Budu tvým Ochráncem ff: Harry Styles

31.Kapitola

Z nessyného pohledu

„Pojď musíme jít." Vešel do místnosti bodyguard Antio, který mě zde doprovází. Nestěžuji si, je i docela fajn.

Dnes se ale má konat "moje" svatba. Při pomyšlení, že jsem nucena si vzít někoho cizího se mi chce dost zvracet. Po několika dnech vyjdu ze sklepa a hned mě čeká svatba. Zajímalo by mě, jestli mě také bude zavírat do sklepa až budu jeho manželkou. Také jsem přemýšlela nad Harrym, zajímalo by mě jak to bylo, co když mě jim vydal dobrovolně nebo rád. Je mi smutno při pomyšlení na Harryho a můj život u něj. Možná budu znít naivně nebo hloupě, ale já jsem se do něj asi zamilovala. Zamilovala.

Vstala jsem a přešla jsem ke dveřím. Cestu ven jsem už znala nazpaměť. Možná kdybych se více snažila, možná by se mi podařilo utéct. Ale už vlastně nemám kam utéct, když mě Harry asi ani nehledá. Je mi z toho smutno.

Antio mě vedl až někam do patra domu. Je to normální dům, ale s pekelně střeženým a vybaveným sklepem.

Otevřel dveře od jedno z pokojů. Uprostřed pokoje je postaven stojan, na kterém jsou pověšeny mé šaty.

„Není čas, musíš si je obléknout." Řekl Antio při pohledu na své hodinky.

Srdce se mi sevřelo. Už je to tu. Nedokážu to, tím si přeci podepíšu rozsudek smrti. Nejde to, já nemůžu.

Slzy byli rychlejší a začaly se mi hrnout z oka ven.

„Nesso nebreč, bude to dobrý uvidíš." Obejmul mě a začal utišovat. Vlastně nevím, jestli mám jeho slova brát vážně nebo ne. Jestli o něčem neví?! Tak, dobrá. Holt asi je to můj osud.

„Musíš věřit, že to dopadne dobře." Usmál se na mě a kýval hlavou. Ještě před odchodem mi naznačil, že mi drží palce.

Opatrně jsem si nandala ty bíle svatební šaty. Uznávám, jsou hezké ale rozhodně se v nich necítím jako šťastná brzy novomanželka, pro kterou svatba bude něco nezapomenutelného.

„Tak můžeme." Vstoupil do pokoje Antio. Na chvíli se zastavil a jen na mě zíral.

„Strašně ti to sluší." Usmál se. Musela jsem se červenat, tak jako vždy při komplimentu. Ale vzpomněla jsem si, na Harryho on mi vždy dával milé komplimenty. Chybí mi.

Společně s Antiem jsme vyšli ven z domu. Všude na zahradě bylo spoustu lidí, ale také jsem zahlédla oltář. Povzdechla jsem si.

„Tady jsi." Přišli ke mně rodiče.

„Už to začíná, doufám že víš co říct." Řekl výhružně otec. Vypadal jako kdyby šlo strašně důležitou věc. Asi za mě dostal hodně peněz, co myslíte?

„Teď nastupuje ženich." Oznámil mi Antio a vytrhl mě z přemýšlení. Moje naděje na odvrácení celé téhle situace se rychleji a rychleji oddaluje. Asi omdlím!

„Teď jdeme my Ness." Rozezněla se znovu svatební píseň. Kráčeli jsme až úplně dopředu k oltáři. Mám pocit, že mě nohy vůbec neposlouchají.

Až jsme došli k mému nastávajícímu, Antio předal mou ruku jemu. Sice by to měl dělat otec, ale to je vedlejší

„Milý snoubenci, milí hosté dnes jsme se tu sešli, aby jsme spojili životy dvou mladých lidí."

„Pan Baker, patří k gangu Kostlivci. A slečna Harvey patří do gangu Lunazars. Tímto se Slečna Harvey připojí k gangu Kostlivců a její rodiče dostanou vyplácení v hodnotě čtyřiceti osmi tisíci liber." V moment kdy oddávající řekl částku, mi spadla brada. 48 000 liber! Proč?

Cukla jsme sebou, když jsem zaslechla výstřel. Šlo to odněkaď z lesa.

-
Máme tu slibovanou delší část! Za chvíli bude konec příběhu!
Jaký je váš názor na příběh, moc by mě pomohlo vědět, v čem se zlepšit.

Tak zase příště!
Vaše Matilda Zoel <33