Annabeth Raddle - dcera nejmocnějšího černokněžníka

13. Přiznání pravdy

Annabeth se zavrtěla a otevřela oči. Trvalo jí několik vteřin, než si vzpomněla, co se stalo. Vystřelila prudce do sedu a pohledem zavadila o vedlejší postel, na níž ležela Marrieta.

Její hrudník se pravidelně zvedal, byla naživu. Zhluboka vydechla a teprve tehdy si uvědomila, že vedle postele někdo sedí. S obavami se otočila na Draca, který ji pozoroval se směsicí úlevy a zmatení.

Než stihla něco říct, objevila se ošetřovatelka. Stejně jako v prosinci jí do ruky vtiskla lektvar, který bez ptaní vypila a prázdnou lahvičku jí zase vrátila.

„Slečna Edgecombová bude v pořádku, jen si ji tu do zítra nechám," oznámila jí potom, když uviděla její výraz. „Vy můžete odejít hned. Pan ředitel vás očekává ve své kanceláři. Heslo je čokoládové žabky."

Annabeth cítila, jak se jí sevřely vnitřnosti. Z tohohle už se nedostane, určitě ji vyloučí.

Vstala a s Dracem po boku opustila ošetřovnu.

„Pokud mě nevyloučí, tak ti všechno vysvětlím a řeknu ti celou pravdu," slíbila mu, zatímco mířili k ředitelně. „Počkáš tady?"

„Dobře," přitakal Draco, ačkoliv bylo vidět, že značně neochotně. Po jejích slovech se chtěl všechno dozvědět hned.

Annabeth mu věnovala poslední pohled, pak se otočila k chrliči a vyslovila heslo. Jakmile jí ustoupil z cesty, vystoupala po schodech nahoru a zaklepala.

Po vyzvání vstoupila dovnitř.

Nebyl tam jen ředitel, ale i profesor Snape, který stál vedle pracovního stolu.

„Annebeth, prosím, posaď se," pokynul jí Brumbál a ukázal rukou na křeslo před stolem. Nezněl naštvaně, vlastně se tvářil nadmíru laskavě.

O to horší to Annabeth připadalo.

„Pane řediteli, ani nevíte, jak moc mě to mrzí," vyhrkla, v očích ji zaštípaly slzy. „Pochopím, pokud mě teď vyloučíte. Byla chyba jet do Bradavic, nejsem na to ještě připravená být mezi tolika lidmi."

„Annabeth, když jsem tě přijímal, znal jsem rizika," odvětil Brumbál. „Nemyslím si, že byla chyba tě poslat do Bradavic, právě naopak. Je to pro tebe ten nejlepší trénink a jako takový se samozřejmě neobejde bez zadrhelů.

Jsem si jistý, že jsi slečně Edgecombové nechtěla ublížit, podle toho, co jsem se dozvěděl, tě vyprovokovala. To tě samozřejmě neomlouvá, ale neublížila jsi jí, protože bys snad chtěla.

I tak jsem ale nucen ti odebrat 30 bodů a udělit ti školní trest, který si odpykáš u profesora Snapea. Navíc tě musím upozornit, že pokud by se to ještě někdy opakovalo, musel bych tě tentokrát vyloučit."

Annabeth zůstala na ředitele překvapeně hledět. Čekala vyloučení, ostatně by si ho zasloužila, ale on jí dal další šanci. Znovu.

„Moc vám děkuji," vydechla vděčně a zamrkala, aby se zbavila slz. „Slibuju, že si budu dávat opravdový pozor."

„Nicméně je tu pořád problém," dodal Brumbál. „Kouzlila jsi bez hůlky před ostatními studenty, musíš to nějak vysvětlit."

Annabeth v duchu zaklela. Jak má vysvětlit, že umí bezhůlkovou magii, aniž by o sobě prozradila pravdu?

„Nejjednodušší asi bude, když slečna Wolfová řekne, že schopnost kouzlit bez hůlky se v její rodině dědí po generace ze strany matky," vložil se do toho Snape. „Vyvstanou sice otázky, do jaké rodiny patřila, z dnešních studentů ale nikdo vazby na rodinu Fawleyových nemá, takže by nemělo nic hrozit."