ENEMIES TO LOVERS

{likehouse} autonehoda .

Dorazil jsem do hotelu a vyndal si pár věcí které jsem potřeboval pak jsem zaslechl z venku houkání asi sanitky ,podíval jsem se z okna a viděl jsem něco při čemž se mi téměř zastavilo srdce na několik vteřin bylo to ale jakoby to byly minuty .
Viděl jsem Jakubovi auto nabourané v lampě .
Musel jet asi hodně rychle protože měl auto vážně rozdrcený , záchranáři ho začali vytahovat s auta a já se z hotelu rozběhl ven .

Koukal jsem tam na ně a měl jsem o něj hroznej strach ale nechtěl jsem jim zasahovat do práce abych to ještě nezkomplikoval .

Byl to hroznej pohled ,všude kolem mě se všechno dělo tak rychle a všechny zvuky zněly milionkrát hlasitěji ,přistoupil jsem k jednomu ze záchranářů.

"Bude v pořádku ?" Zeptal jsem se ze strachem a moje oči byly pořád mířené k jeho nemohoicímu tělu ...byl při vědomí ale hodně zmatenej .

"Kdo jste ?" Promluvil na mě záchránář a já se tedy vrátil do reality .

"Jsem jeho přítel " řekl jsem zoufale a doufal jsem že mě nechají jet s ním .

"Omlouváme se ale nemůžeme vám poskytnout žádné informace pokud nejste rodiný příslušník ."

Cítil jsem se hrozně bezmocně vůči tomu co se tu dělo ,motala se mi s toho všeho hlava a já se opřel o zábradlí u silnice protože moje nohy už nezvládají stát na zemi a poslední co jsem zvládl vnímat byly hlasy záchranářů i to jsem měl ale v mlze .
"Pojď jsem to je jeho přítel omdlévá tady!"

"Vezmeme ho s ním?"

"V Sanitě není dost místa "

Naložili Kubu do sanitky a já se mezitím probral na zemi s infuzí v ruce .

"Zvládnete sedět na sedačce ?" Zeptal se jeden ze záchranářů a já jenom přikývl a oni mě prosadili vedle Jakuba , už mi bylo o mnoho lépe držel jsem Kubu za ruku .

Nevěděl ze jsem tam s nim dali mu nějaké prášky takže usnul a byl celkově hrozně malátný .

Záchranář si sedl do sanitky a vyjeli jsme .
"Budeme potřebovat nějaké údaje nejlépe kartičku pojištěnce .

Mojí kartu jsem mu podal a pak se ještě zeptal nějaké věci ohledně Kuby ,řekl jsem mu všechno co chtěl vědět a už jsme se blížící k nemocnici kde si vzali Kubu na ambulanci .
"Můžu jít s ním ?" Ptal jsem se jich prosebně "vy půjdete se mnou musíme vás taky vyšetřit "

"Mně nic není , je mi dobře" řekl jsem ale oni už mě vedli pryč .

" omdlel jste musíme vás vyšetřit ,potom můžete partnera navštívit" řekl jeden s doktorů a já teda souhlasil .

———————

Moje vyšetření skončilo a moje diagnóza byla omdlení kvůli velkému šoku a dehydrataci takže nemělo smysl abych tam byl déle a pustili mě a já mohl jít za Jakubem .

Už byl taky po vyšetření a ležel na Úrazové traumatologické JIP.
Doktor mi dovolil jít tam za ním takže jsem si tam k němu sednul prý by se měl probudit do pár minut protože léky co mu dávali už nebudou účinkovat ale fyzicky je prý v pořádku .
Byl jsem strašně unavenej , seděl jsem u jeho postele a zapomněl jsem na všechno špatný ano lhal mi a dělal ze mě kokota ale záleží mi na něm strašně moc ...
Měl jsem přivřený oči když jsem je ale otevřel jeho prsty se začali hýbat a jeho víčka se pomalu rozlepili .

"Já jsem naboural že Jo ?" Sykl potichu Kuba a začal se orientovat co se stalo .

"Jo naboural jsi do lampy " odpověděl Tadeáš tichým hlasem .

"Ty jsi se mnou přijel i po tom co jsem ti udělal ..."

"Jasně ze jsem přijel ty blázne, víš jak jsem se o tebe bál. " usmál se Tadeáš a zároveň mu spadla i nějaká ta slza

"Promiň za to co jsem ti udělal a že jsem ti o tom lhal ,vážně mrzí mě to Tade .."

"To teď neřeš hlavně že jsi v pořádku "

Tadeáš ho jemně hladil ve vlasech rukou která se mu ještě klepala z toho šoku ,Kuba cítil jeho rozklepanou ruku .

"V klidu Tade jsem v pohodě " řekl mu tiše a on dal svojí stále klepající se ruku před sebe a Kuba mu ji chytil a po pár vteřinách se mu klepat úplně přestala .

Po chvilce přišel doktor .
"Máte někoho kdo vás odveze domů ? Už dnes budete propuštěn kvůli nadměrné kapacitě JiP oddělení kvůly covidu vím ze je to blbé ale po fyzické stránce jste v pořádku . Může se u vás ale projevit takzvaný posttraumaticky syndrom který způsobuje znovuprožívání události v myšlenkách či snech, nespavost, problémy s pamětí, podrážděnost, návaly hněvu, emoční otupělost nebo nervózní reakce na nečekané podněty.
Do určité míry je to normální kdyby to nepřestávalo navštivte traumatologa nebo klidně psychologa ."

"Někoho seženu děkuji " odpověděl Kuba a doktor odešel .

"Asi zavolám Adamovi " řekl Kuba podíval se na mě jako bych mu to měl schválit .

"Jestli chceš můžu zavolat třeba Simoně a můžeš být na Vánoce s náma , někdo se o tebe musí starat ."

"Nemůžu tu nechat Rodea "

"Vezmeš ho sebou " řekl Tadeáš a Kubovi se jeho plán líbil a byl rád za to že už jsou s Tadeášem v pohodě víc než kdy jindy .

Nevěděla jsem jestli to vydat teď nebo až večer každopádně doufám že jste si to užili❤️