tam našla pravzvláštní knížku.Byla ještě malá holčička,ale dokázala si přečíst úvodní stránku.Na níž bylo napsané"Deník jedné princezny"Turmé ho vzala a skovala dokud si ho nemohla tajně v bezpečí přečíst.Vždy od té doby ,kdy ho našla v otcově komnatě s ním spávala a nikdy ho nestratila.

Otevřela jsem ho ma druhé straně a začala si ho číst.Turme mi ho nikdy nedovolila ani vložit do ruky.Proni to byla jediná spomínka.Protože ji otec nic nikdy neřekl.
Povzdechla jsem si a pomalu se začítala do minulosti.Málem jsem usnula ,ale stihla jsem si připomenout ,že musím vydržet pro dobro své i Turmeninyno.Promnula jeem si oči a sedla si do tureckého sedu.Rozhlédla jsem se po místnosti.Polovina svíček už zhasla ,ale v místnosti bylo ještě hodně světla,aby se dalo číst.Mě se ale nechtělo a tak jsem se vydala j oknu.Byla mírná zima s chladným vánkem.Podívala jsem se po hradních oknech.Každou chvilkou se v každém okně mihl stín.

Najednou jsem zpozorněla.Za dveřmi pokoje něco zarachotilo.V tu chvíli už byly dveře dokořán a v nich stáli vojáci.V rukách měli kopí a nebo meče.Škubla jsem sebou.Vdbec jsem netušila ,že přijdou už dnes.
Vojáci ke mě jen přiběhli a řekli"Půjdete s námi Lady Mahtiel."

Další kapitolka.Moc se omlouvám,že jsem taj dlouhou dobu nic nenapsala.Neměla jsem inspiraci.Předem se omlouvám za chyby a překlepy.A děkuji za čtení a votes;)