Budu tvým Ochráncem ff: Harry Styles

13.Kapitola

Z Nessyného pohledu

Právě jsem stála s tím mužem v pokoji, který má být pro mě. Mísí se ve mně pocity.

Ale co vím jistě je, že jsem ráda, že jsem nebyla provdána nějakému slizkému chlapovi.

Jsem mu vlastně strašně vděčná, ale na druhou stranu mě dost děsí. Určitě to vycítil, jelikož mě neustále uklidňoval. Docela se mu to povedl. Ale nedokážu se zbavit pocitu vinny. Bojím se, že mě rodiče najdou a všechno mi vyčtou. Mám strach, že mi ublíží. Do chvíle co jsme se dozvěděla, že mě chtějí provdat za někoho neznámého, jsem nevěděla čeho by byli schopní kvůli penězům a moci.
Je mi z toho všeho na zvracení.

Posadila jsme se na postel, která teď už nejspíše bude moje na pořád. Je mi ze všech těch nových věcech dost úzko.
Neudržela jsem své emoce a slzy se mi nahrnuly do očí. Nechtěla jsem, aby si toho všimnul i on, který tu pořád je.

Všimnul si toho a přisedl si ke mně. Možná to nebude tak hrozný zbytek života a nebo taky ano, to závisí hold už jen na osudu.

„Nebreč, zvládneme to." Řekl vlídně a obejmul mě okolo ramen. Cukla jsem sebou, když se mě dotkl. Nechal svou ruku kolem mých ramen, i přes to že je mi to nepříjemné.

„A ale c co k když m mě najdou." Mé slzy mi začaly stékat po tvářích. Úplně jsem své city pustila ze řetězu.

„Tady tě nikdo nenajde, já tě ochráním." Přivinul si mě do objetí. Podivuhodně mi to ani nevadilo. Jeho objetí je uklidňující a dle mého názoru uklidňující. Ale samozřejmě je to cizí muž, o kterém nic nevím!

„Je to v pohodě." Konejšil mě svými slovy. Je příjemné po tak dlouhé době cítit kousek vlídného slova.

„Nemohl by jste se podívat, jak na to reagují moji rodiče?" Tiše jsem vyslovila svou prosbu. Chci se ujistit, že jsou z mého odchodu alespoň trochu raněni, ale je mi bohužel jasné, že to asi ani řešit nebudou.

Z Harryho pohledu

„Samozřejmě tak pojďme." Rychle jsem vstal a podal jí ruku. Jsem rád, že mou ruku přijmula, i když s velkou dávkou opatrnosti. Ale je správné, že je opatrná. Také jsem rád, že docela dobře reaguje na mou přítomnost. Jsem opravdu rád, že se nebere jako vězeň, ale jako můj host.

Společně jsme dorazili až do pracovny, kde ji chci ukázat kamerové záznamy. Možná se zalekne, ale určitě to odpoví na její otázku.

Posadil jsem jí do svého křesla a nechal jí se koukat. Najel jsme na kamerové záznamy a hned na uviděl její rodiče. Nessa zbystřila a vzpřímila se.

Odhaduji, že jsou naštvaní a že musí řešit nějaké potíže se zrušením sňatku.

Nessa dlouho chvíli koukala jen do monitoru. Vypadal jako kdyby tu duší nebyla.

„Nesso, jsi v pohodě?" Položil jsem jí ruku na rameno a očekával reakci. Otočila se na mě s uslzenýma očima.
Je mi jí fakt líto.

„Oni mě nehledají." Mírně se usmála. Je vidět, že vlastně ani neví co cítit, jestli smutek nebo radost, že se nebude muset vdávat.

„Děkuji." Bleskurychle mi vpadla do náručí. Jen jsem chvíli stál a přemýšlel co se to vlastně stalo. Ona mě dobrovolně obejmula!

Začal jsme jí hladit po zádech a utišovat.

-
Máme tu další kapitolu!

Tenhle týden toho mám moc, takže jsem ráda, že jsem stihla alespoň tuhle kapitolu.

A oznamuji, že příští týden nebudu vydávat kapitoly, ale doufám, že stihnu nějakou napsat a cca další týden v pátek, sobotu publikovat.

Ale nehodlám se končit ani pauzovat.
Doufám, že se uvidíme ještě tenhle týden u nové kapitoly.

Vaše Matilda Zoel <3