[všechna práva na příběh náleží @Asoukiia, překlad z jejího francouzského originálu "Maléfique a la Beautifairy", z první verze, ne z té přepsané]
{tato fanfikce obsahuje Maleval}
Příběh se odehrává ve světě Blat, kde žije krásná víla, kterou všichn...
Druhého dne se Růženka a Diaval celou noc nevyspali. Hledali místo, kde byla Zloba.
-《Nenajdeme ji.》 řekla zoufale Růženka.
-《Růženko, přestaň. Jsi unavená. A vidím, že ti není dobře..... vrať se za Phillipem a všechno mu vysvětli. Jsem si jistý, že pochopí, jak moc je pro tebe Zlobilka důležitá. Odpočiň si u něho, zatímco budu dále hledat.》 řekl Diaval.
-《Ne, neboj se. Stejně jsem slíbil, že ji nikdy nenechám... teď se vrať domů.》
Růženka poslechla Diavala a vrátila se do hradu vyčerpaná z všeho toho pátrání. Zatím pokračoval Diaval v hledání a čím dál víc se ponořoval do Blat.
O několik hodin později přišel před opuštěný hrad v troskách. Ten hrad byl chatrný, špinavý a velmi temný.
-《Překvapilo by mě, kdyby tady byli.》 řekl Diaval otáčeje se.
Ale chvějivý hlas zastavil jeho činnost. Tento hlas byl nádherný, jemný a uklidňující. Mohl by ho poslouchat hodiny. Ale místo toho poznal hlas své paní. Najednou se vrhl křiče její jméno. Hledal všude možně, dokud nepřišel před velké vězení. Podíval se přes mříže a viděl tam svou paní nataženou na zemi. Její obličej byl pokryt slzami vyčerpání. Její tělo bylo pokryto krví a popáleninami, které jí muž nechal podstoupit. Vypadalo to, že trpěla bolestí, ale nepřestala si pozpěvovat.
-《MÁ PANÍ.... MÁ PANÍ!!!!》 zakřičel Diaval.
-《Můj hezký ptáku.... jsi to ty?》 odpověděla Zloba malým hláskem. Bylo pro ni těžké zvednout hlavu, aby ji nasměrovala ke svému služebníkovi. -《Omlouvám se.》 řekla chvějícím se hlasem.
-《Neomlouvej se. Dostanu tě odsud..... proměň mě v medvěda.》
-《Ne. Nedokážu to. Nemám dost sil.》 řekla unaveně.
Diaval ucouvl a začal hledat něco, čím by ji vysvobodil. O několik minut později uviděl železnou tyč. Vzal ji a rozbil zámek, který ze Zloby dělal vězně. Po několika pokusech se mu úder podařil, a potom daleko odhodil železnou tyč, aby se nedotkla Zloby a nezranila ji ještě víc. Vešel do cely a pomohl Zlobě, aby se zvedla. Normálně na sobě Zloba nenechávala sáhnout, ale za těchto okolností přijala, aby dal svou paži nad její pás, aby ji udržoval postavenou. Pospíšili si ven a odešli co nejdál to šlo.
O několik minut později už hrad nebyl v dohledu. Byli v bezpečí. Zloba měla problémy s chozením. Sténala bolestí pokaždé, když se její nohy zlehka dotkly trav a svá křídla táhla za sebou po zemi kvůli nedostatku sil k jejich přidržení.
-《Vezmu tě zpátky na hrad.》 řekl Diaval.
-《NE!!!!》 vykřikla Zloba. 《Hrad je první místo, kam mě půjde hledat. A jsem unavená. Chci si odpočinout, moc mě to bolí...... prosím Diavale.》 řekla se sklopeným zrakem.
-《Chápu.》 odpověděl.
Sedl si zády opřený k hezkému stromu, a potom roztáhl nohy a dal Zlobě znamení, aby se usadila. Ze začátku byla Zloba skeptická. Nikdy nebyla tak blízko něho a to jí přivádělo do rozpaků. Klekla si před Diavalem a zaváhala, jestli si má sednout opřená o něho. Ale Diaval ji nenechal posadit se, kam chce. Vzal ji za pás a přitáhl si ji k sobě, potom opřel její záda o jeho trup. Její křídla byla roztáhnutá z každé strany. Diaval dal své ruce kolo jejího pasu a Zloba pocítila rozpaky. Stiskla rty, aby z nich nevyšel zvuk. V jeho náruči měla pocit, že její bolesti zmizely. Cítila, jak se její srdce zrychlovalo. Cítila, že se červená, když se za ní Diaval opět posunul. Mohla cítit rytmus jeho dechu proti jejím zádům. Tady jí bylo dobře. Diaval stiskl své ruce okolo ní a položil svou hlavu na její rameno.
-《Co to děláš?》 řekla Zloba přivedená do rozpaků z toho, co se dělo.
-《Ochraňuji tě.》 řekl Diaval jemným hlasem.
-《A musím mě ochraňovat tímto způsobem?》
-《Ano... Když jsme byli v hradě a necítila ses dobře. Neochránil jsem tě tak, jak jsem měl. Kvůli tomu jsi odešla a stala ses vězněm. Takže tentokrát, když tě můžu chránit. Tak... to udělám.》 řekl.
Podle jeho hlasu měla pocit, že se usmívá. Zloba věděla, že jí nenechával na vybranou. Rozhodla se tedy uvolnit se, protože to bylo jediné, co teď mohla udělat. Vydechla velký závan vzduchu a uvolnila svaly. Diaval ji cítil uvolněnější a posunul svou hlavu na stranu, aby mohla Zloba položit tu svou dozadu bez toho, aby ho zranila svými rohy.
-《Ublížil ti?》 zeptal se Diaval.
-《Jakže?》
-《Ten muž... ublížil ti?》
-《Ne.》 odpověděla chladně.
-《Nelži. Vím, že jsi silná, má paní. Ale vím také, že jsi víla, a že je tudíž tvá bolest vynásobena deseti naproti té lidské. Viděl jsem tě brečet a křičet bolestí, když tě držel.... takže, ublížil ti?》
-《Proč se ptáš, když znáš odpověď?》
-《Protože chci, aby sis přestala myslet, že jsi sama. Chci, abys pochopila, že jsem tu a že ti vždycky pomůžu, pokud mě o to požádáš. Ale potřebuju, abys to řekla.》 řekl Diaval jist sebou.
Zloba chvíli zůstala němá. Byla překvapená, že se Diaval opovážil říct jí toto. Ale nebyla naštvaná. Naopak, byla uklidněná, že tady byl pro ni.
-《Ano, Diavale..... ublížil mi.》 řekla zahanbeně.
Poté, co toto řekla, nechala objevit svá předloktí. Diaval na nich mohl vidět stopy moc těsně sevřených rukou a řetězů.
-《Toto udělal on?》 zeptal se naštvaně Diaval.
-《Ano.》 odpověděla.
Diaval vycítil smutek v jejím hlase. Pochopil, že jí to stále bolelo. Chtěl ji povzbudit, ale bál se, že odmítne jeho kontakt.
Po několika sekundách váhání se rozhodl položit jí na stanu její hlavy polibek. Bál se, že se naštve. Ale ještě víc se bál, že by si mohla pomyslet, že mu na ní nezáleží. Byl překvapen, když uviděl Zlobu sklonit svou hlavu, aby správně přijala polibek.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zavřela pod jeho dotekem oči. Tak moc jí to bolelo a byla vyděšená. Vše, co chtěla, bylo, aby se všechno vrátilo do pořádku.
