Bez citu ✅

5. Láska

Na tomto světě je jedna emoce, o které se mluví více než o těch ostatních. A která je všude. Zvláštní, máte v sobě takovou barevnou paletu všehochuti, přesto musíte vše potírat právě tímto citem. Láskou. Kamkoli se podíváte, tam ji najdete. Knihy, filmy, seriály... Láska prodává. Ale co je na ní tak speciálního? Co ji činí všemu nadřazenou? Čím déle pozoruji svět kolem sebe, tím více si všímám emoce, která všemu velí.

Láska je růžová.

Slyšel jsem, že když jsou lidé vzteklí, tak vidí rudě. Dává smysl, že láska je jen zředěný hněv. Vztek. Je to potřeba chránit a být chráněn. Potřeba přilnout k někomu a už se ho nepustit. Posedlost. Láska je posedlost s růžovými brýlemi, které cloní pohled na svět, jak ho známe. Díky ní se žádná propast nezdá být příliš hluboká.

Láska je sladká.

Je jako cukr, který se přilepí na ústa a nějaký čas se jich drží. Je návyková. Na sladkost si člověk rychle zvykne, ale cukr z těch rtů časem opadá. A tehdy odhalí, jak moc popraskané vlastně jsou. I když se předtím dalo existovat bez této sladkosti, nyní je jí třeba více než kdy jindy. Ty rty už zkrátka nemohou zůstat holé. Potřebují k sobě další. Potřebují opět cítit tu sladkost. To opojení, které propůjčuje tato nezvyklá závislost. Potřebují lásku.

Láska je hřejivá.

Přináší s sebou teplo, které rozdmýchává srdce bijící pro někoho dalšího. Zdánlivě neuhasitelný plamen, který propůjčuje člověku nezvyklou sílu. Který mu dává důvod žít.

Růžová, sladká, hřejivá. Přesně tak ji popisujete, ale mně z toho všeho vychází jen ta návykovost. Posedlost. A něco uvnitř mi říká, že jsem ani já nebýval výjimkou. Kdysi i mé srdce bilo pro někoho dalšího. I ono bývalo plné života a rozdmýchávalo plamen, který se zdál být neuhasitelný. Plamen, který hřeje, ale nepálí.

Láska je příjemná.