Stepfather

Chapter 8

Alex se rozhodl, že když jsem se vyspala, tak už víc nepotřebuji. Od druhé ráno se budil po dvaceti minutách a řval, řval a zase řval. Až o půl šesté zjistím, proč. Pochoduji s ním po obyváku, aby se Harry vyspal ale bez efektu. „Chris?“ Zazní ode dveří. Harry, je rozespalý, bledý a kruhy pod očima svítí kilometr daleko. Evidentně neusnul od půl čtvrté, co jsem s malým odešla. „Vystřídám tě…“ „Harry, jak si ten sunar dělal?“ zívnu. „Myslíš, že je to kvůli mně?“ „Jen se ptám, nic na tebe nehážu.“ Popíše mi postup a převezme malého. „Jak si ho krmil?“ zarazím se při pohledu na lahvičku. „No, normálně?“ Zhruba naznačí a já se uvolněně usměju. „Když krmíš lahvičkou, nesmí sát vzduch. Bolí ho bříško…“ stulím se na pohovku. Usnu ani nevím jak. Když se proberu, za okny padá sníh, v televize jede nějaký film.
„Maminka nám spinká, tak pššt.“ Slyším Alexe kňourat a kroky Harryho. „Zkusíme to znovu, jo?“ šišle na něj a usedá do křesla, s láhví sunaru. „Kterej debil!“ zavrčí vztekle o deset minut poté, když někdo surově drží zvonek. Alex, který usínal, se rozeřval na celé kolo.
 „Aho – Kdes to ukradl?!“ „Co tu děláte?“ „Taky tě rádi vidíme!“ vytáhnu se do sedu, hlasy poznávám. Došel  Niall a Liam. „Nevíš kde je Louis? Nebere nám telefon a kdes vzal to dítě?“ „Našel jsem ho před domem v košíku.“ „Jako fakt?!“ vydechnou ti dva naráz.

Harry

Jejich výraz byl k nezaplacení. Zírali na malého jako na zjevení, evidentně mi uvěřili. Teatrálně jsem protočil oči a povzdechl si. „Ňuňu.“ Polechtal ho Liam na bradě a malej ukázal bezzubou pusinku. „Jak se jmenuje?“ „Alex.“ Otočil jsem se k nim zády a mířil do obyváku. Christina měla na sobě jen moje triko a nějak jsem netoužil po tom, aby ji ti dva očumovali, respektive jen Niall. Liam byl věrnej až za hrob, ten měl na začátku vztahu se Soph problém, objímat fanynky… „Tos ho pojmenoval?“ houkne Niall užasle. Vážně, stačí nasadit „poker face“ a sežrali by mi i to, že je Alex ve výsledku můj syn…
Chris je vzhůru a tlumí smích do dlaní. „Už jsme papali.“ Oznámím ji hrdě. Vytáhne se na nohy a převezme si ho. „Mám odejít?“ „Neblázni, proč?“ „Harry, kdes ho nebo ji vzal?!“ „Ahoj.“ Vykloní se zpoza mě Chris a zazubí se. „Ahoj?“ vydechnou překvapeně. „Už jsi přišel na to, kde jsem ho vzal, Sherlocku?“ uchechtnu se a Chris i s malým zamíří do ložnice.
„Něco nám ušlo?“ jdou za mnou jako ocásci. Z ledničky jim hodím plechovku piva a zazubím se. „Mělo snad?“ „No promiň, ale jeden den nad ní slintáš na chodníku a teď ji máš i s prckem tady?“
„A co?“ „Až to vyjde na světlo, novináři po tobě půjdou jako vosy po medu. Vždyť nikdo neví, co jsme rok dělali… Z toho udělají, že je ten malej tvůj.“  „Dokud to bylo „dítě z košíku“ tak jsi s tím problém neměl, co?“ Liam se ošil a přešlápl. „Znáš bulvár….“ „Jo, ale nehodlám se s malým ani s Christinou extrémně ukazovat na veřejnosti. Líbí se mi a chci ji. Ty ses nás taky na Soph neptal….“ „Soph neměla dětsko!“ zvýší hlas a mně neujde tmavý stín v předsíni, který se však náhle rozplyne.
„Nemusel si tak řvát.“ „Co?“ otočí se Liam k Niallovi, i on hleděl do předsíně. „Myslím, že Christina, se chtěla připojit…“ „Dík, bráško…“ odlepil jsem se od linky a zamířil do ložnice. Úkosem jsem spatřil, jak ti dva míří do obyváku.

Christina

Malej usínal už v obyváku. Teď spokojeně spal, půjčila jsem si Harryho tepláky a rozhodla se jít za kluky. „Soph neměla dětsko!“ zahřměl Liam naštvaně. Polilo mě horko, v krku knedlík, zpocené dlaně. Praštila jsem s sebou do postele a natáhla se po knížce, co měl Harry na nočním stolku. Sotva jsem nalistovala stránky s textem, otevřely se dveře.
„Můžu?“ „Jasně.“ Falešně jsem se usmála a znovu se otočila ke knížce. „Omlouvám se.“ „Za co?“ „Ale no tak.“ Položí se po zádech do postele a sebere mi knížku. „Vím, že si byla v předsíni.“ „Hmm.“ „On to tak nemyslel.“ „Je jedno, jak to myslel. Všichni, co to zjistí, to budou brát tak, že jsem si nechala udělat dítě a teď tahám z tebe prachy. Je jedno, jestli si to myslí on, nebo dalších X lidí, výsledek bude stejnej.“ „Za dobu fungování kapely, jsem se naučil ignorovat, co si kdo myslí. Jinak bych nedělal nic jinýho. Pokud mi teda někdo neurážel rodinu a podobně… Chris, mě je fakt jedno, co si budou myslet, jestli někdo zjistí že Alex není můj. Je maličkej, můžou si myslet, že je můj, a já se tak budu i chovat.“ „Ty si to představuješ jak Hurvínek válku!“ vytáhnu se do sedu. „Proč?“ „Proč?“ nevěřícně se k němu otočím. „Vůbec se neznáme, nic o mně nevíš. Známe se sotva pár dnů a ty se už teď chováš, jako kdyby byl Alex tvůj.“ „Vadí ti to?“ vydechne překvapeně a taky se posadí. „Ne. Je to hezký, je mi s tebou fajn. Ehh! Líbíš se mi! Ale Liam má pravdu, mám dítě!“ Vytáhnu se na nohy a nervózně rozhodím rukama. Ocitnu se v jeho sevření a čelist mi poklesne.

„… Oh baby, baby don‘t you know you got what I need,
Lookin‘ so good from your head to your feet.
C’mon come over here, over here,
C’mon come over here, yeah.

Oh I just wanna show you off to all my friends,
Makin‘ them drool down their chinny – chin – chins.
Baby be mine tonight, mine tonight,
Baby be mine tonight, yeah… AND LET ME KISS YOU…“

Pootevřu v údivu ústa, když skončí. „Dovol mi to!“ zachraptí a skloní se. Vytáhnu se na špičky a zlehka se otřu o jeho rty.
Vjede mi prsty do vlasů a naléhavě mě k sobě přitiskne. „Líbíš se mi, tak se nebraň, prosím!“ zachraptí mi do úst. „Ehm, je všechno okey?“ Niall. Klepe do dveří, ale nevstoupí. Zrudnu a nervózně k nim pohlédnu. „Hned dojdu a neřvi. Malej spí.“ Houkne po něm Harry a starostlivě se podívá na postýlku. „Je mi jedno, že se známe pár dnů. Dej tomu čas a uvidíš, jestli ho chceš se mnou trávit nebo opravdu ne. Jen nedělej radikální rozhodnutí rovnou. O nic jinýho nežádám.“ Políbí mě a zmizí.