Annabeth Raddle - dcera nejmocnějšího černokněžníka

18. Třetí úkol

Jak se ukázalo, měli Harry s Dracem částečnou pravdu. Velká část studentů si ji přestala po třech týdnech měřit pohledy jako by čekali, kdy zaútočí, někteří dokonce i mnohem dřív.

Ten zbytek se na ni díval skrz prsty i po víc jak třech týdnech a většinou to byli studenti Mrzimoru okolo Marriety Edgecombové, která den před druhým úkolem Annabeth napadla. Špatně to ovšem dopadlo pro ni, protože Annabeth se nedržela.

Hermiona  a Ginny ji našly hned druhý den, aby si s ní promluvily.

„Harry nám ve společence všechno vysvětlil," řekla jí Hermiona, zatímco seděly na záchodcích, které byly kvůli Uršule neustále mimo provoz. „Řekl nám to s tím snem i celou pravdu o tvojí minulosti. Víme, že nemůžeš za to, kdo je tvůj otec. Nejsi jako on."

Annabeth byla vděčná za to, že ji schválně našli hned druhý den, aby jí to řekly.

„Fred s Georgem jsou z toho ve finále docela nadšení, podobně jako když si mysleli, že Zmijozelův dědic je Harry," prozradila jí Ginny. „Ron si sice stojí za tím, že se ti nedá věřit, protože jsi to tajila, ale Ron je pitomec.

Myslí si, že má právo vědět všechno."

„Možná, že kdybych to řekla hned na začátku, lidi by to vzali líp," pokrčila rameny. „Nešlo ale jen o to, aby se mě lidi nebáli. Pořád jsou tu Smrtijedi, kteří unikli vězení. A otec letos zase nabírá na síle, je jen otázka času, než se mu to podaří.

Nechtěli jsme riskovat, že by mě k jeho návratu některý Smrtijed chtěl využít."

„A co Malfoyovi?" namítla Hermiona.

„Těžko říct, jestli si něco spojili po mé návštěvě, každopádně Dracovi nic nenapsali," odvětila. „Po včerejšku je to ale stejně jedno, hned se to k nim donese. Ve Zmijozelu je několik dětí Smrtijedů, určitě cokoliv společného s mým otcem domů napíšou."

Fred s Georgem si ji našli jen o pár dní později, aby ji i oni ujistili, že s ní nemají nejmenší problém. Podobně se vyjádřily i její spolubydlící a dost zmijozelských studentů, ostatním to ale trvalo déle.

V den, kdy se konal poslední úkol Turnaje tří kouzelnických škol, k jejímu překvapení dojela Lucinda. Šampioni totiž měli dovoleno, aby se jejich rodiny k nim přidaly na celý den.

Annabeth Lucindinu přítomnost nanejvýš uvítala, mohla si s ní alespoň promluvit o jejím odhalení. Čekala, že ji teta sjede za to, jak hloupě se zachovala, že o tom mluvila s Harrym, aniž by se ujistila, že je nikdo nemůže slyšet, ale to se nestalo.

„Věděly jsme, že se to jednou stane," povzdechla si, zatímco se procházely po chodbách školy. Lucinda si totiž chtěla hrad pěkně projít a zavzpomínat na doby, kdy sama do školy chodila.

„Dost studentů už to bere v pohodě," podotkla Ann a na důkaz toho, že má pravdu, kolem ní bez problému prošla studentka šestého ročníku Havraspáru. Nezaváhala, sotva si jí navíc všimla, protože nos měla zabořený do poznámek do nějakého předmětu.

Ten den se totiž ještě konaly poslední zkoušky.

„A co Dracovi rodiče?" zajímalo Lucindu.

Annabeth pokrčila rameny. „Nic mu nenapsali. Pochybuju, že se to k nim ještě nedostalo, když se o tom psalo i v tom pitomém Denním věštci, ale nijak nezareagovali."

„Musíš být dneska opatrná. Kdo ví, co se v tom bludišti bude skrývat."

Ann neprotestovala, sama se toho bála. Věděla sice, že je připravená a zná dost kouzel, aby se bludištěm propletla, ale to neznamenalo, že se jí nic nestane.