Annabeth Raddle - dcera nejmocnějšího černokněžníka

12. Mimo kontrolu

Annabeth se jen těžko chtělo věřit, že od plesu uběhly téměř dva měsíce. Dva krásné měsíce, které chodila s Dracem Malfoyem, po němž pokukovala nejedna studentka. Nejenom ze Zmijozelu, ale i z dalších kolejí, ačkoliv se to snažily nedat najevo.

A podobné to bylo i u Annabeth, která se těšila oblibě jako šampionka. Dracovi neuniklo, jak po něm několik kluků hází závistivé pohledy, kdykoliv se objevili s Annabeth ruku v ruce. Pokaždé měl nutkání pronést jejich směrem nějakou jízlivou poznámku, ale věděl, že by to Annabeth určitě neocenila, spíše naopak.

Musel uznat, že na něj měla velký vliv. Jeho rodiče by jistě řekli, že nepříznivý, protože upustil od svého neustálého popichování Pottera a jeho kamarádů, i když si kolikrát neodpustil poznámku na jejich účet mezi svými přáteli.

Někde uvnitř věděl celou dobu, že ho urážení Grangerové, Weasleyho ani Pottera nijak zvlášť neuspokojuje, dělal to jenom proto, že Potter odmítl jeho nabídku na přátelství a Grangerovou s Weasleym odsoudily jejich rodiny - on byl sice z čistokrevné, ale taky známé svými sympatiemi k mudlům, ona zase právě z mudlovské.

K jeho překvapení od takového popichování upustili i Pansy s Blaisem, ačkoliv Blaise nikdy nepatřil k těm, kteří by svou nelibost vůči ostatním dával tak najevo.

Draco nakonec musel uznat, i když s krajní nechutí, že mu to vyhovuje víc. Měl klid, nemusel se mít neustále na pozoru, jestli nejde někdo z nich, aby se nachystal na případnou výměnu názorů.

*******
„Máte přesně pětačtyřicet minut na to, abyste připravili Prověřovací lektvar. Potřebné informace a postup naleznete v učebnici na straně sto třináct.

Na případné dotazy jste měli čas minulou hodinu, pokud je vám tedy něco nejasné, máte smůlu. Jestli uslyším cokoliv jiného, než bublání kotlíku, krájení nebo šustění stránek, budu strhávat body.

Dejte se do práce."

Ledový hlas profesora Snapea nebyl o moc hlasitější než šeptání, přesto jej všichni studenti bez problému slyšeli. Aniž by něco řekli, pustili se každý do práce. Nikdo se nechtěl stát nechtěným středem profesorovi pozornosti.

Draco bezhlesně Annabeth naznačil, že vše potřebné ze skladu přísad donese a na několik dlouhých vteřin se jí ztratil z dohledu. Když se potom vrátil, nesl všechno v náručí. Opatrně to postavil na desku stolu mezi ně a rozdělil přísady na dvě poloviny, jednu pro něj, druhou pro ni.

Annabeth mu věnovala úsměv, při němž jí zajiskřilo v modrých očích, a pustila se do svého lektvaru. Draco už si zvykl na změny jejich očí - ačkoliv se to snažila ovládat, někdy změně nezabránila a jemu se tak naskytlo už vidět všechny barvy.

Rychle zahnal myšlenky na Annabethiny oči bokem a taky se dal do práce. Koutkem oka přitom zavadil o dva stoly vedle, kde pracoval Neville Longbottom, jemuž na záda právě dýchal Snape. Bylo vidět, jak se Longbottomovi třese ruka při braní nože, a Draco se mu nedivil. Snape možná zmijozelským nadržoval a bylo opravdu vzácné, pokud se do některého studenta ze své koleje pustil, ale i jemu běhal mráz po zádech pod jeho pohledem.

Zatímco studenti pracovali, procházel Snape mezi nimi a nešetřil jízlivými poznámkami na adresy téměř všech studentů.

Když prošel třídu už po několikáté a zastavil se znovu u jejich stolu, měl Draco i Annabeth konečně hotovo. Plameny pod jejich kotlíky byly zhasnuté a lektvary pomalu chládly, přesně podle postupu.

Snape se nahnul a okem mistra oba dva zhodnotil, potom se mu rty roztáhly do vzácného křivého úsměvu. Byl sotva znatelný, ale byl tam.

„Za každého si připíšete deset bodů pro Zmijozel," oznámil jim tak, aby to samozřejmě slyšeli i ostatní studenti, především ti z Nebelvíru. Draco zaznamenal záštiplné pohledy a neodpustil si úšklebek, zatímco se Snape vzdálil k dalšímu stolu.