Zapovězené království

Kapitola 11

Mahtiel
Nevím,jak dloho jsem spala,ale šíleně mě bolela hlava.
Když jse se vzbudila,tak jsem mela mžitky před očima a vůbec jsem necítila nohy.
Ležela jsem na nepohodlné,staré a vrzavé matraci,pokud se tomu tak dá říct.Nevím ,kdo mě sem odnesl,ale myslím,že to byl ten parchant,kterej mě dostal do bezvědomí.Až ho potkám,tak nebudu slušna.

Momentálně jsem byla v ponuré místnosti bez oken a jedními dveřmi ve kterých bylo malé okénko.Tím okénkem do místnosti proudilo malé světlo plamene svíček,které byly v chodbě.

Pomalu jsem sedla a svěsila nohy z postele.Všechny svaly v těle mě bolely z toho maratonu,který jsem po cestě hradem uběhla.Musela jsem se podepřít rukama,abych se nepřevážila a nespadla z postele.Faktem bylo ale to,že mě nejvíce ze všeho bolela hlava.Jednou rukou jsem si chytla na levou část čela.Soudě podle toho,že jsem tam nahmatala malou ranku ,ze které předtím tekla krev jsem usoudila,že kapitán měl dobrou mušku.
Asi hodně dlouho jsem civěla do prázdna,protože za necelých deset minut se střídala stráž u mé cely.Hoši si jen něco zašeptali a náhle zacinkaly klíče.odemkli mou celu a dovnitř vklouzl čerství vzduch s kapitánem hradní stráže,jak jsem usoudila.Ten si s sebou nesl malou stoličku a položil ji dva metry ode mě a sedl si na ni.Složil ruce do klína a chtěl už něco říct,ale já byla rychlejší."Chci prosté vysvětlení.Proč jsem tu?"Zadívala jsem se do jeho zelených očí a naznačila svůj nezájem pohozením hlavy.V jeho obličeji se ale neobjevila žádná emoce,kterou bych rozpoznala.

Moc jsem ho ani neznala.Párkrát byl vydět ve městě,ale jinak byl zavřenej na hradě.Vypadal asi na dvacet,měl světle kaštanové vlasy a na sobě oblečenou hradní uniformu stráže.

"To bys měla vědět."řekl aniž by ze mě odtrhnul oči.
"A co přesně?"snažila jsem se skovat můj mírně pobavený obličej.Ale moc to nešlo.
"Myslím,že bych měl seznam.Zaprvé znemožnění průběhu práce stráží..."nestihl doříct,protože jsem mu zase skočila do řeči."A co?Nemůžu zato,že se nechovali tak jak by měli.Mám také to nějaké postavení v této společnosti.A nemysli si,že nebudeš mět problém za to,žes mi způsobil újmu na zdraví."vychryla jsem ze sebe a při poslední větě jsem máchla rukama a ukázala jsem na zranění na mé hlavě.
"Za to zranění se omlouvám,ale jiná cesta nevedla.Musel jsem zareagovat.Utíkat aniž bys vůbec něco věděla je divné.Teď už určitě seš na listě podezřelích."Jen jsem na něj vykulila oči a dál jsem sledovala svoje ruce.
"Jednoduše jsem zpanikařila,v té chvíli mi to přišlo,jako nejlepší řešení.Vůbec jsem nevěděla co po mě chtěli."chtěla jsem dělat nevinou.No jo, nějak jsem se musela vymluvit za napadení stráží.

Kapitán jen nadzvedl obočí a postavil se.Ze zadní kapsy saka vylovil malou taštičku.Já jsem se na něj nechápavě podívala.Asi si všiml mého pohledl a řekl"Měla by jsi si to vyčistit,pokud v tom nechceš mít infekci."a podal mi tu taštičku.Vxala jsem si ji a děkovně jsem se na něj podívala.Byl už na odchodu,ale u dveří se zastavil a otočil"Jen mimochodem.Jmenuji se Daniel."A s vrzáním se za ním zaklaply dveře od mé cely.Můj mozek se zase zpamatoval a připravil se na ostrou bolest.Dezinfekci fakt nemusím.

A je tu.Snažila jsem se ji přidat dříve,ale nešlo mi to.Napůl jsem vám vyhověla,ale příště to bude dvakrát delší.To slibuji.Doufám,že se vám líbí a že překousnete ty chyby.Mě prostě blbne mobil a vše mi kazí.:P