Tattoo Artist [l.s.] (CZ)

Tattoo Artist

Těžce jsem polkl, než jsem závratěl hlavou nad svým debilním chováním hlavou.

Tohle je čistě pracovní, sakra! Pouze. Čistě. Pracovní! Čistě pracovní. Čistě pracovní. Čistě pracovní. Čistě pracovní. Opakoval jsem si.

Nemůžu se nechat unést jeho dokonale plochým bříškem se světlými chloupky na podbříšku. Doprdele. Proč je to tak těžké?

Horší bylo, když jsem vyjel s pohledem výš a spatřil tetování.

Jeho kůže byla poskvrněna. Byla poskvrněna zkurveným černým inkoustem, ovšem dodávalo mu to ještě víc sexy efekt. Sakra!

Zatracený kluk. Podělaný kluk.

Zatracený malý kluk.

To zvládneš Harry, nic to není. Jen se budeš chvíli dotékat jeho nahé kůže a vytetuješ mu to, co chce.

Vůbec spolu nebudete v jedné místnosti, těsné blízkosti pár hodin a už vůbec tě u toho nebude pozorovat svýma modrýma očima. Vůbec.

Jo je to jednoduché.

"Co se děje, Hazza?" optal se s provokativním úsměvem a já pokroutil hlavou, abych si z hlavy vyhnal všechny ty hříšné myšlenky. Teď na to nebyl vážně čas.

" Nic, jdeme na to" pronesl jsem chladně a přisunul se na židli blíže k lehátku, na kterém ležel. Jdeme vyzkoušet moje sebeovládání. Tohle bude vážně hodně zajímavé.

"Dobře" kývl nadšeně a uvelebil se do pohodlněji polohy. Ví, že v té poloze bude muset na chvíli zůstat. Na delší chvíli.

"Proč zrovna tohle?" optal jsem se, když jsem přikládal papír na jeho kůži, abych si tam obtiskl tetování, jež jsem mu měl tetovat.

"Nevím, prostě se mi to zalíbilo asi" pokrčil rameny, zatímco sledoval moje ruce na jeho těle. Myslím, že i on cítil, jak to mezi námi jiskří. Jenže je to špatně.

On nepatří do mého života a já nepatřím zase do toho jeho. Ať už to oba sebevíc chceme. Nikdy to nepůjde.

Je moc nevinný, což nechci zničit.

"Dobře" zamumlal jsem a přiložil jehlu k místu, kam jsem chtěl začít tetovat. Chtěl to lehce pod klíční kosti, takže bude ideální začít tam.

"Jo tam to bude perfektní, Hazz, máš dobrý odhad" zavrněl Louis spokojeně v pochvale moji osoby, zvedl jsem pohled a zjistil, že se na mě celkem culí.

"Jo, to jsou ty léta praxe, že mi to tak jde" zamumlal jsem a pak znovu sklopil hlavu na jeho hruď, kde stále visela kousek nad jeho kůži jehla připravená mu vytetovat nápis it is what is it.

"Myslím, že léta praxe jsou i někde jinde" zavrněl opět a já zatnul prázdnou ruku v pěst. Dělá to schválně nebo?

"Takže tohle místo je ideální?" optal jsem se a poukázal na místo kousek od klíční kosti.

"Naprosto perfektní místečko" přikývl souhlasně a já přiložil pomalu jehlu na jeho kůži, načež jsem začal tetovat, přičemž se můj malíček lehce otíral o jeho sametovou kůži.

"To bych dokázal najít i jinde" pronesl jsem, aniž bych o to nějak přemýšlel. Můj mozek převzali hříšné myšlenky. Přesně to, co jsem nechtěl. Louisův dech se zadrhl a radši jsem nechtěl vidět jeho výraz.

"Um, na jak dlouho to asi tak vidíte, pane Stylesi?" zamumlal. To vážně? Pane? Teď mi bude vykat? Ale to pane... doprdele.

"Na takovou hodinku určitě" odvětil jsem bez emocí a dál pokračoval ve své práci. Jediné, co mě teď zajímá je moje práce.

Tak určitě.

"Dobře, já jen, abych v této pozici vydržel, možná to bude potom lehce nepříjemné a rád bych změnil polohu, možná víckrát" řekl sladce a já se snažil dělat, že jsem to neslyšel. Kde se to v něm bere?

"Pokud budeš chtít můžeš si říct a já ti dám pět minut pauzu, aby ses pořádně protáhl" odvětil jsem. Na tohle se nedá nic říct ne?.

"Jo za pět minut bych toho mohl udělat hodně" přikývl a moje hříšné myšlenky zase přicházely na povrch. Já toho kluka zabiju, vážně.

"Udělej si, co chceš" mávl jsem nad tím rukou. Klid. Nic se neděje. Nic se neděje.

"No, když to říkáš takto" zamumlal ledabyle. Jak to zase kurva myslel?

"Jak?" zeptal jsem se nechápavě a přestal tetovat.

"Normálně, když si můžu udělat, co chci" zamrkal laškovně. Aha. Takhle to myslí. Občasné dlouhé vedení no.

"Prostě jen lež, já dodělám svou práci" zabručel jsem.

"Jasně, jen dodělej svou práci, nedočkavá ti tu leží na lehátku" doprdele. Proč musí ze všeho udělat sexuální narážku? Ten kluk je buď nymfoman nebo jen rád provokuje.

"Ano přesně tak, takže mě to nech dotetovat." copak to ale šlo? Mojí hlavou létaly myšlenky. Hodně myšlenek. A mému rozkroku se začínalo dělat těsno. Takže. Jak ho mám dotetovat?

"Nechávám, já nic nedělám, H, nebo snad ano?" zeptal se a nevinně zamrkal. Já mu dám, že si bude hrát na andílka. Je sice nevinný, ale dokáže vystrkovat růžky. Padlý anděl nebo anděl s rohama.

Zbytek času, kdy jsem tetoval, mezi námi panovalo ticho. Jediné co bylo slyšet, byl náš dech. Moje srdce sem tam tlouklo jako splašené a já netušil, jak ho zklidnit, možná že to ani nešlo, dokud jsem se dotýkal tohohle dítěte.

"Musím říct, že jsi odvedl vážně skvělou práci, H, opravdu precizní a dobře odvedená. Zlepšuješ se snad každým zákazníkem?" pochvaloval mě, když si své nové tetování prohlížel v zrcadle, které jsem tu měl. On vážně bude pořád provokovat!

"Ano s každým zákazníkem se zlepšuji" kývl jsem a začal si uklízet věci, které jsem na tetování potřeboval. Konečně mám padla.

"Neřekneš mi, jak se o to mám starat?" zeptal se dotčeně, když opět nastalo ticho.

"Copak je to v tvém případě potřeba? Měl jsi už tolik tetování, tak je podle mě zbytečné, abych ti to říkal" zamručel jsem.

"Ani cenu mi neřekneš?" otázal se a během chvíle jsem cítil jeho přítomnost těsně za sebou. Doprdele práce.

"3 000" odsekl jsem, když jsem se otočil čelem k němu. Neměl jsem důvod se k němu chovat hnusně, ale on mě donutil ztvrdnout jako skála, aniž by se musel nějak moc snažit a ještě mi s tím ani nepomůže, takže jo možná jsem měl důvod.

"Ale, H, nebuď tak nabručený, i když chápu, být takhle tvrdý je asi bolestivé, když si od toho ani nemůžeš pomoc" zacvrlikal a následně se můj rozkrok ocitl v sevření jeho malé ruky.

Kurva.

Potřeboval by víc než dvě ruce, aby ho vzal celého do ruky, doprdele.