Annabeth Raddle - dcera nejmocnějšího černokněžníka

15. Odjezd domů

Ačkoliv teplo ještě nebylo takové, aby se dal čas venku trávit bez bundy, Annebeth hodně volného času trávila s Dracem na školních pozemcích.

Od chvíle, kdy mu řekla pravdu, si slíbili, že mezi sebou nebudou mít žádná tajemství, a tak si povykládali všechno, co se jejich rodin týkalo.

Annabeth mu řekla o svém dětství u Lucindy a historkách, které jí vyprávěla o její matce. Povyprávěla mu, jak zjistila svůj původ i schopnost kouzlit bez hůlky, kvůli čemuž nemohla nastoupit do školy jako ostatní v jedenácti letech.

Draco jí naoplátku řekl o své rodině, včetně těch příslušníků, kteří seděli v Azkabanu za mřížemi. Annabeth o nich samozřejmě od Lucindy slyšela, přesto byla ráda, že Draco jí opravdu všechno řekl.

Měla pocit, že se jejich vztah upevnil, když teď věděl pravdu.

„Už zítra se odjíždí," pronesl Draco, zatímco pomalu obcházeli kraj Zapovězeného lesa.

„Ano, já vím," přitakala Annabeth, do hlasu se jí vkradl skleslý podtón.

„Myslel jsem, že se budeš na tetu těšit," zamračil se Draco.

Annabeth si povzdechla. „To samozřejmě ano, ale týden tě neuvidím. Bude mi smutno."

Draco se pousmál a vtiskl jí polibek na hřbet ruky. „Měl bych takový nápad. Co kdybys přijela ke konci prázdnin k nám? Klidně jen na jeden den a noc."

Annabeth se překvapeně zastavila. Nebyla si jistá, jestli dobře slyšela.

„Jakože k vám domů?" ujišťovala se.

„Přesně tak," souhlasil Draco.

„Nevím, jestli je to dobrý nápad," přiznala Ann rozvážně. „Bojím se, aby mě tvoji rodiče nepoznali."

„Myslíš, že by mohli?" zamračil se.

Annabeth pokrčila rameny. „Těžko říct teta tvrdí, že jsem celá máma, ale Harry řekl, že jsem dost podobná otci, když byl v mém věku.

Navíc ví, že existuju, jen neví, co se se mnou stalo. Mohlo by jim to dojít."

„Byl to špatný nápad, promiň," uznal Draco. Annabeth poznala, že ho to zamrzelo, i když se snažil to nedat najevo.

„Ale víš co, je to jenom domněnka," dodala po chvíli s úsměvem. „Dojedu a kdyžtak si něco vymyslíme."

Dracova tvář se rozzářila, ačkoliv opravdu chápal její obavy. Jeho rodiče s největší pravděpodobností její matku znali, a pokud byla na ni podobná, mohli by si to domyslet.

Pokračovali v procházce, dokud se nezačalo stmívat. Potom se vrátili do hradu a na kolej, kde se přidali ke svým kamarádům u jednoho z krbů.

„Už máte sbaleno?" houkla jejich směrem Daphne.

„Ještě ne, nechávám si to po večeři," odvětila Annabeth. Balení schválně oddalovala, protože se jí domů z části nechtělo. Připadalo jí, jako kdyby měla odjet na delší dobu než jen týden, a to se jí nelíbilo.

Milovala Bradavice a nechtěla z nich pryč.

Na tetu se ovšem těšila, hlavně až si spolu pořádně povykládají. Nebyla jen její opatrovnice, ale taky kamarádka. Dlouhou dobu Ann nikoho jiného, komu by se mohla svěřit, neměla. Navíc byla jediná, komu se mohla svěřit opravdu se vším.

„Co máte v plánu o prázdninách?" zajímalo Blaise, který jako mnoho dalších studentů zvolil možnost zůstat ve škole. K němu se přidala i Pansy.