„Máš tu dopis.“ Další ráno, dnes nikam nemusel. Měli jsme v plánu vyrazit někam ven. Sice chumelilo jako blázen, ale chvilka procházky nám neublíží. Roztřásla jsem se, když mi podával nějakou obálku. Úlevou jsem se musela posadit, bylo to oznámení ze školy, ohledně zkoušek. Uvolněně jsem vydechla.
„Čekala jsi něco špatného?“ stiskl mi ramena a líbl do vlasů. „Ne… Tedy, ano.“ Vychrlila jsem ze sebe incident s Adamem, ale zamlčela jsem Louise. „To tě poslechl a odešel sám od sebe?“ „Ano…?“ nenápadný otazníček na konci, a on se ušklíbl. „Nelži mi.“ V očích se mu zablesklo a zvedl mi tvář k sobě. „Nelžu…“ „Ne?“ natlačil mě na stůl. „A co Louis?“ Zrudla jsem a sklopila oči. „Kdžy mi řekl, že za tebou chodí…“ Stiskl rty do tenké čárky. „Dostal pěstí.“ „Harry!“ „Jak jsem se měl k tomu jinak postavit? Došel do studia, a že nám musí něco říct. Jeho blbost že začal s tím, jak se s tebou vídá každej večer, zatímco já ti jen volám?!“ „Tos ho musel praštit?“ „Jak by bylo tobě, kdybych se vídal s tvou kamarádkou?“ „Žárlila bych…“ „Tak vidíš, pak jsem se mu omluvil…“ trhl rameny. „Řekl mi o Adamovi a o tom s tím soudem…“ „Cos Adamovi udělal?“ konečně mi to seplo.
„Dal mu jasně najevo, že pokud se o něco pokusí, nepřežije.“ „Harry?!“ Vzal mi hlavu do dlaní a sklonil se. „Dal jsem si s ním schůzku, a jelikož jsem mu nevěřil, měl jsem s sebou pojistku. Liam, Niall a Louis byli v autě, zatímco já šel za tím zmrdem do Čínské. Jak jsem předpokládal, měl tam partu několika známých… K jeho smůle, Liam domluvil svoje kamarády z fitka…“ „Jste je… Zmlátili?!“ „Já se rvát nechtěl. Nicméně když jsme odcházeli, Adam vypadal, že se jen tak nezvedne a co vím, je zpět v Bridlingtonu kde je v léčebně pro dlouhodobě nemocné.“ „Cos mu udělal?“ třásla jsem se jako osika. Strach, že teď on půjde sedět za těžké ublížení na zdraví, rostl každou vteřinou. „Rozbil jsem mu hubu…“ „Jen to? S tím určitě nebude ležet v eldéence.“ „Neptej se a já ti nebudu muset lhát, ale už budeš mít od něj pokoj.“ „Louis nebo Niall mi to řeknou!“ „Neřeknou, nevytáhneš to z nich.“ „Ale!“ „Žádný ale! Bez diskuze, kapiš to?“ „Co když ty půjdeš do vězení?“ „Nepůjdu, mám dost důkazů pro to, aby Adam dožil život v cele o několika metrech. Už dá pokoj.“ „Asi se nemám ptát, jak to víš, co?“ „Ne.“ Tajemně se pousmál a zlehka mě políbil.
„Tak co, vyrazíme ven?“ „Jo.“ Sněžilo, obrovské vločky padaly na hromady sněhu a krom pracujících jsme nikoho nepotkali. Prošli jsme park u Paláce a vrátili se domů, Harry se rozhodl, že dnes vaří on. Usadila jsem se s malým v náručí před televizí a zapnula si Vánoční koledu.
„Můžu se ještě na něco zeptat?“ vrátil se s talíři s naplněnými rýží a kuřecí směsí. „Ohledně Adama?“ „Tak trochu.“ „Zkus to.“ Vzal Alexe a položil jej do postýlky. „Proč se v tom angažoval Liam? Nemá mě rád…“ „To není pravda.“ „Ne?“ pochybovačně jsem povytáhla obočí. „Nó, ptal se, co děláme o víkendu. Chtěl by se i se Sophií stavit. Chce se ti omluvit. Podle jeho slov, cituji; „Bydlení spolu vám sedí a ty jsi šťastnej. Spletl jsem v ní.“ Uznal, že co řekl, nebylo vhodný. Jen prý doposud neměl odvahu jít a omluvit se. Donutila ho Sophie, která tě chce poznat.“
ČTEŠ
Stepfather
FanfikceOn, člen One Direction. Ona holka z kavárny s dítětem. Pochopí, že jemu není dítě překážkou v tom, aby ji miloval? A jak se vypořádají s pravým otcem dítěte?
