Tattoo Artist [l.s.] (CZ)

Tattoo Artist

" Děkuji ti ještě jednou za odvoz" usmál se na mě Louis, když jsem zastavil před vchodem do paneláku, kde se nacházel jeho byt, jak mi bylo řečeno.

" Nemáš za co, byla to maličkost" Zavrtěl jsem hlavou a mírně se na něho usmál. Byl kouzelný a já jim byl tak moc uchvácený, až mě to samotného trošku děsilo.

" Myslel jsem to i za to, jak jsi mi zachránil tak statečně život, jsi skvělý" zašeptal. No kdby jsi znal pravdu, tak tohle nikdy nevyustíš z úst, ale i tak mě to zahřálo u srdce.

" Opravdu nemáš za co, Lou, tak nějak jsem myslel, že jsi to ty a takového sladkého a nevinného bruneta by nikdo mlátit neměl" zamumlal jsem. Ano byl roztomilý a to dost, ale také byl strašně moc sexy, ale o tom někdy jindy.

" Aww, ale stejně ještě jednou díky. A ehm, uvidíme se ještě někdy, Hazz?" optal se mě a lehce smutně se na mě podíval. Kurva. Ať se na mě nekouká takhle.

" Žádný smutný pohledy, Honey, ještě se uvidíme, ale nejdříve mi budeš muset dát svoje číslo" pohladil jsem ho po jeho sladké tváři. Nevím, co jsem to dělal, co to do mě vjelo, ale momentálně mě to ani moc nezajímalo.

" Tak takhle získáváš čísla od kluků?" zasmál se. "Jestli chceš moje číslo, tak mi musíš půjčit mobil" natáhl ke mě ruku, do které jsem mu následně vložil svůj otevřený telefon.

Najel na kontakty a klik ihned na plusko, aby přidal nový kontakt. Vyplnil všechno co po něm chtěli, což bylo jméno, číslo a takové blbosti. Dokonce se mi tam i vyfotil, abych tam měl ikonku s jeho tváři. Aw.

" Tady to máš, H" usmál se a podal mi můj telefon, tentokrát již zavřený. Úsměv jsem mu oplatil a následně ho celkem nešikovně objal. Blbá šajtr páka.

" Tak se zatím měj a ozvi se. Rád bych slyšel tvůj názor na moje vybrané tetování" usmál se a než jsem stihl něco říct, tak byl fuč.

Mám jeho číslo!!!

A mám jisté, že ho ještě uvidím, jelikož  chce tetování. Tak to si užiju.

~~

Vážně jsemu dal svoje číslo?? Panebože. Ah, doufám, že se ještě po tom všem vůbec ozve. Přeci jen na jeho místě bych se neozval. Vždyť jsem takovej kretén. Boha marja.

No a aby toho nebylo málo, tak si musím jít najít nějaký ty tetování, které by se mi líbily, abych mu je pak mohl následně předložit a třeba si je vážně po jeho schválení nechat vytetovat.

Ovšem tímhle to nekončilo. Můj mobil začal vyzvánět na stole v kuchyni, kde jsem ho nechal ležet, poté co jsem přišel nahoru od Harryho. Ach Harry.

Co když to je Harry?

Rychle jsem se rozběhl do kuchyně a popadl mobil, načež aniž bych se koukl, kdo volá, to zvedl a nesmírně moc toho litoval.

Jedno vám řeknu. Harry to bohužel rozhodně nebyl.

~~

" Harry?" Zeptal jsem se rozespale. Bylo něco kolem deváté ráno, když mi začal řvát mobil přes celou mou ložnici a tím mě i vzbudil.

" Ano, vzbudil jsem tě?" Optal se provinile. Awww. Může být ještě víc dokonalejší? Chraplavý hlas, tetování, jeho oblíbená barva je černá, vyšší minimálně o hlavu a půl, dobrej vkus na auta, sexy a starostlivý, zároveň mi i něco říká, že bude majetnický. No doprdele. Neberte to.

" Možná" škádlil jsem ho. Moje rozespalost mírně zmizela a přebrala to hravá nálada. Hodně hravá nálada.

" Jak jako možná?" optal se nechápavě. Sladký nechápavý Harry. Asi mě zabije!

" Tak jo. Vzbudil jsme mě, jenže telefonický budíček je hrozný. Lepší by byl živý budíček v podobě tebe" zamumlal jsem do telefonu a uslyšel, jak se mu zadrhl dech. 1:0 pro mě.

" Tím mi naznačuješ, abych za tebou přijel a vynahradí ti tenhle budíček?" optal se stále značně mimo.

" Neptej se a udělej to, co si myslíš, že po tobě chci, Hazza" s těmihle slovy jsem mu to típl a znovu ulehl do peřin. Ať si poradí. Určitě je chytrý.

~~

" Neptej se a udělej to, co si myslíš, že po tobě chci, Hazza"  zněla mi jeho slova uvnitř hlavy, když mi to pak následně típl.

Položil jsem telefon vedle sebe a vstal z postele, načež jsem přešel ke skříni a oblékl si černé rifle s černou košilí s dlouhým rukávem, kterou jsem zapl jen do poloviny, takže každý mohl vidět kus mé potetované hrudi.

Popadl jsem mobil, peněženku a klíče, než jsem se vydal k autu, do kterého jsem následně nasedl a vyjel k pekařství, které se nacházelo nedaleko mého testovacího studia.

~~

" Loui, vstávej" zašeptal mi do ucha chraplavý hlas. Harry? On je tu? Jak se sem dostal?

" Ještě chvíli, Hazz" zamumlal jsem a přetočil se na bok. Jenže to by nebyl Harry. Ten se tak snadno nevzdá.

"Žádný takový, Babe, jsi sice roztomilý, ale já jsem ti sem přijel jak princ v černém autíčku a přivezl jsem velevážené princezně i dobrou snídani pro její jazýček" lehl si vedle mě. Ten je tedy oprsklý. Strašné s ním.

"Hmm a přinesl princ velevážené princezně tu snídani pro její jazýček až do postýlky?" zamručel jsem a přisunul se k němu, načež jsem si dovolil být drzý a položil si hlavu na jeho hruď.

" To si piš, Princess" zašeptal a pak mě políbil do vlasů. Nejdeme na to nějak rychle? Ne to je čistě kamarádské. Jen kamarádi. Nic víc.

Přetočil jsem se, takže jsem na něm ležel celým tělem. Zasmál se tomu, ale neschodil mě nikam. Nechal mě na něm a začal mi prohrabávat vlasy.

Mhmh na to bych si mohl zvyknout.

Najendou mě však chytil po koleny, které jsem měl u jeho boků a i se mnou vstal, načež jsem se ho s lehkým výkřikem chytil kolem krku, abych nespadl.

"Jsi blázen?" vykřikl jsem a bouchl ho do zad. "Málem jsem měl infarkt, Hazz" zakňučel jsem, ale on se mi jen zasmál.

"Jdeme papat, Babe" oznámil mi a donesl mě až do kuchyně, kde mě posadil na linku a začal mi na talířek přichystávat snídani.

" Jak jsi věděl, že je miluju?" optal jsem se, když na talířek položil šneka ( to pečivo) plněného pudinkem a nahoře byly kousky čokolády.

" Asi kouzlo" pokrčil rameny a tajemně se na mě usmál. Měl bych se ho snad bát?

~~

Po dlouhé době je tu další část, snad se tu ještě najde někdo, kdo by to četl.