Tattoo Artist [l.s.] (CZ)

Tattoo Artist

Jeden dá se říct gang Londýna. A jéje.

"Myslíš si, že se tě snad bojím?" vykřikl jsem a vylezl ze svého provizorního úkrytu, který moc úkryt nebyl, mohl jsem být vážně hodně vidět a oni si mě stejně nevšimli. To je tak, když je někdo slepej jako patrona.

" Malinký sladký chlapeček, myslí si jak není nebojácný a chrabrý, když zachraňuje mladíka v ohrožení, spíš si směšný, ale tak si myslím kluci, že dnes budeme mít na šuk dvě dírky" zasmál se zřejmě jejich šéf.

" Myslíš špatně, Debile" zavrčel jsem naštvaně. Mě nikdo znásilňovat ani šukat nebude a toho mrňouse taky ne.

" OH, kocourek, vystrkuje drápky, to abychom mu je trošku zastřihly." Pokynul dvěma gorilám, aby mě dovedly k němu. No ani se ke mě nedostaly.

Pohotově jsem totiž dvakrát vystřelil a obě gorily zasáhl. Jednoho do stehna a toho druhého do břicha. Oops. A to jsem nechtěl. Mám skvělou mušku.

" Ty zkurvená děvko" vyjekl na mě ten muž a vytáhl svou zbraň. " Nebudeš střílet do mých chlapů. Svině jedna" naštval se a vystřelil. Zaskočil jsem pohotově za rok a tím pádem se netrefil. Oddechl jsem si a děkoval mým skvělým rychlým reflexům, který mi právě teď zachránily život.

Vytáhl jsem nožík, který jsem měl schovaný v botě, vylezl trochu ze svého úkrytu a skvěle mířenou ranou jsem ho po něm hodil a podle bolestného zásténání, které jsem uslyšel bych tvrdil, že jsem se vážně trefil. Hihi.

Vylezl jsem z úkrytu právě včas, jelikož jsem viděl další dvě gorily, které nevypadaly vůbec přátelsky a myslím, že právě teď mě chtěly rozdupat jako malého otravného švába a já ač jsem celkem vysoký, jsem právě teď oproti nim vážně vyladal jako malý šváb.

Co teď? Co mám sakra dělat? Mám přibližně 10 sekund, než se ke mě dostanou a bude ze mě lívanec. Kurva mysli, Stylesi.

Rozhlédl jsem se kolem a spatřil železnou tyč. Ha. Ta by se mohla hodit. Rychle jsem ji popadl a postavil se do bojového postoje, čímž jsem ty dvě gorily rozesmál. Kundy jedny.

Jejich šéf se pomalu začal zvedat země i přesto, že měl v břiše zabodnutý nůž. Čůrák jeden. Ten mě srát nebude. Zavrčel jsem.

" Zemřeš a to jen díky tomu, že se snažíš zachránit malého debilního ufňukánka." Zasmál se ten zmrd a vytáhl nůž ze svého břicha, načež ho po mě chtěl hodit, ale mrňous se nějakým záhadným způsobem k němu bez všimnutí doplazil a za nohu ho stáhl na zem, přičemž si kvůli němu ten zmrd dal pořádně do držky. Aspoň si zasloužil to, co mu patří.

Teď už jen ty dvě gorily a bude to všechno v cajku. Jenže než jsem stihl něco udělat, tak mě gorila trefila přímo pod oko, načež jsem ji ránu oplatil. Železnou tyčí přímo do ramene. Zavrčel bolestí a druhá gorila chtěla využít mé chvilkové nepozornosti, ale díky mrňousovi, který ji chytil za nohu a snažil se jí dostat na zem, nestalo.

Gorila číslo jedna se na napřahovala zdravou rukou, ale já jí přes ní okamžitě trefil. Znovu zavyl boelstí a propálil mě nenávistným pohledem.

Gorila číslo dvě kopla silně do mrňouse, který vzlykl a pustil se jeho nohou, načež se chytil za břicho, do kterého ho gorila kopla. Jo to musela bolet.

" Mám rpo vás návrh, pánové. Vy mě a toho mrňouse necháte jít a já vám za to nezmaluji fasádu. Co vy na to? Je to dobrá nabídka no ne?" zeptal jsem se a dostalo se mi jen pouhého smíchu jako odpověď. Tak prej ne. Když to nepůjde po dobrém, tak to hold bude muset jít po zlém.

Využil jsem jejich nepozornosti a jednoho z nich trefil tyčí přímo do páteře. Jauví. Ale patří mu to, kdyby přistoupili na mou krásnou nabídkou, tak se tohohle mohli vyvarovat, když jsou však blbí, tak jsou hold blbí no. S tím já už nic nenadělám.

"Ty svině, jedna kudrnatá" vydechl jeden přímo vytočeně. Byl jako býk a já rudá barva, která ho dráždila. Hodně dráždila.

" Tohle jsou vlnitý vlasy, Debile, ale jako jo byly dříve kudrnatý, ale to ještě, když jsem je měl kratší a byl jsem mladší" zaculil jsem se. Tak mi tu vedeme boj a já tu řeším vlasy. Možný je zřejmě všechno. Heh.

" To mě vůbec nezajímá" zavrčel a jen mě propaloval pohledem.

" Ty jsi to načal, tak si nestěžuj" pokrčil jsem rameny jakoby nic, vůbec mě nechce zabít, hehe. Jde mi tu okejhák a já jsem úplně v klidu.

" Aghr!" vypustil ze sebe nasraný zavrčení a já se pomalu připravoval k boji.

Jenže se oba rozhodli, že po mě půjdou zároveň a to byl menší problém. Jednoho bych v klidu zvládl, ale dva to už bude trošku problém. No nic jiného, než to zvládnout, mi nezbývá. Takže musím bojovat jako by mi šlo o život, jelikož mi o ten život vážně právě teď jde. Ehm. Oops.

Oba se napřáhli ve stejnou chvíli a vystřelili pěstmi proti mé osobě, přesněji, jeden šel po mém krásném obličeji, ze kterého mi nejspíš právě teď chtěl udělat fašírku, no a ten druhý šel po břiše.

Trošku jsem uskočil a pak se po obouch ohnal tyčí. Bohužel pro mě, o pár milimetrů jsem ani jednoho netrefil. A kruci. Ohnal jsem se proto ještě jednou, rychleji, útočivěji a přesněji.

Jednoho jsem trefil do kolene a druhého konec tyče lehce lízl po tváři. Jo přiznávám toho jednoho to asi celkem bolelo, ale ten druhý neschytal nic, bohužel. Mohl jsem být lepší.

Druhý se po mě ohnal oběma rukama naráz a vážně se trefil, jednou, silně do mého břicha. Nedal jsem na sobě znát ani kapku bolesti a znovu zaútočil.

Ani nevím jak se mi to povedlo, ale trefil jsem ho do pravého boku a následně se mi i povedlo ho koncem tyče nabrat do břicha. Skončil na zemi. Hehe.

Jenže jsem neměl stále vyhráno. Gorila number one se zvedla ze země a rozběhla se proti mě. Co mám teď kurva dělat? Nenapadlo mě nic lepšího, než uskočit a nechat místo mě jen nataženou tyč a ono se to povedlo.

Nabral to plnou rychlostí prsami do tyče a ještě si dal tak trošku placáka hlavou se zdí, která za mnou byla. Haha. Debil. Kdybych nebyl v situaci, ve které jsem byl, tak bych se snad i zasmál, ale teď na to nebyl čas.

Stále s kovovou tyčí v ruce jsem se vydal k tomu zmrdovi, jejich šéfovi, a uštědřil mu jednu skvěle mířenou ránu do jeho páteře. Hihi.

Následně jsem však tyč odhodil a shýbl se pro mrňouse, který nevykazoval žádné známky živit. No doprdele.

Co teď kurva s ním?

Opatrně jsem si ho vyzvedl do náruče a šel s ním konečně k mému autu, ke kterému jsme došli během pár sekund.

Bylo to sice obtížné, ale i přesto, že jsem měl mrňouse v náručí, tak jsem si otevřel dveře a mrňouse položil na zadní sedadla.

Oslovení mrňous se k němu hodil dokonale. Byl vážně maličký, ale roztomilý, a taky hlavně mladý, a i když ho nechci nijak podceňovat, tak i slabý.

Zakroutil jsem hlavou a nasedl na místo spolujezdce. Vyjel jsem z parkoviště a rychle jel do svého bytu, který mám nedaleko.

~~

1179

Uhm, uznávám, tahle kapitola je sice dlouhá, ale nudná. I know, ale hraje celkem velkou roli v celém příběhu, takže se tu prostě musela objevit.

Skoro až nad sebou žasnu, že jsem dokázala napsat 1000 slov jen o tom, jak se někdo rve. Ehm, jo mohlo by to být i delší.

Přeji vám všem, ať přežijete týden ❤️