Budu tvým Ochráncem ff: Harry Styles

9.Kapitola

Z Nessyného pohledu

Nehybně jsem ležela v posteli ani nevím jak dlouho. Od toho co práskly vchodové dveře jsem úplně ztratila pojem o čase.

Cítím se osaměle tak jako obvykle. Můj život se smrskl do malinké dřevěné krabičky, která představuje můj pokoj. Naštěstí můžu občas vystrčit patu z domu a toho také využívám.

Naše město je hodně zastaralé a moc věcí neřeší. Musela jsem přerušit studium na střední škole, jelikož moji rodiče nechtějí, abych tam chodila. Rodiče mě drží doma a chtějí mě někomu provdat, aby z toho měli peníze. Je to strašné, ale co nad nimi zmůžu? Plánuji že uteču, někam opravdu daleko. Nechci tu být a myslí si, že mě ani nebudou hledat.

Strašně jsem se polekala, když jsem uslyšela tříštivou se ránu z dolního patra. Rychle jsem se posadila a poslouchala jestli neuslyším něco víc.
Mám strach, že to nejsou rodiče.
Dlouho jsem neslyšela nic. Možná to bylo jen v mé hlavě, ale i tak se necítím tak komfortně jako předtím.
Rozhodně nikam nepůjdu.

Stáhla jsem se do robu pokoje a vyčkávala. Stuhla jsem, když jsem uslyšela blížící se kroky. Hlasitě jsem polkla a rychle dýchala.

Vyhrkly mi slzy do očí, když se náhle otevřely dveře do mého pokoje. Víc jsem se natlačila do kouta a snažila se být co nejmíň nápadná. Ale byla jsem si vědomá, že jsem v pasti. Mám pocit, že by se teď ve mně krve nedořezali.

Semkla jsem víčka k sobě. Strachem se mi ruce začaly třást. Ten člověk, se začal ke mně přibližovat. Rychle jsem otevřela oči a uviděla jsem přede mnou se tyčícího se muže v černém oblečení. Nevypadal zle, ale jeho nezvaná přítomnost mě dost děsila.

„Nechci ti ublížit." Promluvil hlubokým hlasem. Pohlédla jsem na něj s o trochu menším strachem.

„Chci ti pomoct." Řekl docela mile a podal mi ruku. Co se to sakra děje?!

„Mě se bát nemusíš." Upřímně se na mě podíval. To může říct každý!

„Vím, že tvoji rodiče tě chtějí provdat za nějakého bohatého slizouna a od toho tě chceme ochránit." Znovu mi podal ruku. Proč by to někdo dělal, to je blbost.

„Odvezu tě do bezpečí." Nesso tohle může být tvá příležitost! Nesmíš to pokazit!

„K k kam mě chcete odvést?" Vykoktala jsem ze sebe.

„K našemu šéfovi, je to dobrý muž, který je schopen tě ochránit." Oznámil mi jeho plán.
Nesso musíš to zvládnout!

„Ale nikdo mi neublíží." Řekla jsem se strachem v hlase.

„Neboj se, vážně ti chceme pomoct." Jeho ruku jsem přijala. Vytáhl mě na nohy. Moje srdce bušilo jako o závod.

„Dobře." Vydechla jsem tiše. Tak Nesso teď začne nová etapa tvého život, pokud se samozřejmě něco nepokazí.

Muž mě chytl za ruku a vedl mě opatrně přes celý dům, až k hlavnímu vchodu.

„Můžeme jít?" Zeptal se mě.

„Ano." Nepatrně jsem zakývala hlavou. Jasně že de bojím, ale je to má jediná šance.

„Nic už ti hrozit nebude." Usmál se na mě a společně jsme vyšli z domu. Je zvláštní pocit, najednou odejít z tohoto domu.

Šli jsme až k jejich autu. Ale je to dodávka. Přesně ta, kterou jsem potkávala venku. To znamená, že mě sledovali už dlouho?

Z auta vystoupil další muž a uklonil se mi. Takové chování jsem opravdu nečekala.

„Nechceme ti ublížit." Usmál se na mě a otevřel dveře od auta. Pokynul mi rukou, ať si vlezu dovnitř. Po nějaké chvíli jsem tedy nasedla. Ten druhý muž si sedl vedle mě a ten první na místo řidiče. Nastartoval a mi se rozjeli.

Ukápla mi slza, když jsme opouštěli můj rodný dům, ale doufám, že už vše bude jen lepší.

„Nebreč, náš pán je hodný." Usmál se na mě a podal mi kapesník. Setřela jsme si své slzy a koukala se z okna.

Netuším jestli to byl dobrý nápad nebo ne, ale jedno vím jistě, nechci se vrátit domů. Spíše tedy za rodiči, můj dům už nejspíš bude někde jinde.

-
A je to tu! Slibované kapitoly!
Doufám, že se líbila.
Omlouvám se za chyby.
U příští kapitoly na viděnou.

Vaše Matilda Z. <3