Stepfather

Chapter 3

„Hotovo!“ poklidí vše na své místo a já si až teď všímám, že jeho bílé tričko není jen mokré, ale i špinavé od krve. „Bodl tě?!“ nohy mi podjedou na mokré podlaze s vjedu mu přímo do náruče. „Je to jen škrábnutí.“ Jeho dlouhé a štíhle prsty mi vjedou do vlasů.
„Jakej čurák chce ublížit holce, jako ty?“ přimhouří oči, vypadá nebezpečně, ale nebojím se. „Je to Alexův táta…“ „Nezaslouží si být tátou ani tvým partnerem.“ Bez přemýšlení se k němu přitisknu a omotám mu ruce kolem pasu. „Nevěděl o něm… Pocházím z Bridlingtonu. Sem jsem chtěla prostě utéct a začít nový život, sama, jen s malým. Jenže naši nechtěli… Táta je věčně v luftě na služebkách, tak mi jednoho dne oznámili, že pojedou se mnou. Sourozenci to taky vzali v pohodě a… Myslela jsem, že ho už neuvidím, že nebude vědět, že má dítě.“ „Jak na to přišel?“ „Díky bráchovi. Dal Alexovu fotku na Instagram. Debil!“ zabořím mu tvář do hrudě a nanovo se rozbrečím. „Neplač. Bude dobře, uvidíš.“ „Jak? Co když je tady jen proto, aby mi ho vzal?“ „Nevezme ti ho. Nedovolím to.“ Dodá, když na něj nevěřícně pohlédnu. „Vypadneme odtud, co ty na to?“ S rukou v jeho vycházím z kavárny. Rozhlížím se kolem sebe, zda někde nestojí Adam, ale skoro není vidět na krok. Okolí bičují silné provazce deště, je zima a vítr kvílí. „Kde bydlíš?“ rozepne si bundu a vtáhne mě do svého náruče. Na hlavu mi přestává pršet a zahlcuje mě jeho opojná vůně. „Albany Street.“ 

„Zavolám taxi, než tam dojdeme, budeme durch.“ Souhlasím a než taxi dorazí, jsme schováni pod stříškou. Dává se do mě zima, drkotám zuby ale je mi trapné se k Harrymu zase jen tak přitisknout. Bundu má stále rozepnutou ale on se ani nezachvěje.
„Máš úplně fialový rty…“ Křečovitě se usměju. Kdybych promluvila, asi si prokousnu jazyk. Pohne se a stoupne si přede mne, jediným pohybem se ocitám v jeho náruči. S vděkem se k němu přitisknu.
„T-taxi.“ Vykoktám, když přijíždí malé černé autíčko. „Albany Street, sedmdesát tři.“ Zadá adresu a víc si taxikáře nevšímá.
Periferně si jej prohlížím. Vlasy má skoro rovné díky dešti, splývají mu kolem ostře řezané tváře, na které je slabé strniště. V duchu jsem srovnávala, jak vypadal na posledním koncertě a jak vypadá teď… Vousy mu přidaly pár let a to malé pískle už dávno nebyl.
„Albany Street, pane.“ Zastaví řidič u chodníku, a aniž by se zeptal, jestli má počkat, nechá si zaplatit a odjede. Asi vypadáme jako věrohodný pár… Doprovodí mě až ke dveřím. „Díky. Za všechno.“ Konečně se dokopu k poděkování. „Za tohle se neděkuje.“ Slabý náznak ďolíčků a nastane trapná chvíle ticha, kterou přeruší až on, dotazem, proč vlastně zítra nebudu v kavárně. „Mám zkoušku.“ „Zkoušku? To jsi i na škole?“ Přikývnu a on se zatváří skoro šokovaně. „Co studuješ?“
„Chris!“ rozrazí se mi za zády dveře. Hope se mezi nimi zarazí a hledí na Harryho. „On vypadá, jako Harry z One Direction!“ „Ahoj princezno,“ skloní se k ní. „Nevypadám tak, jsem.“ Hope hystericky zaječí na celou ulici a už mu visí kolem krku. Harry jen hekne a vezme ji do náruče. „Nechceš jít dál?“ Jen kývne. Hope ho víceméně škrtí a on může být rád, že může trochu dýchat.

„Christie, kde jsi tak dlouho?“ otočí se mamka od linky a zarazí se. „Zdar ségra.  Kdo to je?“ protáhne se kolem Lucas. „Ty debile!“ „Co? Au!“ zachytí se za tvář a uhýbá před další fackou. „Za co?!“ zařve šokovaně a snaží se mi dostat z dosahu. „Chris, no tak.“ Harryho ruce mi znemožní pohyb. „Neříkám, že si nezaslouží vyliskat, ale vysvětlení si taky zaslouží.“ „Souhlasím s ním!“ Srab! Rozběhne se k mamce a schová se ji za záda. „Chris?“ zvedne mamka obočí a přitom kontroluje otisk dlaně na Lucasově tváři.
Hystericky na bratra řvu, jaký debil to je, že kvůli němu tu je Adam a nebýt Harryho, tak nevím v jakém stavu bych dorazila domů. A nebýt jeho, Lucas by nevyvázl jen s fackou. „Já nevěděl, že to tam nesmím dát!“ zařval, když jsem se dostatečně vyřvala. „Tak proč si se nezeptal?“ podívala se na něj i mamka a pak ho pleskla. „Díky, Harry.“ Otočí se k Harrymu. Kolem nohy má omotanou Hope a já mám jeho ruce omotané kolem sebe, nemůžu udělat ani krok dopředu. „Za nic.“ Z postýlky u pohovky se rozpláče malej. „Půjč Harrymu něco na sebe!“ povede se mi uvolnit Harryho sevření a vyrazím k Alexovi. Lucas s Harrym odchází nahoru a Hope nadšeně visí mamce kolem krku, že se ji splnil sen. I s Alexem v náručí zmizím nahoře.
Usne, jen co se nají, položím jej do postele a zmizím v koupelně. Rychlá sprcha a jen v ručníku se vrátím do pokoje. Na posteli leží Harry a na hrudi má Alexe. „Wow…“ zrudnu. Jeho reakce je… Sladká? S pokleslou čelistí si mě prohlíží a já s každou vteřinou rudnu víc.

„Lucas mi řekl, že můžu jít za tebou a malej kňoural…“ zamumle a přitom mi stále zírá na nohy. Kratší ručník jsem opravdu nemohla… Dosahuje mi sotva po zadek. „Jo…Já…Hned-hned přijdu.“ Posbírám si urychleně oblečení a zavřu se opět v koupelně. V zrcadle se sama sebe leknu, jsem jako rajče. Opláchnu si tvář ledovou vodou, a když se vrátím, jsem opět jako bledule. Tentokrát leží Harry na boku a Alex na posteli. Něco žbrblá a Harry jej hladí po tvářičce. „Podívej, maminka.“ Přelezu za nimi. Alexova bezzubá pusinka se roztáhne a vesele bouchne pěstičkou, jen tak do prostoru, ale povede se mu trefit Harryho. Vyprsknu smíchy, Harryho překvapený výraz je k sežrání.
„Jasně, chápu, jen tvoje je maminka. Já nemám v její posteli co dělat!“ zasměje se Harry a podrbe ho na uslintané bradě. „Jak je vlastně starý?“ „Dva měsíce.“ „A to už pracuješ? Proč tak brzo? Nezlob se, ale nemyslím si, že musíš pracovat.“ Našpulím pusu. „Nechtěl jsem tě urazit…“ omluvně se pousměje. „Ale neměla by ses věnovat malému?“ „Měla. Jenže… Já chci pryč.“ „Pryč? Z Anglie?“ „Ne, od rodičů. Chci mít svůj život, jen s Alexem. Být samostatná a nespoléhat se na to, že mi budou rodiče vše platit. Ještě půl roku tady a pak si začnu hledat podnájem.“