Legilimens /HP ff/

4. Schůzka

Melanie sejde posledních pár schodů a ocitne se ve vstupní síní. Kousek dál spatří Adriana v hloučku jeho mrzimorských kamarádů. Vydá se k nim. Mrzimorští si jí všimnou a vytratí se dříve, než k nim stačí čarodějka dojít. Melanie se zastaví pár kroků před Adrianem. Než se ho zeptá, proč s ní potřeboval tak urgentně mluvit, zavítá čarodějka na chvilku mezi chlapcovy myšlenky. Chce být připravená. Vypadá to, že se chce Adrian omluvit.

„Co se děje?" zeptá se Melanie nakonec, když uzná, že delší mlčení by už bylo nejspíš podezřelé.

„Mrzí mě to."

Melanie sice ví, o čem Adrian mluví, ale naoko zmateně zamrká. „Cože?"

Chlapec nasucho polkne. Potom se k dívce mírně nakloní a vezme ji za ruku. „Mrzí mě, že jsme se rozešli."

„To mě taky," přizná Melanie a zadívá se na jejich spojené ruce. Odolává nutkání svou ruku z chlapcova sevření vytrhnout.

„Nechceš to zkusit znovu?"

Melanie překvapeně vykulí oči. Cože? Vážně jí Adrian právě nabídl, že spolu můžou zase začít chodit? Po tom, co se s ní sám rozešel?

„T-to myslíš vážně?"

Chlapec přikývne. „Jo."

Melanie nevěřícně zavrtí hlavou. „To nejde, Adriane." Přece si doopravdy nemyslí, že by se k němu teď vrátila.

„Proč ne? Pojďme to vrátit."

„Já to ale nechci vrátit." Melanie vytrhne ruku z Adrianova sevření a ustoupí o krok dozadu. „Promiň."

„No tak, Melanie. Mě to fakt mrzí." Čaroděj udělá krok směrem k dívce a opět ji vezme za ruku.

Tentokrát Melanie už na nic nečeká a rovnou svou ruku z chlapcova sevření vytrhne.

„Ne," pronese plavovláska rozhodně. „Řekla jsem, že nic vracet nechci."

„Je v tom někdo jiný?" zajímá se Adrian. 

V dívčině mysli se na okamžik objeví obličej Remuse Lupina, hned vzápětí je ale pryč. 

„Ne. Není v tom nikdo jiný."

„Tak proč to nemůžeme zkusit znovu?"

„Protože prostě ne, Adriane."

Melanie se otočí na patě a vydá se zpět do nebelvírské věže. 

„Počkej! Mel!"

Čarodějka se ale nezastaví. Svoje stanovisko Adrianovi řekla. Konverzace skončila. 

„No tak! Zastav!"

Mladý mrzimor dívku dožene a chytí ji za ruku. 

„Já tě pořád miluju." Hned na to si Adrian dívku přitáhne k sobě a rychle ji políbí.

Melanie je tak překvapená, že nejprve vůbec nijak nereaguje a nechá Adriana, aby ji líbal.

Myslel jsem, že už spolu nejsou. Cizí chlapecké myšlenky vtáhnou dívku zpět do reality. Melanii zarazí podivný bolestivý osten, který je v mysli cizího chlapce cítit. Jako by mu vadilo, že se spolu Adrian a Melanie líbají.

Čarodějka se vytrhne z Adrianova sevření a vlepí mu facku. Už spolu přece nejsou. Nemůže ji líbat, jak se mu zachce. Potom se beze slova otočí a vydá se pryč. Přitom se rozhlíží kolem sebe ve snaze najít původce myšlenek, které před chvílí zaslechla. Setká se s pohledem Remuse Lupina, který akorát prochází kolem. Byl to on? Dívka se zaměří se na chlapcovy myšlenky. Spatří v nich záblesk právě proběhlého polibku doprovázený dalším bolestivým ostnem, hned vzápětí ale vše zmizí.