Další zastávka, další město, další popelnice. Vše působilo všedně, nudně, a já nečekal, že zde objevím něco nového, jenže... Najednou, jako by mi srdce poskočilo. Vzneslo se, a pak náhle padlo k zemi. A stejným směrem se vydala i moje čelist. Při tom pohledu jsem zkrátka nedokázal udržet ústa zavřená. Stejně tak byly i mé oči vytřeštěnější než obvykle a ruce, ty se mi zase třásly. Nedokázal jsem je zastavit, nezvládl jsem je ovládat.
Viděl jsem ptáče. Na navršeném odpadu se nacházelo malé, bezbranné ptáče, jenže odkud tam spadlo? Nikde poblíž nebyl žádný strom a hnízda na parapetu nějakého z bytů bych si též všiml. Nedávalo mi to smysl, pomalu mě z toho začínala bolet hlava. Cítil jsem se, jako by mě přejelo nákladní auto. Něco takového jsem nečekal. To ptáče bylo samo, žádný okřídlený rodič v dohledu. Bylo samo a ode mě se chtělo co?
Pomalu jsem se nahnul nad popelnici, odkud na mě pískalo.
„Co seš tak vykulenej?" ozval se za mými zády cizí hlas a já nadskočil.
Stejně tak mi i srdce opět poskočilo, co se to děje? Nejdřív ptáče a teď... Vagabund. No, jistě, kdo jiný by tady se mnou byl. Ten muž byl oblečený stejně jako já, ale táhl z něj alkohol a jeho oči působily podivně. Možná to bylo tím, že jedno koukalo na mě a druhé šlo šejdrem na druhou stranu.
Nevím, co tou „vykuleností" myslel, ale poté řekl tři slova, která vyvolala můj zájem.
„Vypadáš překvapeně, mladej."
Překvapený? Já? Takže o to celou dobu šlo? Když něco nečekám, když s něčím nepočítám a ono se to stane a mé srdce poskočí... To jsem překvapený?
Podíval jsem se na to ptáče. Beze mě ho sežere divoká kočka, nebo pojde hlady. Potřebovalo pomoc, a tak jsem ho vzal do rukou. Přitížit mu snad nemůžu.
ČTEŠ
Bez citu ✅
Short StoryZápisky tuláka, který hledá slova. Slova, která by popsala, co se s ním děje. Slova, která by nazvala stavy, pocity, emoce, se kterými se běžně setkáváme, ale jemu jsou cizí. Slova, která by mu konečně přinesla svobodu. (dílo vzniklo díky roční výz...
