Tattoo Artist [l.s.] (CZ)

Tattoo Artist

" Děkuji, děkuji za snídani" poděkoval jsem mu, když jsem do sebe natlačil i ten třetí kousek mého oblíbeného pečiva. Mohl bych se jim ujíst k smrti!

" Nemáš zač" usmál se a následně mi prstem přejel po spodním rtu, čímž zapříčinil, že můj dech se zadrhl a já jen čekal, co bude následovat.

" Tvoje rty, jsou úžasné" zašeptal uneseně a já se musel zasmát. Byl roztomilý!

" Ehm, děkuji??" zamumlal jsem. Jeho prst opět přejel po mém spodním rtu a já začal v hlavě usilovně točit kolečkama. O co mu jde??

" Promiň, měl jsi tam kousek pudinku" zašeptal omluvně a svůj prst stáhl, což mě donutilo mírně zakňučet a jemu to vyčarovalo úsměv na tváři.

" To ti tak budu věřit, kecko" vyplázl jsem na něho dětinsky jazyk a on přimhouřil oči. Ajajaj. Tady se někdo zlobí.

" Tak ty mi nevěříš, jo?" optal se a já s úsměvem zakroutil hlavou. Bavilo mě ho provokovat. Myslím, že odteď to je můj nový koníček.

" Já ti dám, že mi nebudeš věřit" vyhoupl se nade mě a než jsem stihl jakkoli zareagovat, tak se jeho prsty ocitly na mých bocích a začaly mě lechtat.

Jakožto extra lechtivý člověk, jsem se začal svíjet se smíchem pod jeho tělem. Snažil jsem se vykroutit, ovšem marně.

" H-hazz, pr-prosím už d-do-dost" dostal jsem ze sebe mezi smíchem. Myslím, že mi asi moc nerozuměl, jelikož nijak nereagoval a lechtal mě dál, nebo možná jen provokuje, kdo ví?

" H-hazz" vyjekl jsem stěží, už jsem nemohl. Byl jsem bez sil, přeci jen, když vás někdo lechtá víc než pět minut, tak už to začíná být fakt nepříjemné.

" Copak bys rád?? Abych tě přestal lechtat?" optal se s úsměvem a já, kdybych neměl právě teď jiné starosti, bych mu nejradši ten úsměv z tváře smazal.

" J-jo" Vydechl jsem a využil příležitosti pořádně se nadchnout, která se mi naskytla díky tomu, že začal přemýšlet.

" hm, nechce se mi" zamumlal a opět se pustil do lechtání moji osoby. Asi ho brzy zabiju.

"H-hazz, prosím, j-já už nem-nemůžu" skučel jsem smíchy, ale on ne a ne přestat. Myslím, vím, že si to plně užívá. Hajzl jeden.

" Hazz, prosím, u-už toh-toho nechej" prosil jsem dále, jenže to s ním pořád nehnulo a já už nemohl, bolelo mě celé tělo a ten smích mě už plně štval.

" Co za to?" naklonil hravě hlavu na stranu a konečně s tím pomalu přestal, načež jsem si úlevně oddechl, ovšem ne na dlouho.

" Hazzy, prosím, dám ti cokoli" zaskučel jsem aniž by mi v tu chvíli došlo, co jsem mu vůbec odsouhlasil. Pohánělo mě jediné - chtěl jsem, aby už přestal s tím lechtáním.

" Tak cokoli?" hravě se na mě usmál a mně konečně došlo, co jsem vlastně vůbec řekl. Proč jsem takový debil? Příště mysli Tomlinsone.

" Ehm, um, eh" dostal jsem ze sebe a Harry se zasmál. Zmetek jeden. Měl jsem mu říct, že vážně udělám cokoli?

" Když tedy říkáš, že cokoli, tak cokoli, Loui" přejel dlaní po mé tváři a já mírně přivřel oči. Ten jeho dotek  na mé tváři byl úplně úžasný.

" Co" odkašlal jsem si, jelikož můj hlas byl někde jinde. " Co chceš dělat?" Optal jsem se mírně vyděšeně. To jak pozoroval mé rty! Dělalo se mi z toho těsno.

" Co myslíš?" Optal se stále hravě. To má jako hravou náladu nebo co?? Proč zrovna teď.

" Mám se bát?" Protože já se vážně trochu bál, ačkoli jsem tak nějak věděl, že mi neublíží. Nechápu proč mu tak věřím, když ho znám tak krátkou chvíli. Dva, tři dny max?

" Nemusíš." zavrtěl hlavou. " Myslím, že se ti to bude líbit" dodal ještě než to udělal. Ptáte se co? Tak já vám to řeknu.

Sklonil se ke mě níž a než jsem stačil něco říct, tak se jeho rty otřely o ty mé, což mě dostávalo do kolen, jsem tak rád, že právě teď nestojím na nohou, jelikož je dost možné, že teď bych už nestál.

Jeho rty byly tak jemné a sladké, možná to bylo díky tomu pečivu, které jsme měli se snídani, ale to bylo teď to poseldní, nad čímž bych chtěl přemýšlet.

Prudce jsem vydechl a během chvíle jsem Harryho jemné rty pocítil znou, tentokrát už to nebylo jen jemné otření rtů, tentokrát to byl krásný dlouhý polibek, který mě nutil chtít mnohem více.

Otočil jsem ruce kolem jeho krku a donutil ho se ke mě přitáhnout blíž než byl doposud. Mírně na mě nalehl, což mi vůbec nevadilo, aspoň jsem ho měl u sebe vážně blízko.

Jeho ruce se dostaly na moje boky a silně mi je zmáčkl, což mě donutilo mu tiše vzdychnout do rtů, což Hazza odměnil silným zavrčením.

" Hazza" špitl jsem, když se jeho rty odtáhly od těch mých a místo toho se přesunuly na můj krk, kde se začaly činit. Miluju jeho rty, jsou tak šikovné a úžasné!

" Říkal jsem ti, že se nemusíš bát, že se ti to ještě bude líbit" prohlásil spokojeně a já mírně, spíše dost, zrudnul jak rajčátko.

" Někdo se nám tu červená" zasmál se potěšeně a já zrudnul ještě víc, pokud to tedy ještě vůbec šlo, protože jsem už tak měl pocit, že mi asi uhoří líčka.

" Jsi roztomilý" otřel naše nosy jemně o sebe a já roztával, můj dech byl neklidný, byl tak blízko, jeho zelené oči byly tak moc dokonalé, stejně jako rty, které mimochodem hned poté začaly činit to, v čem jsou tam dobré.

Znovu se dostaly na můj krk, který začak opečovávat a mírně okusovat. Už teď jsem věděl, že mojí slabostí budou jeho rty na mém krku. A to jsem si myslel, že nikdy žádnou slabost mít nebudu.

Co to se mnou Harry jen provádí? Proč zrovna on??

" Ještě se uvidíme" zašeptal mi do ucha a jemně mě kousnul do ušního lalůčku, načež veškerý jeho dotyk zmizel a já zakňučel, chtěl jsem jeho dotyky zpět.

Domovní dveře se zavřely a já praštil pěstí do peřiny. Co to sakra mělo právě teď být?

Jak jako, že se ještě uvidíme? A co mělo znamenat celé toho ráno??

Ne že by se mi nelíbilo, ale co to kurva bylo prostě??!

Mám z toho hlavu v pejru.

~~

Je to divný tu být zase po nějakém skoro půl roce...