Budu tvým Ochráncem ff: Harry Styles

19.Kapitola

Z Harryho pohledu

Ráno jsem se probudil později než jsem předpokládal a chtěl. Rychle jsem vstal a šel se obléct.
Doufám, že Nessa nic nevyvedla, když jsem s ní tu chvíli nebyl.

Rychle jsem seběhl schody a otevřenými dveřmi uviděl smějící se Nessu. Zastavil jsem se, protože jsem ji nechtěl vyrušit. Líbí se mi pohled na šťastnou Nessu. To je jedna z věcí, které se mi opravdu líbí a mohl bych se na ně dívat snad i celý den. Musel jsme se usmát a pokývat hlavou do stran, když se rozkašlala.

Vešel jsem do kuchyně a díval se na kašlající a smějící Nessu.

„Už v pořádku?" Zeptal jsem se jí, když už se skoro uklidnila. Nebudu lhát, v jednu chvíli jsem měl o ní vážný strach.

„A ano, jen mi zaskočilo." Nevinně se na mě otočila a usmála. Pohladil jsme jí po rameni a obešel stůl. Sedl jsem si naproti ní.

„Jak jsi se vyspala?" Zeptal jsem se na nejvíc obecnou otázku jak to jen šlo. Ale podle mě jsou i tyto otázky dost důležité.

„Hmm dobře, ty?" Přenesla svoji pozornost na mě. Propojil jsem s ní oční kontakt.

„Ale jo šlo to." Usmál jsem se na ní. Je hrozně roztomilá, když je nervózní!

„Co máš dneska v plánu?" Tentokrát se ptala Nessa. Jsem rád, že se nesnažím komunikovat jen já.

„Musím jen něco vyřešit v práci a pak už mám volno, proč se ptáš?" Napil jsem se svého čaje a za celou dobu jsem z ní nespustil oči.

„Nic jen jsem to chtěla vědět." Vřele se usmála a náš oční kontakt zrušila. Teď mě napadá, neplánuje třeba útěk?

Z Nessyného pohledu

Dneska už jsem byla v knihovně vedle mého pokoje. Musím říct, že buď má Harry skvělý výběr knih nebo to prostě vystalkoval, jelikož tolik knih, které mě zaujmuly už od pohledu jsem ještě nikdy neviděla. Myslím si, že přesně tohle byl jeho záměr. Asi pro mě chce jen to nejlepší a asi hlavně nechtěl, aby jsem se tu nudila.

Vybrala jsem si jednu nejzajímavější knihu a sedla si s ní do křesla, právě v knihovně.

Z Harryho pohledu

Konečně jsem měl dodělanou práci. Mohl jsem si jít na chvíli odpočinout. Ale rád bych ještě před tím našel Nessu. Myšlenka že ode mě bude chtít utéct mi celou dobu zůstává v hlavě.

Když jsem ji v dolním patře nikde nenašel, už jsem byl poměrně neklidný. Ale když nebyla ani ve svém pokoji, moje srdce začalo víc pumpovat.

Nádech výdech. Určitě bude v knihovně. Pomalu jsem otevřel dveře a hned naproti dveřím jsem uviděl malinkou osobu v křesle. Oddechl jsem si. Neutekla.
Chvíli jsem se na ní jen tak koukal.

„Myslel jsem si, že jsi utekla." Prolomil jsem obrovské ticho, které v knihovně panovalo. Lekla se mě.

„Já a měla bych mít nějaký důvod?" Koukla se na mě docela dost vážně.

„Právě že nevím." Oznámil jsem tiše. Opřel jsem se o rám dveří.

„Já ale k tomu nemám žádný důvod." Přistoupila ke mně a usmála.

„Tak to jsem rád." Usmál jsem se na ní zpět.