Tattoo Artist [l.s.] (CZ)

Tattoo Artist

" Pardon, ale nové zákazníky neberu a už vůbec neberu zákazníky, když nejsou objednaní." zamumlal jsem, nezvedl jsem ani hlavu a dále uklízel

" No kvůli tomu tu nejsem, to až třeba někdy později. Teď by se mi spíš hodila menší pomoc" zamumlal za mnou chlapecký hlas a já se konečně otočil.

"S čím přesně bys potřeboval pomoc?" zeptal jsem se a naklonil hlavu na stranu. Byl to brunet se zářivýma modrýma očima, ve kterých se teď zračilo naprosté zoufalství a ztracení, drobné postavy.

" Tak trošku jsem se tu zratil a potřeboval bych aspoň trošku poradit kudy se mám vrátit ke svému bytu" odpověděl na mou otázku a navázal semnou oční kontakt. Působil nevinně, jako malý andílek, ale něco mi říkalo, že andílek jisto jistě úplně nebude a už vůbec ne nevinný.

" Tak pojď dál a zavři ty dveře. Budeš tak hodný a otočil tu cedulku?" zeptal jsem se ho a on poslušně přetočil cedulku z open na close. Tak se mi to líbí. Sice nebyl úplně můj typ, ale k zahození úplně nebyl. Hlavně ten jeho zadek, ale nechám si zajít mou chuť a nechám si ji pro někoho, kdo je můj typ.

" Tak řekni mi adresu bytu, kde bydlíš. Není to vůbec tak, že tě budu chtít stalkovat, vykrást nebo podobné věci, jo? Jde jen o to, abych věděl kam tě nasměrovat, znám to v tomhle městě jako svý boty" usmál jsem se na něho.

" Adamsova 205" promluvil ke mě brunet.

"Šmarja" vyjekl jsem překvapeně. "Vždyť je to na úplně druhém konci Londýna, hochu, jak ty ses sem dostal?" zeptal jsem se. Jak dlouho bloudí sakra?

" OH. Jsem neschopný" plácl se do čela. " Nevím, jak jsem se tu ocitl, ale vím, že jsem se chtěl vrátit a šel jsem zřejmě asi na jinou stranu bylo mi to divné, jelikož jsem šel takovou dobu a nic, ale pak jsem si říkal, že to bude dobrý a že jsem jen paranoidní, no zřejmě nejsem" pokrčil rameny

" Zřejmě jsi tu nový, že?" zeptal jsem se. Bylo to očividné, kdyby tu bydlel aspoň půl rok, tak by to tu trošičku znal a tohle by se mu nestalo.

" Ano. Přistěhoval jsem se sem před cca měsícem, ale neměl jsem na nic, jako je procházení Londýnu, čas, jelikož jsem si zařizoval svůj nový byt" odpověděl mi. Co on mi neřekne.

" OH, tak to potom jo" přikývl jsem a vytáhl jsem mapu celého Londýna. " Takže. Pokud se nepletu, tak tady v té ulici je tvůj byt" poukázal jsem na Adamsovu ulici. " A tady jsme teď my" poukázal jsem na ulici, kde se nacházel moje tetovací studio.

"To je pěknej kus" zamrmlal si pod fousy, ale já to stejně slyšel.

" Jo to je" kývl jsem. " Nejlepší bude, když si odchytneš taxi, jelikož než bys tam teď došel, tak by byla tma tmoucí a věř, že v tomhle městě není úplně nejlepší potloukat se ve tmě sám" poukázal jsem na tento fakt.

" Ehm, dobře" kývl

" Děje se něco?" zeptal jsem se. Vypadal jinak. Zbělal jako stěna a myslím, že nad něčím usilovně přemýšlel a vypadal ještě zoufaleji, než když sem přišel.

" Ne nic. Děkuji moc za to, že jste mi poradil, ale už budu muset jít, ať jsem doma, co nejdříve, tak zatím " zamumlal s už ho nebylo.

Zakroutil jsem nad ním hlavou a mapu zase schoval. Doklidil jsem vše, co jsem potřeboval, vyšel ze studia, zamkl a vydal se k autu, které jsem měl na nedalekém parkovišti.

Už jsem nastupoval, když jsem uslyšel něčí výkřik bolesti. Co to kurva? Vystoupil jsem, zabouchl dveře, zamkl auto a vydal se tím směrem odkud jsem ty nářky slyšel.

Zavedlo mě to do postranní uličky nedaleko od mého studia. Proč jsem to Teda neslyšel dříve? Zavrtěl jsem nad tím hlavou. Není čas na to přemýšlet, and blbostmi.

Co nejrychleji jsem došel k uličce a schovaný se podíval na to, co se tam děje. Moc jsem toho neviděl. Byla tma, ale viděl jsem tělo ležící na zemi v křečích. Kolem něho bylo pár kluků a nejspíš do něho kopali. Že se nestydí. Několik na jednoho? Ubohost.

" Nechte mě už být" vykřikla osoba ležící na zemi. V jejím hlase byla znatelná stopa bolesti, ovšem osoba nebrečela, jak je tomu ve filmech. Zněla celkem v pohodě, až na tu bolest.

Někdo z těch, co ho mlátili se k němu sehl a něco mu zašeptal do ucha. Načež se tam začal odehrávat tichý rozhovor. A já i když jsem natahoval uši, co nejvíc jsem chtěl, tak i přesto jsem absolutně nic neslyšel.

Vytáhl jsem zbraň, odjistil a vystřelil na jednu z osob, která se se zaskučením chytila za nohu. Ostatní se otočili, ano přesně mým směrem, ale já už byl dávno na druhé straně.

" Vylez ty zkurvysyne" zavrčel jeden z těch můžu. " Střílet z ústraní by ti šlo, ale abychom měli možnost tě spatřit to už ne. Srabe. Bojíš se? Jestli ano, tak jsi měl zůstat u maminky a je střílet po jednom z mých můžu" zavrčel muž a já ihned poznal o koho se jedná.

Jeden dá se říct gang Londýna. A jéje.

~~

Vyšel jsem ven z bytu a vydal se na krátkou procházku kolem parku, který tu byl, jak jsem po chvíli zjistil. Bylo to tu vážně krásné.

Nechápu lidi, kteří si na Londýn, nebo na celou Anglii stěžují, vždyť je tu krásně, ano často tu možná prší, ale to nemění nic na tom, ze6je tu vážně nádherně.

Navíc mě ten déšť nevadí, miluju déšť. Jak kapky bubnují o sklo oken a stékají následně po skle dolů, baví mě to pozorovat. Jsem možná blázen, ale je to tak.

Navic teď, když tu svítilo sluníčko tu bylo přímo nádherně. Sice tu bylo víc než dost lidí, ale to se nějak dalo přežít. Jo nemám moc rád lidi a potomhle asi nějaký ten den nevylezu ven a budu si užívat samoty, ale to nevadí.

Přeci taky musím občas mít ten společenský život, tak jednou do měsíce to stačí. Jo už vím proč nikoho nemám. A ještě nikoho si dlouho nenajdu, ale to už je asi osud, ne? Kdyby osud chtěl, abych někoho měl, tak mi ho přehodí, no ne?

~~~

Hi, tak jaký byl první týden školy v novém roce?

Jinak viděli jste už Liamovo bio na Twitteru?