Zapovězené království

Kapitola 10

Mahtiel
Mírně jsem přikývla a došla ke strážím.Ty si mě nedůvěřivě prohlédly,pohybem,kterému jsem nerozuměla si vyměnili konverzaci.

Vše se seběhlo strašne rychle.Stráže mě chytly za lokty a táhly po sludené dlážděné chodbě.Neměla jsem v úmyslu je přitom podporovat.Začala jsem sebou smíkat a řvát na celý hrad."Okamžitě mě puste.Nemáte právo se ke mě takhle chovat."Při každém pokusu jim nějakým způsobem utéct jejich stisk zesílil.Ale pak se naskytla příležitost.Měli jsme zahýbat za roh a jelikož jsem měla aspoň nějaký výcvik(protože holky se moc nemohly učit bojovat),tak jsem zaútočila.Vyvrátila jsem ruce a tím povolilo dočasné se vření stráže.Stráž po pravé ruce jsem chytla za ruku a vyvrátila jsem mu ji,tak až mu v ní křuplo.Ale on se nenechal.Sevřel druhou,zdravou ruku v pěst a ohnal se sní po mé hlavě.Já jsem se pouze mírně zhoupla v kolenou a pěstí dostal levý strážce.Ten zakolísal a spadl na zem,přičemž se praštil do hlavy.Strážci který ještě stál na nohou jsem mu je podkopla a i on se svalil na zem.Chytnul se za hlavu a zasičel"Ty zatracená mrcho!".Já se pouze pousmála a řekla ironicky "Takhle se chová k lady,ale ve vašem případě s váma trochu souhlasím,jsem nebezpečná."

Stráže jsem nechala ,tam kde byly a rozběhla se chodbou.Moc to tu neznám,jen když mě tu někdy vodil otec na nějaké jednání.Ale věděla jsem,kde se můžu na chvíli skovat.

Po hraďe se roznesl zvuk trubky.Znamenalo to ,že jsem se nedostavila,kam jsem měla a ješte zřídila stráže.Přidala jsem ještě více do běhu.Nemohli mě chytit,ne teď.Ne v tuto chvíli.Zasebou jsem uslišela rychlé kroky.Otočila jsem se na zlomek sekundy a uviděla tlupu stráží běžících zamnou.Pokřikovali na mě různá slova ,ale já se ji my nezajímala a dál pokračovala ve svém úprchu hradem.

Zabočila jsem do další chodby a přeběhla ji v nejrychlejším čase.Už jsem se ani nemohla nadechnout a píchalo měv boku.Nakonci chodby byly schody.Seběhla jsem je tak rychle,že jsem na ni málem hodilaa hubu.
Kličkovala jsem chodbami a zatáčkami ,tak že jsem polovinu stráží setřásla.Bylo těžké se v hradě vyznat,ale já to se svím orientačním smyslem dokázala.Pravda,bylo to tu jako v labyrintu a není divu,že jsem někdy zahla špatně a musela jsem se vrátit.Můj náskok mi to dovolil.Už jsem vůbec necítila nohy a chvílemi jsem se musela zastavovat.

Moc jsem si už nevšímala věcí okolo sebe a to právě byla ta největší chyba,kterou jsem kdy jindy dopustila.V uličce se nečekaně objevil kapitán hradní stráže a já si ho nevšimla.Doběhla jsem k němu,on jen vystrčil nohu a já spadla na chladnou zem.Nestačila jsem si ani dát ruce před obličej.Měla jsem už rozmazané viďení a jdyž jsem vzhlédla,tak jsem jen uviďela ruku,jak dopadá na moji spánkovou kost a já upadla do bezbědomí

Je to tu.Další část.Snad se líbí.Co myslíte,že se stane,když se probere?Komenty a votes potěší a díky za čtení,už je to přes 640 vidění.;D