Budu tvým Ochráncem ff: Harry Styles

25.Kapitola

Z nessyného pohledu

Začala jsem vnímat svět, ale pořád jsem vnímala jen tmu, která se rozprostírala všude kolem mě. Nevěděla jsem, co se to se mnou děje! Snažila jsem se otevřít oči, ale ty jsem měla nejspíš něčím zavázané.
Netuším co je tohle za blbý vtip! Mé tepající srdce právě cítím až v mém krku. Cítím všechny své končetiny jak se klepají tím neznámým pocitem.
Má strach, jako snad nikdy předtím. Ze svých úst jsem nedokázala vymanit ani tiché slovíčko. Cítím se jako kdyby někdo zamrazil mé tělo ale mysl nechal. Netuším co se to děje!

Cukla jsem sebou, když jsme uslyšela obrovskou ránu blízko mě. Někdo tu musí být semnou. Začínám panikařit. Snažím se popadnou svůj těžký dech ale nejde to.

Cítím přítomnost někoho cizího. Cítím kroky jak obchází kolem mě. Je to nejspíš jen jeden člověk. Nevím, kde jsem a co se děje!
Při tak těžkých krocích to musí být nějaký veliký a silný člověk. Ale proč nemůžu otevřít oči?!

Najednou jsem ucítila něčí velké ruce na svém obličeji. Ten dotyk byl jako impulz pro mé tělo. Konečně jsem se mohla hýbat. Ale těmi neznámýma rukama mi byl navrácen můj zrak zpět. Měla jsem na očích šátek!?
Ihned když jsem otevřela oči jsem je hned zase musela zavřít kvůli ostrému světlu. Slepě jsem mrkala na člověka tyčícího se nade mnou. Zaostřila jsem starého muže s šedivými vlasy. Až teď mi to všechno došlo!

Během sekundy jsem vyskočila na nohy a chtěla utéct ven. Ale marně. Dveře jsou tu jen jedny a to od pohledu opravdu těžké a jedno malé okno. Vypadá to tu jako ve vězení a nebo ve sklepě! Sklep! Jsem ve sklepě! Tohle ale nebude mít nic společného s Harrym. Těžce jsem polkla a ucítila na svém čele studený pot.

Odvážně jsem se pomalu otočila k tomu muži. Stál tam rozkročený a nejspíš připravený k boji se mnou.
Nervózně jsem se na něj koukla ale nic nedělala.

„Jsi Nessa Harvey?" Zeptal se mě ten postarší muž při sledování mě svým pohledem.

„Ano." Pípla jsem tichounce. Netuším, co má za lubem, ale tipuji že to nebude nic dobrého.

„Skvělé, teď tě musím odvést někdo s tebou chce mluvit." Řekl s respektem v obličeji. Takového člověka bych nechtěla naštvat!

Bez jakýchkoli zábran mě chytl za paži a vlekl mě za sebou. Za tou místností, ve které jsem teď byla ale ani snad nechci vědět jak dlouho, veliká chladná chodba. Dotáhl mě po schodech až k velkým bezpečnostním dveřím, které otevřel.

Uprostřed místnosti stáli....

-
Dnes jsem s příběhem opravdu hnula. Doufám, že vám nevadí, že je to takhle ukouslé, ale není mou prioritou aby tento příběh byl nějak dlouhý.

Pište určitě nějaké nápady, jak si myslíte že příběh skončí.

Uvidíme se příště!
Vaše Matilda <33