Annabeth Raddle - dcera nejmocnějšího černokněžníka

7. První úkol

Listopad s sebou přinesl značně chladnější počasí, které nejhůře nesli krásnohůlští studenti. Jen málokdy je Annabeth zahlédla bez teplých svetrů a šál, které si kolem sebe omotali, aby se jim chlad nedostal na kůži.

Zato s kruvalskými to ani nehnulo. Nadále chodili v lehkém oblečení a teplé pláště nechávali na lodi, kterou připluli do Anglie.

A čím blíže bylo datum k prvnímu úkolu, tím více pociťovala Annabeth nervozitu. Harry k ní jednoho listopadového dne přišel a prozradil jí, co je v prvním úkolu čeká – draci.

Lhala by, kdyby řekla, že ji to nevyděsilo. Bazilišek už se jí nezdál jako špatný nápad, když si pročítala knihy o dracích a studovala jednotlivé druhy, každý byl hrozivější než druhý. Ten neměl oheň, který by ji ve vteřině sežehl.

Na druhou stranu byla ráda, že alespoň v prvním úkolu nebude proti hadovi. Lákalo by ji na něj použít hadí jazyk, kterým by se na jistotu prozradila. Ten totiž uměli jen přímí potomci Salazara Zmijozela.

Navíc měla pocit, jako kdyby čas záměrně zrychlil. Než se nadála, byl předvečer před prvním úkolem. Z večeře si sotva ukousla, jídlo spíše po talíři tak nějak honila, než aby jej jedla.

„Zítra to bude v pořádku," snažil se ji uklidnit Draco, který seděl naproti ní.

Annabeth zvedla hlavu a setkala se s jeho pohledem. Pořád někdy měla pochybnosti o jejich přátelství, protože otočil tak rychle, ale za ty dva měsíce nezaznamenala nic, čím by ji měl zradit.

Chtěla mu věřit, stejně jako Pansy a Blaisovi, se kterými trávila nejvíce času. Někdy se k nim ještě přidala i Daphne Greengrasová, ale ta se držela starších děvčat, se kterými se znala už od dětství.

„To se ti to říká, když nebudeš stát proti něčemu, co nemáš zrovna šanci porazit," namítla tiše Annabeth. Hned, jak to vyslovila, svých slov litovala.

Povzdechla si a odložila vidličku vedle talíře. „Omlouvám se, jsem z toho na nervy."

„To chápu," ujistil ji Draco s jemným úsměvem. „Ale určitě tam budou kvalifikovaní lidé, aby se vám nic nestalo."

„To doufám."

K všeobecnému překvapení Brumbál povstal. Nemusel si ani sjednávat klid, protože všechny to překvapilo tak, že okamžitě ustali v konverzacích.

„Ještě než se rozejdete na koleje a uložíte se ke spánku, rád bych požádal bradavické šampiony, aby ve Velké síni vyčkali o pár minut déle," řekl ředitel a po jeho slovech ze stolu zmizely sladkosti. Pro všechny to byl jasný vzkaz, že večeře končí a mají odejít do svých společenských místností.

Annabeth si s Dracem vyměnila pohled, než se zvedl a v doprovodu ostatních studentů ze Zmijozelu zamířil ven. Počkala, dokud ji poslední studenti neminuli, a otočila se tak, aby viděla i na ostatní stoly.

Harry se na ni povzbudivě usmál, ale sám vypadal nejistě. Poznala na něm, že má stejný strach jako ona.

„Vaši kolejní ředitelé vás teď doprovodí ke společenské místnosti a poté vás odvedou do nachystaného stanu, kde přečkáte noc," promluvil Brumbál, který s McGonagallovou, Snapem a Prýtovou mířil k nim. „Slečna Delacouroví a pan Krum se tam dostaví také v doprovodu svých ředitelů."

Annabeth se zvedla a za Snapem se vydala do sklepení. Ani jeden nepromluvil, zatímco šli. A nic se nezměnilo, když po rozloučení s Dracem, Pansy a Blaisem vyšla zpět na chodbu, tentokrát s věcmi na přespání.