Tattoo Artist [l.s.] (CZ)

Tattoo Artist

Dojel jsem na malé parkoviště, které se rozprostíralo před jedním z velkých paneláků, které se tu nacházely a zároveň mým bytem, který se nacházel uprostřed jednoho z nich.

Zaparkoval jsem to na své místo, kde mám i své jméno. Jsem skvělý já vím. Vystoupil jsem a přešel na druhou stranu, kde jsem otevřel dveře spolujezdce a vytáhl to malé klubíčko z auta, přičemž jsem i s ním v náručí zabouchl dveře a zamkl auto. Dost se tu krade a moje auto je úžasný, takže nechci, aby mi ho někdo ukradl, je jako moje dítě.

Přešel jsem ke dveřím paneláku, kde je můj dokonalý byt. Odemkl jsem dveře a vlezl dovnitř. Dveře se za mnou zabouchly a přešel jsem k výtahu, který se nacházel naproti hlavním dveřím a přivolal ho.

Když přijel, tak jsem ho otevřel a nastoupil spolu s tím klučinou v náručí a zmáčkl 5 patro. Výtah se okamžitě, potom co se zavřely opět dveře, rozjel do pátýho patra.

Jakmile se výtah zastavil, tak jsem opět otevřel ty zpropadený dveře a vystoupil. Přešel jsem ke dveřím svýho bytu a odemkl dveře, načež jsem vklouzl tiše jako myška do bytu a lehce a potichu dveře, abych nevzbudil klubíčko v náručí, i když ten byl asi trošku v bezvědomí, takže to asi ani nehrozilo, ale i tak.

Opřel jsem se o dveře a podíval se na to klubko v náručí, které se ke mě lehce přitisklo. Byl celkem roztomilý, ačkoliv jeho tvář pomalu celou zakrývala kapuca jeho černé mikinu, jež měl na sobě. Celkově byl celý v černém.

Povzdechl jsem si, pokroutil nad sebou hlavou a pomalu se odrazil od dveří, než jsem zamířil do své ložnice.

Tam jsem ho položil do prostřed mojí posteli. Roztomile se zavrtěl. Zavrčel jsem. Zatřásl silně hlavou a vydal se do kuchyně, kde jsem si chtěl udělat něco k jídlu, jelikož moje břicho hlasitě nadávalo a dožadovalo se nějakého jídla.

" No jo pořád, drž už laskavě hubu" pronesl jsem k mému břichu, když zase hlasitě zakňučel a prosil o jídlo.

Vytáhl jsem kastrol a položil ho na sporák, potom co jsem do něho nalil vodu, zapnul ho v místech, kde se nacházel kastrol a čekal až se voda začne vařit.

Mezitím jsem vytáhl široké nudle, kari omáčku a kuřecí maso, které jsem tu měl vytažené, tudíž povolené.

Vytáhl jsem prkénko z druhého šuplíku pod linkou a kuřecí plátky na něho položil, načež jsem je začal krájet na slabé kostičky. Přeci tam nechci kusy masa.

Hodil jsem to na pánev a nechal maso trochu osmahnout, než jsem tam přidal kari omáčku. Do vroucí vody v kastrolu jsem hodil nudle.

Tak všechno je jak má být.

Po půl hodině jsem dovařil a připravil dvě porce do dvou talířů. Nevěděl jsem, zda je brunet vzhůru, či ne.

Odešel jsem z kuchyně a dostal se do ložnice, kde brunet stále ležel. Byl mi nějak povědomí, ale nemohl jsem si ho nijak zařadit, tedy do té doby, než otevřel oči a s ledovou maskou se na mě podíval.

Byl to ten brunet u obchodu, jak se mě ptal na cestu. Určitě to byl on. Málokdo má takovéhle oči.

" Jak jsem se sem dostal?" zeptal se a pokusil se posadit, no bolest mu to moc neusnadňovala. Rychle jsem k němu přešel a pomohl mu.

" Slyšel jsem křik, a tak jsem se zašel podívat, co se to tam děje. Vyřídil jsem ty chlapy, a když jsi upadl do bezvědomí, tak jsem tě odnesl k sobě do auta a pak jen vynesl sem." odpověděl jsem mu na jeho otázku, když jsem mu pomáhal zvednout se na nohy.

Nešlo to nijak dobře. Podle jeho obličeje jsem soudil, že ho všechno vážně bolí, ale nakonec jsme to přeci jen nějak zvládli. Jsem dobrej.

" Uvařil jsem jídlo, takže doufám, že máš hlad, protože už jsem připravil i pro tebe, takže tě teď opatrně odnesu do kuchyně, dám ti prášek na bolest, který myslím, že víc než ochotně spolkneš a pustíme se do jídla, ano?" optal jsem se a on jen kývl.

Jak jsem řekl, tak jsem učinil. V náručí jsem ho odnesl do kuchyně, jak nejrychleji to šlo. Vytáhl jsem lékárnu a podal mu prášek s vodou na zapití a pak jsme si sedli ke stolu.

Mlčky jsme se pustili do jídla a já se jen musel v hlavě chválit, jak skvěle to umím vařit. Jsem prostě jednička a taky mám asi velký ego, nevadí.

" Děkuji, bylo to dobré" řekl brunet, když jsem sklízel talíře ze stolu, jako správný hostitel. Nádobí jsem vložil do myčky a jelikož už byla víceméně plná, tak jsem jí pustil.

" Jak se jmenuješ?" optal jsem se a pozorně jsem začal skenovat jeho tělo. Nebyl nijak moc vypracovaný, ale svaly tam měl. To jsem poznal i přes tu mikinu.

" Louis a co ty, Curly?" odpověděl mi a mrkl na mě. Curly? Celkem hezká přezdívka.

" Jsem Harry, small bean" usmál jsem se na něho a on se ke mě přiblížil. Přezdívka Small bean seděla úplně dokonale. Byl skoro o hlavu a půl nižší jak já. Roztomilé.

" Já ti dám Small Bean, Harrietko" vyřkl mi do obličeje, než se opět vzdálil. Co to bylo??

"Nejsem Harrietka" vykřikl jsem popuzeně. Já mu dám takovou Harrietku.

"Já zase nejsem Small bean, abys věděl, jsem vysoký" přimhouřil oči, když jsem to nevydržel a začal se smát.

Jestli on je vysoký, tak já jsem asi panenka Marie. Nebo možná rovnou Ježíš. Takhle mě už dlouho nikdo nepobavil.

" Jasný jasný, small beanko" plácl jsem ho přes zadek. Neznám toho kluka ani 12 hodin a už ho mám u sebe v bytě, spal v mé posteli, uvařil jsem mu jídlo a teď mu sahám na zadek.

No Harolde, že se nestydíš.

No nestydím. On si o to prostě říká, za to já už nemůžu v tom jsem nevinně, protentokrát. Tohle je poprvé a naposledy, co jsem v něčem nevinně.