Four kings || Sherlock I.

Nová bunda a stíhačka

Z pohledu Sherlocka

Procházeli jsme se po obchodech čtvrtého patra a hledali bundy. Nebavilo mě to, a jak jsem koukal Salome a Johna taky ne. Ale museli jsme to udělat, nesnášel jsem fanoušky. Zabruslili jsme do jednoho z obchodů a k oddělní bund.

"Tak jo Sherlocku, ty si vezmeš tuhle a Johne ty tuhle." sdělila nám a mě dala černou bundu s oranžovými pruhy, Johnovi zelenou bundu a sobě si koupila bílo-fialovou bundu. Když nám řekla prodavačka cenu, koukal jsem na to s vykulenýma očima.

"584,11€? To si děláš srandu ne?" zhrozil jsem se a podíval na Salome. Ta pouze otočila a provokativně se usmála: "Tolik přesně stálo to zrcadlo, co si doma rozflákal. Tak to můžeš zaplatit." Když jsme si bundy koupili, hned v obchodě jsme si je nandali a ty staré strčili do Salomenina batohu. Nandal jsem si ještě kšiltovku, John kapuci a Salome šátek. Salome vyrazila dveře od únikového východu a šli jsme radši po schodech. Odmítal jsem jet výtahem. Vyšli jsme z obchoďáku a nenápadně nastoupili do ukradeného černého mercedesu.

"Jedeme na letiště." sdělila nám Salome a otočil volant na levou stranu. Tím se jí vysunul rukáv a mohl jsem vidět její hodinky Swiss Military Hanowa.

"Kde si vzala takovéhle hodinky?" optal jsem se a koukal z předního okna.

"Hele ty jsou tátovi!" řekl udiveně John a opřel se o přední sedadla.

"Jo, dala mi je Jeany… Tenkrát, když jste zamlátili toho jejího manžela. Jo a na tom letišti nemůžeme do letadla. Letenky nejsou a navíc bychom museli do Frankfurtu nebo Mnichova. Tenhle měsíc tam nic neletí. Musíme se rozhodnout." sdělila nám Salome a zaparkovala.

"Salome? Není to Oliver?" zeptal jsem se a ukázal na vysokého blonďáka, který se bavil s místní policií. Rychle jsme vystoupili a běželi k němu.

"Olivere! Olivere!" řvala na něj Salome, "Ahoj."

"Ahoj, co tu děláte?"

"No, hledáme korunovační klenoty, místní."

"Víte, že tam nemůžete?"

"Cože? Jak nemůžeme."

"Ví o tom obvinění z Itálii. Je zde rozmístěná policie a hledají vás. Vyvolali to ti fanoušci. Musíte pryč, je vám na krku jak Italská tak Německá policie. Musíte hned na Britskou ambasádu." sděloval nám ve spěchu a my na něj koukali jako na vola.

"Ale my tam musíme! Jinak je zase někdo ukradne!" řvala Salome hystericky na něj.

"Uklidni se a stejně… Už je někdo ukradl" sdělil nám a sklopil oči na zem.

"To si děláš srandu ne?" ptal jsem se ho, začal pochodovat okolo a koukal jsem přitom na oblohu.

"Ale já jsem tam byl a něco vám přinesl. Bylo to na místě činu." lehce nás tím uklidnil a podal mi černou obálku, "Musíte do České republiky do Prahy, v takovém zapadákově vás nikdo hledat nebude."

"Ale jak?" optala se Salome a koukala na něj. Oliver nám jenom pokynul rukou a mi šli za ním. Přišli jsme do obrovského hangáru, kde stála Německá stíhačka pro tři - pilot, střelec, navigátor.

"Tohle snad pilotovat umíš ne?" sdělil nám Oliver, Salome se rozzářila a skočila mu okolo krku, "Zavolám tam, budete mít povolení k přistání na Ruzyni."

"Díky! Moc ti děkuju." jeden z místních pilotů tři přilby s vysílačkami, "Johne ty mi děláš navigátora a Sherlock střelce… Pokud to bude potřeba." Nandal jsem si přilbu a sedli jsme si do stíhačky. Vyjeli jsme ven a zavřeli ji. Salome dala signál Oliverovi a rozjeli jsme se po runway. Já jsem radši usnul, abych z toho nedostal hysterák. Bylo mi blbě, ale když jsem spal, nic jsem nevnímal.

Tak jste mě přemluvili a napsala jsem další kapitolku. Naše trojce má nové bundy  podařilo se jim vzlétnout. Co je v dopise napsáno? Je to další šifra, jiný vzkaz, nebo obojí? A dokážou bezpečně odletět ze státu? Budu ráda za komenty a votes. :)