Four kings || Sherlock I.

Dinner? No.

Z pohledu Sherlocka

Po chvíli jsme vyšli ven a zavolali si taxíka. Potřeboval jsem někoho poslat na Scotland Yard. Dojeli jsme opět před Buckinghamský palác, vyšli jsme ven a šli dovnitř. Polovina ochranky nás následovala, až na místo, kde byly uloženy klenoty. Postavil jsem se před jednoho člena ochranky a zbytku Salome vysvětlila, aby odešli. Stál pořád v pozoru a dělal, jako bychom tady nebyli.

"Proč?" ptal jsem se a koukal mu do očí, "Vsadíme se, že vím, kdo vás najal. Moriarty." po vyslovení jeho jména se na mne podíval a namířil na mne zbraň, kterou měl v ruce. Za mnou se však ozvalo cvaknutí pojistky, Salome s Johnem si je samozřejmě vyndali také. On svojí v tu chvíli sklonil a hodil jí na zem.

"Měl jsem pravdu? MĚL?" jeho mlčení mě dohánělo k šílenství. Chytil jsem ho za límec a přirazil ke zdi, "Najal-si-vás-vrah-jménem-James-Moriarty?"

"Ano." hlesnul a já ho pustil. Vyhrabal jsem z kapsy mobil a vytočil Lestradovo číslo.

"Čau, hledáš Lestrada?" ozval se z mobilu hlas Sally Donovan.

"Proč bych jinak volal?" odpověděl jsem jí na otázku otázkou.

"Gergu?! Magor volá!" zavolala Sally Lestrada.

"Jsou věznice volné?" optal jsem se ho.

"Ano…“

"Buckinghamský palác." řekl jsem mu dvě slova a hovor položil. Pachatele jsme tam nechali a jeli zpátky do Baker Street.

"Johne? Mám něco do naší sbírky." sdělil jsem Johnovi a začal hrabat v kapse. Po několika vteřinách jsem vytáhl černou propisku.

"Ááá. Už jsi dlouho nic neukradl co?" odvětil John a oba dva jsme se začali smát. Salome na nás pouze koukala.

"Počkat, počkat, počkat. To mi chceš říct, že ten popelník, na tom parapetu je odtamtud?" optala se Salome nechápavě a ukazovala směrem, kde by se podle ní měl nacházet Buckinghamský palác, ale tam tím směrem byl Big Ben. Mě nezbývalo nic jiného, než přikývnout. Salome se začala smát s námi.

"Seš jako tem Český prezident, který ukrad pero na návštěvě v Chile." dodala Salome a já na ní koukal nechápavým výrazem. Když auto zastavilo, vystoupili jsme a vyšli po schodech do obýváku. Ale v tu chvíli jsem se zarazil. V kuchyni bylo uklizeno, na stole ubrus, kde byla lahev vína, dvě sklenice, dva talíře s rybou a bramborami a příbory, Netušil jsem, co to má znamenat.

"Sarah?" zavolal jsem Johnovu manželku, které asi před chvíli spala.

"Co se stalo…“ došla až k nám a zadívala se na stůl, "Co to je?“ Optala se a podívala se na mne.

"Takže tos nebyla ty?" divil jsem se, ale v tu chvíli cvakl zámek od dveří mého pokoje a otevřeli se dveře. Dotyčný vstoupil do místnosti a v Salomeniných očích byl vidět strach.

"Chtěla si poslední večeři s Moriartym, ne?" optal se onen muž Salome a já pochopil.

Tak další kapitolka je tady. A prosím nezabíjet za to, že jsem to utla v tomto bodě. Zloděj byl objeven a Sherlock krade pera. Kdo je ten dotyčný muž, který byl v jejich bytě? A co myslel tou poslední večeří? Budu ráda za komenty a votes. :)