Stepfather

Chapter 6

„Nezavoláme i Niallovi a Liamovi? Ten je sice se Soph… Ale že bychom tvůj úspěch oslavili všichni a kluci se s tebou seznámili.“ „Třeba jindy…“ zaculím se a k Harrymu střelím pohledem, prosící o nějakou duchaplnou výmluvu. „Upřímně Lou, máme pak ještě něco v plánu.“ „Stejně nechápu, proč mě vlečete… Mohli byste být jen spolu.“ Protočí panenky a pokyne mi ke vstupu do kavárny. „Až po tobě.“ Chci se pojistit, že mu budeme moc zabránit v útěku, o který se pokouší, jen co spatří za barem El. „Nebuď srab!“ chytím ho za ruku a vleču ke stolu, zatímco Harry šel k baru objednat tři latte. Eleanor mě sjede pohledem, který jasně naznačuje, že jak budeme samy tak mě opravdu přizabije.
„Proč?“ „Hm?“ otočím se k Louimu. „Proč? Harry se mi za něco mstí?“ „Ne, ale ty se trápíš, ona se trápí… Proč to nezkusit znovu?“ „Co ty seš zač?“ zvedne náhle obočí. „Jak-jak to myslíš?“ stáhnu svou ruku z jeho. „Harrold tě včera viděl přes vitrínu. A hned že jdeme sem na kávu, že se mu líbíš. Celý den pak nemluvil o ničem jiným, jen o tobě. Měli jsme původně s kluky spát u Nialla a on se pak sebral, že se potřebuje jít projít, pak už se neukázal a až dnes mi volal, že byl u tebe. Jak se může neznámá holka dostat pod kůži někomu, jako je Hazza?“ „Zní to, jako by to bylo něco nepochopitelného.“ „To si piš že je! Harry a holky? Neblázni… Užít si i zdar. El ho neměla ráda oprávněně, ale ukážeš se ty a on by byl schopný tě požádat o ruku během půl hodiny!“ vyprsknu smíchy. „Myslím to vážně.“ „Uh, dobře. Promiň. Nevím… Ale pochop, že o mě a Harryho tu teď nejde. Máš ji rád?“ „Jen mi klidně řekni, že jsem debil a neměl jsem to udělat. „Jseš debil a neměl jsi to dělat!“ pokřiveně se pousměje. „Běž za ni. No tak.“ „Jo,“ dorazí Harry. „O nás nebudeš ani vědět.“

„Pošle mě k šípku!“ „Chceš, abych tě tam dovlekl?“ zvedne Harry obočí a usadí se. „Ne.“ S úšklebkem vstane a zahledí se ke dveřím. „Ani na to nemysli!“ Jen máchne rukama a vydá se k baru.  „Ahoj, máš chvilku?“ uslyšíme jeho hlas. Zkusím se vyklonit, ale Harry mě stáhne zpět. „Ani o nás nebude vědět, pamatuješ?“ „Harry!“ zazubím se. „Ženská!“ protočí panenky a pohodlně se zapře o opěrku. „Tebe nezajímá, co se tam děje?“ „Zajímá. Ale mám svou čelist celkem rád.“ Zasměje se. „Louis je chodící sopka. Tohle mi dá pěkně vyžrat, pokud to neklapne.“ „Nápodobně, Eleanor mě sjela pohledem, že mi minimálně vyškrábe oči.“

„Louisi! Prosím!“ s Harrym jsem si vyměnili pohled, a stejně jako další zákazníci ztichli. „Eleanor, chci si o tom promluvit.“ „Není o čem! Proč tu vůbec seš?“ „Chci se ti omluvit.“ „Já o omluvu nestojím. Odejdi.“ „Eleanor!“ „Vypadni!“ zavrčí vztekle a slyšíme, jak skleničkou bouchla o desku. „Fajn! Doufám, že jste spokojeni!“ vyštěkne, když proběhne kolem.
„Eleanor!“ houknu, zatímco ona vletí do kuchyně jako splašená. Harry vyběhl za Louisem. „Proč? Za co?!“ celá se třese a z očí ji srší blesky. „Promiň mi to… Já… trápíš se! Chybí ti! V Danovi si viděla jen Louise, hledalas na něm chyby, které Louis neměl! Vydrželo vám to sotva dva měsíce!“ „Christie, mám pocit, že ty jako jediná víš, co všechno jsem s Louim prožila. Nechci prožít znovu to špatné.“ „Co říkal Harry, tak mu hrozně chybíš.“ „Harry je debil! Drž se od něj Chris, ublíží ti. Je to obyčejnej děvkař!“ „Nemáš pravdu.“ „Cože? Opět a zase, jsi jediná, kdo zná pravdu o klucích, jací jsou a všechno kolem!“ „Kdyby nebylo Harryho, tak nevím jestli bych tu dnes stála.“ „Co tím chceš říct?“ znejistí. „Adam je zpět. Harry se s ním porval a celou noc byl se mnou… Hele, vím že ho znáš, ale… Jestli se mám spálit tak prosím. Ale ty a Louis… Přemýšlej o tom.“ Na baru ji nechám peníze a zmizím ven.
Pro dnešek neprší, vypadá to však na sníh. Sotva začátek listopadu a déšť vystřídá bílé, mokré cosi.

„Jak smutné, Christino. Kde je tvůj zachránce?!“ Zblednu a otočím se. Adam. Odlepil se od zdi, pár metrů od kavárny a pomalu přicházel. „Pokusíš se zase utéct? Nedoporučoval bych. Nechceš, abych ublížil té tvé kamarádce, ne?“

Díky podpatkům, mám pár centimetrů navíc a můžu přes jeho rameno vidět, blížící se postavu. Harry! Kámen, který mi spadl ze srdce, snad musel být slyšet na míle daleko. „Ani se k ní nepřiblížíš!“ zavrčím a nebojácně mu pohlédnu do očí. „No no, někdo je drzý. Christino, víš, že si se mnou nemáš hrát!“ „Adame, nech mě na pokoji. Nemáme spolu už nic společného.“ Harry se přiblížil na vzdálenost dvou metrů. Zvedne nezaujatě hlavu a hned se mu rty stáhnou do tenké čárky a v očích se objeví vztek.
„Máš moje dítě!“ zavrčí a přiblíží se, udělá sotva krok, když se nechápavě otočí. „Tys mi nerozuměl?“ pozvedne Harry obočí a chytí ho pod krkem. „A kdy ty pochopíš, že ona je moje?“ zachraptí. „Není tvoje a nikdy už nebude! Ještě jednou se ji pokusíš kontaktovat a já ti garantuji, že ti zařídím v lepším případě vyhoštění ze země, jinak vězení.“ Pustí jej a on lapne po dechu. „Tohle není konec, Christino!“ zavrčí a zmizí.

/Alex Pettyfer jako Adam... S  někým takovým mít dítě... WoW =D /