Zloba na Beautyfairy (překlad z francouzštiny, dokončeno)

Kapitola 5: Zpátky na hradě

O několik minut později se Zloba zvedla následována Diavalem.

-《Vezmi si toto, má paní, začíná se ochlazovat.》 řekl Diaval pokládajíc svůj kabát na Zloba.
-《Teď mě proměň v koně. Dovedu tě zpátky na hrad.》 řekl Diaval.

-《Můžu létat.》 odpověděla Zloba.

-《Se všemi těmi zraněními? Ne, ani za nic. Odpočiň si, má paní.》

Zloba se nepokusila vyjednávat. Řekla slova 《Koněm buď.》 a jedním pohybem zápěstí se Diaval proměnil.
Byl to velice temný kůň, jeho hříva byla dlouhá a hedvábná. Mísily se v ní malá velmi černá pírka. Místo čumáku měl Diaval zobák identický tomu, který měla jeho základní forma, která je havran.

Diaval se sehnul, aby se Zloba mohla bez problémů usadit. Zloba si sedla na něho umístivši svá křídla za sebe.
Diaval vstal a začal odcházet směrem k hradu Ulsteadu.

Diaval obezřetně kráčel v lesích Blat, aby se vyhnul klopýtnutí o kořeny stromů, které vyrůstaly ze země. Když se dostal k hranicím, Zloba nechala vyrůst kořeny, aby vytvořila most spojující obě země.
Diaval se rozběhl, aby na ni lidé nezírali.
Když přijeli na dvůr hradu, uviděli Růženku, Phillipa, krále, královnu a několik stráží.

-《To je Diaval!!! A je se Zlobilkou.》 řekla Růženka ulehčeně.

Vrhla se na ně.
Diaval se sehnul, aby nechal svou paní sesednout. Sotva slezla, neměla čas cokoli udělat, protože ji Růženka skočila do náruče v slzách.
Během jejího objetí proměnila Diavala do své lidské podoby.

-《Omlouvám se, kmotřičko. Nikdy jsem vás o to neměla žádat. Kvůli mně vám ublížili.》 řekla Růženka v slzách.

-《Nejsem na tebe naštvaná.》 začala Zloba.

Ale měla sotva čas přidat pár slov, když tu se zřítila do Růženčiny náruče.

Diaval v obavách se k ní vrhl. Lehce ji přidržoval, aby ji udržel vsedě. Ale Zloba, ona, byla v bezvědomí.

-《Co je jí?》 zeptala se Aurora zpanikařeně.

-《Musí být unavená. Musela vyčerpat hodně síly.》 řekl Diaval stále ji drže v náruči.

-《Vezměme ji do nějakého pokoje. Nenecháme ji tu v takovém stavu.》 řekl Phillip.

-《Phillipe, nejsem si jistá, jestli je dobrý nápad vzít do hradu Zlobu, je to...》 začala královna.

Ale Phillip ji přerušil.

-《Víla, která potřebuje pomoc, matko. Je pravda, že mohla udělat hrozné věci. Ale je s Růženkou. A teď, jak můžeme vidět, je na zemi. Nemusíme věřit všemu, co se říká. Udělali jí hrozné věci, a nikdo tu nebyl, aby jí pomohl. Zloba je víla, která zachránila Růžence život, což je důkaz, že není monstrum. Je to jen víla, co potřebuje pomoc. Takže, matko, jak jsem řekl, vezmeme ji do nějakého pokoje, aby si mohla odpočinout a zotavit se. A pokud se ten muž vrátí pro ni, ochráníme ji.》 řekl Phillip suchým tónem.

Královna byla překvapená způsobem, kterým jí její syn skočil do řeči. Ale poslechla.

-《Diavale, můžeš ji nést?》 zeptala se Růženka.

-《Ano, ale.... musí se vyhrnout její křídla.》 odpověděl.

Růženka vzala jedno křídlo a jemně ho složila, aby ho mohla dát pod paži Diavalovi. Růženka udělala to samé s druhým křídlem. Pospíšila si, ale Phillip s králem stejně mohli konstatovat těžkost, se kterou tuto akci vykonávala.
Křídla Zloby byla obrovská a hodně citlivá. Bylo pro ostatní téměř nemožné dotknout se jich. Dokonce i ve spánku mohla reagovat a byla schopná poznat dotek osoby, když byla v bezvědomí. Nechávala tedy pouze Růženku a Diavala dotýkat se jich.

O několik sekund později byla její křídla konečně přidržená v jejich zádech s pomocí Diavala.

-《Už je to dobře, Diavale.》 řekla Růženka.

Najednou se pohledný muž zvedl se Zlobou ve své náruči. Zvedaje se jí dal malou ranku, aby se narovnala. Tímto pohybem dala Zloba své ruce okolo jeho krku a položila tam svou hlavu. Stále byla v bezvědomí, ale i tak měla tento reflex, který Diavalovi vylepšoval nošení.

Všichni začali směřovat do hradu. Diaval vyšel schody skoro bez námahy.

-《Jak to děláte, že vycházíte tak lehce schody?》 zeptal se Phillip, na kterého to zapůsobilo.

-《Zlobilka není těžká. Téměř celá její váha je shromážděná v jejích křídlech. Doopravdy, nést ji není žádná výzva. I já bych to mohla udělat. Často, abych mohla létat, tak mě nosí. Ale já bych to také mohla.》 řekla Růženka. 《Není těžší než jiné ženy.》

Když Růženka domluvila, došli do jednoho pokoje, do kterého Diaval položil Zlobu.

-《Je to dobré, Růženko. můžeš se vrátit ke své práci.》 řekl Diaval.

-《Ne, mu.....》

Neměla čas odpovědět, že ji Diaval přerušil. 

-《Neboj se, Růženko. Zůstanu s ní. Zavolám tě, jestli bude nějaký problém, slibuji ti. Ale teďka ji musíme nechat odpočinout si.》

Růženka poslechla a odešla z pokoje s Phillipem.

Diaval, teď sám, opět položil Zlobu správně. Dal jí polštář pod hlavu, aby si mohla odpočinout bez toho, aby jí její velké rohy vadily. Umístil její křídla na obě strany jejího těla a sedl si vedli ní
Zloba třepala rukama a nohama. Položila se na bok, ale velmi často měnila strany. Její zranění jí bolely. Hledala pozici, ve které by nebyla obtěžována.
Diaval viděl, že byla neklidná, a položil svou ruku na její tvář, aby ji uklidnil. Byl překvapen vidět, že to fungovalo, a že teď vypadala uklidněně.

Zůstal tak hodně dlouho, až se Zloba probudila. Namáhavě otevřela oči a uviděla, že se nenachází na svém stromě.
Ucítila Diavalovo teplo u ní. Zvedla se, aby zjistila, kde je.
Ale najednou její tváře přešly z bledé běloty do trochu růžovějící barvy, když uviděla, že je její hlava na spodu Diavalova torza.

Protože byla ve svém spánku neklidná, Diaval se za ni postavil a nechal ji odpočinout si na svém torzu.

Zloba červenala čím dál víc, když si všimla, že jí dal svou ruku do jejích vlasů.
Teď spal.
Zloba se zvedla a potom se protáhla, aby uvolnila své svaly. Za praskotu jejích křídel se Diaval také probudil a viděl Zlobu vzhůru.

-《Tak jsi probuzená, má paní.》 řekl a sedl si na postel.

-《Co se stalo?》 zeptala se.

-《Přivedl jsem tě zpět na hrad. Ale omdlela jsi v Růženčině náruči, tak jsem tě odnesl sem.》 řekl Diaval.

-《Děkuji.》 odpověděla klidně.