Annabeth Raddle - dcera nejmocnějšího černokněžníka

2. Kolej a otravný spolužák

Vlak s pískáním brzd zastavil na nádraží v Prasinkách. Studenti se okamžitě nahrnuli na chodby ve snaze se dostat co nejdřív ven.

Annabeth chvíli počkala, než opustila kupé společně s Harrym, Ronem a Hermionou. Vystoupila na nástupiště a zhluboka se nadechla. Do nosu ji udeřila vůně smíšeného lesu a deště, který se na ně snášel.

„Asi bys měla jít s Hagridem," poradila jí Hermiona a poukázala na vysokého muže, který nad hlavami studentů držel velkou lucernu a svolával prváky.

„Jízdu lodičkami si nemůžeš nechat ujít," přitakal Harry s úsměvem a zavedl je k Hagridovi.

„Nazdárek, vy tři!" pozdravil je Hagrid a zeširoka se usmál. „Koho to vedete?"

„Hagride, tohle je Annabeth," představila ji Hermiona. „Je tady poprvé."

„Ty budeš ta holka, co má nastoupit do čtvrtýho ročníku, co?" hádal Hagrid a Annabeth souhlasně přikývla, stále ohromena jeho výškou. „Tak to budeš moset s náma, jízda lodičkama je vopravdová zábava."

„Uvidíme se ve Velké síni," rozloučil se s ní Harry a ona z jeho výrazu poznala, že se po zařazení posadí k nim u nebelvírského stolu. Ona však věděla, že ta možnost je minimální. Mohla být po své matce, ale černá magie, kterou zdědila od svého otce, jí kolovala v žilách úplně stejně a hlásila se o slovo, kdykoliv se nehlídala.

Hagrid je v zástupu odvedl lesíkem až ke břehu jezera, ze kterého měli nádherný výhled na hrad. Annabeth se přistihla, že na ně zírá s otevřenou pusou. Slyšet o nich byla jedna věc, ale vidět je na vlastní oči v celé své kráse byla druhá.

Zcela ignorovala fakt, že na ně celou dobu prší, ačkoliv se jí déšť dostával až na kůži.

Nastoupila do lodičky v Hagridem a po celou dobu pohledem zkoumala hrad. Než ovšem přepluli, jeden z malých prváků spadl do jezera kvůli vlnám, které se na jezeře houpaly. Po chvíli se mu podařilo vyškrábat zpět do lodičky a Hagrid přes něj přehodil jeho obrovský kožich, aby ho alespoň trochu zahřál.

Když vysedli na břehu, čekala je cesta po deštěm smáčených kamenných schodech, na jejichž vrchu na ně čekala přísně vyhlížející žena s hůlkou nad hlavou, která jí sloužila jako deštník.

„Děkuji, Hagride," pokývala hlavou na obra. „Odtud si je převezmu."

Hagrid se na ně povzbudivě usmál a spěšně zmizel ve dveřích do hradu, kterými následně vešli i oni. Žena je zavedla do komnaty vedle Velké síně. Annabeth měla možnost slyšet vzrušené štěbetání studentů za jejími dveřmi.

„Vítejte v Bradavicích," přivítala je žena. „Za pár okamžiků začne slavnostní zahájení školního roku, během nějž budete zařazeni do jedné z bradavických kolejí. Jmenují se Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel.

Z každé vyšlo mnoho výborných kouzelníků a čarodějek, proto pevně doufám, že své koleji budete dělat čest. Vaše kolej se stane vaším novým domovem. Budete trávit čas ve společenské místnosti své koleje, budete chodit na hodiny se svými spolužáky a budete spát v ložnicích své koleje.

Pro svou kolej budete také sbírat body, které vám mohou udělit profesoři, prefekti a primusové, stejně tak je vám ale mohou sebrat za jakékoliv porušení školního řádu.

Zařazení proběhne za pár minut, a tak vám doporučuji se naposledy trochu upravit, abyste si hned neutrhli ostudu."

Annabeth vytáhla svoji hůlku a jednoduchým kouzlem, které ji Lucinda naučila, se osušila.