Legilimens /HP ff/

10. A tak šel čas

Melanie Williamsová od září opravdu nastoupí do Bradavické školy čar a kouzel jako nová profesorka obrany proti černé magii. Společně s ní se do Bradavic po několika letech vrátí i profesorka Cunninghamová, která původně odešla do důchodu. Ve finále je to docela milá žena, takže Melanii ani nevadí, že neučí sama. Alespoň si nemůže nikdo stěžovat, že by plavovláska nadržovala svému mladšímu bratrovi, protože první ročníky si vzala na starost právě profesorka Cunninghamová.

Nová práce Melanii baví. Jediné minus je, že se s Remusem může vídat jen o prázdniny nebo o víkendech. A to je ve finále i ten důvod, který plavovlásku nakonec donutí po dvou letech z Bradavic odejít. Tentokrát už nadobro. 

Během těch dvou let, které dívka stráví z většiny za zdmi bradavického hradu, se ale uděje poměrně dost věcí.

K první z nich dojde pár dní po Vánocích, na které se Melanie samozřejmě vrátí z Bradavic domů. A není to zrovna veselá událost. Plavovlásce totiž přijde dopis od Jamese Pottera. Jeho rodiče, Fleamont a Euphemia, se kterými Melanie měla tu čest se setkat minulé Vánoce, které zčásti strávila s ostatními Poberty a Lily u Potterových doma, zemřeli na dračí spalničky. 

Tuto smutnou událost na jaře vystřídá jiná. Sice se také týká Jamese Pottera, ale tentokrát se jedná o událost mnohem radostnější. James a Lily se rozhodli, že se konečně vezmou. Takovou událost si Melanie samozřejmě nemůže nechat ujít. Ostatní Pobertové tu samozřejmě jdou také. Sirius jde dokonce Jamesovi za svědka, což je věc, která vlastně ani nikoho z přítomných nepřekvapí. Těžko byste hledali dva přátele, kteří by si byli tak blízcí jako James se Siriusem. Jsou skoro jako bratři. A když už je řeč o sourozencích, Lily samozřejmě pozvala na svatbu i svou starší sestru Petunii. Doufala, že by je tato událost mohla opět sblížit. Petunie ale přes všechna rusovlásčina očekávání sestřino pozvání odmítla a na svatbu nedorazila. Melanie a Marlene poté měli co dělat, aby se jim podařilo rozesmutnělou Lily opět rozveselit.

Šťastnou svatbu v létě vystřídá zmizení Siriusova mladšího bratra Reguluse. Ačkoli mezi sebou tito dva měli jisté neshody, Siriuse bratrovo náhlé zmizení zasáhne a je z toho zvláštně přepadlý. Navenek se sice snaží nedávat nic najevo, jeho myšlenky ale Melanii vše prozradí. Přece jen to pořád jsou bratři, ať už se mezi nimi stalo cokoli. A jak se říká - krev není voda.

Zmizení Reguluse Blacka ale není jedinou ranou, která rodinu Blackových zasáhne. V polovině září, tedy v době, kdy už je Melanie opět v Bradavicích a již druhým rokem vyučuje s profesorkou Cunninghamovou zdejší studenty obranu proti černé magii, dostane plavovláska vzkaz od Lily. Walburga Blacková prý poslala svému staršímu synovi dopis, ve kterém mu sdělila, že jeho otec zemřel. Jak tato zpráva Siriuse zasáhla, už ale Melanie nemůže nijak zjistit, protože na dálku myšlenky číst neumí. 

K tomu všemu se navíc Melanie nemůže zbavit pocitu, že je něco špatně s Petrem. Během roku ho sice mockrát nevidí. Když ale k nějakému vzájemnému setkání dojde, zdá se jí Petr nějaký podivný. Plavovláska ale nedokáže bezpečně určit, co se jí na mladém Pettigrewovi nezdá. Jeho myšlenky totiž jsou vždy příliš zmatené na to, aby se v nich dívka vyznala. Možná, že kdyby se více snažila, tak by se jí to podařilo. Přehrabávat se mu v hlavě ale Melanie nechce. Každý má právo na své soukromí. A Melanie se snaží dopřát svému nejbližšímu okolí nejvíce soukromí, co může.

Na začátku nového roku, to už Melanie učí v Bradavicích rok a půl, dojde také ke změně na pozici ministra kouzel. Millicent Bagnoldová nahradí Harolda Minchuma a stane se novou ministryní kouzel. Očekávání je jasné - zastavit nárůst moci lorda Voldemorta, což se jejímu předchůdci vůbec nedařilo. Ani nová ministryně ale zatím nedokázala najít žádný způsob, jak s Voldemortem a jeho věrnými Smrtijedy jednou pro vždy skoncovat. A tak se řady Smrtijedů a jejích podporovatelů pomalu ale jistě rozrůstají o další a další čaroděje a čarodějky. Posluhovači Pána zla se najdou i na takových místech, kde by je většina lidí asi nečekala.

„Poslali ho rovnou do Azkabanu. Moody ale říkal, že to nebylo vůbec jednoduché."

„Stejně se mi tomu vůbec nechce věřit. Ředitel kouzelnické školy a Smrtijed?" podivuje se Lily Potterová, která sedí na pohovce v domě Jamesových rodičů, teď už vlastně v jejím a Jamesově domě, a ruce má volně položené na svém už poměrně dost vystouplém bříšku. Malý Henry už je docela velký. Melanii se při poslední návštěvě u Potterových dokonce podařilo slyšet jeho myšlenky, ačkoli byly velmi slabé a špatně slyšitelné.

„Jak je možné, že si toho nikdo nevšiml?"

Melanie, sedící vedle Remuse na zemi před krbem, pokrčí rameny. „Kdo ví, kolik kolem nás chodí Smrtijedů, aniž bychom to věděli."

„To je pravda," potvrdí Sirius, který sedí společně s Petrem u malého konferenčního stolku, kde mají rozevřené dnešní noviny. „V dnešní době nikdy nevíš, na koho narazíš."

Petr se ve svém křesle nervózně ošije. Melanie se podívá jeho směrem, než ale stačí nakouknout do chlapcovy hlavy, upoutá její pozornost James, který se snaží dorozumět s Henrym doposud bezpečně ukrytým v břiše jeho manželky.

„Nech toho, Jamesi, Melanie říkala, že tohle nemá rád," pronese se smíchem Lily. Hned vzápětí jí ale dojde, co řekla, a střelí rychlým pohledem po plavovlásce. I James se podívá tím směrem.

„Jak může zrovna Melanie vidět, co se Henrymu líbí a co ne?"

Petr zpozorní. Plavovláska pokrčí rameny. „Asi se ve mě probouzí nějaký mateřský cit."

James se rozesměje. „Pozor na to, Remusi! Slyšíš to?"

Remus svého kamaráda napodobí a také se zasměje. I Melanie se usměje. Spadne jí kámen ze srdce. Vypadá to, že nebezpečí prozrazení pominulo.

Beztak v tom žádný mateřský cit není, ozve se od Petra.

„A proč by nemohl být?" zeptá se Melanie.

„Cože?" zareaguje Sirius na dívčinu otázku zmateně.

„Proč by v tom nemohl být mateřský cit?"

Až po zopakování otázky si Melanie všimne pohledu své kamarádky, která se snažila celou dobu nenápadně vrtět hlavou. Plavovláska se rozhlédne po ostatních tvářích. Všichni se tváří zmateně. Jen Lily a Remus ne. 

„Myslela jsem, že Petr..." V tu chvíli to Melanii dojde. Povzdechne si. „Petr se na nic neptal, že ne?"

Lily zavrtí hlavou.

„J-jak... Jak víš, na co jsem myslel?" zakoktá Petr.

Melanie si znovu povzdechne a rozpačitě si prohrábne vlasy rukou. Znovu se podívá po tvářích svých přátel. Pak si nervózně zkousne ret.

„Takže?" zeptá se Sirius.

Melanie vypustí ze svých úst ještě jeden povzdech, než se konečně odhodlá k odpovědi. „Vím to, protože jsem nitrozpytka."

V místnosti se rozhostí naprosté ticho, přerušované jen tikotem starobylých hodin umístěných v rohu místnosti.

„C-cože jsi?" zeptá se zmateně Petr.

„Nitrozpytka," zopakuje Melanie. „To znamená, že-"

„Umíš číst myšlenky," doplní dívku James Potter. Lily vrhne na svého manžela tázavý pohled. A vlastně nejenom Lily. Tázavé pohledy se na Jamese upřou ze všech stran.

„Co je?" zeptá se Dvanácterák dotčeně. „Já ve škole občas dával pozor."

Melanie se usměje.

„Čtení myšlenek?" zeptá se Sirius.

Melanie přikývne. „Jo."

„Paráda," pronese Sirius fascinovaně a ústa se mu roztáhnou do širokého úsměvu.

„Co je na tom paráda?" nechápe Petr. Nelíbí se mu, že je Melanie schopná přehrabovat se mu v hlavě.

„Všechno," pokračuje Sirius dál fascinovaným hlasem. „Taková schopnost se nevidí moc často. Je to něco jako dar."

„Spíš jako prokletí," zamumlá si Melanie sama pro sebe.