Stepfather

The Last Chapter

9 Months later

„Maminko, dýchejte! Otevřete trojku! Okamžitě. Rodička, kontrakce během půl minuty." „Vaše první?" Běží vedle lůžka nějaká doktorka. „Druhé." Zachraptím a stisknu okraje matrace s prstech. „Kdo je váš doktor?" „Richter." „Tady od nás?" Polknu nadávku a kývnu. „Sežeňte jej!" proběhne a hrne se do létacích dveří.

„Paní Styles! Jak jsme na tom?" „Co myslíte?" zařvu bolestí a on mi položí ruku na rameno. „Zvládneme to, tak jako poprvé! Manžel tu bude?" „Do-dorazí. Snad." Opět výkřik. Vzpomínám na porod Alexe, oproti tomu, co jsem teď zažívala, jsem vlastně skoro s Alexem nerodila, to byla procházka růžovou zahradou.

„Epidurál?" Přikývnu a polykám slzy. „Víme, co to bude, maminko?" otáčí se mladá doktorka od počítače. „Ne. Chceme být překvapení."

„Hej! Pane kam se ženete?! Tam nesmíte!" ječí nějaký hlas za dveřmi, které se vzápětí rozrazí. Harry. Je mokrý jako kostelní myš a mně je jasné, že na koncertě došlo k jejich tradičnímu polévání se vodou. „Christie!" Hrne se ke mně. „Pane Stylesi, tak tu nesmíte být." „Musím tu být!" „Běžte se sestřičkou, dostanete plášť." „Nikam nechoď! Hned jsem zpět!" strká sestřičku před sebou, zatímco zbytek personálu se může umlátit smíchy. „Vtipný jako vždy, co?" zasměje se doktor.

„Jsem u tebe," skloní se mi do zpocených vlasů. „V klidu, lásko." „Alex?" „Je s mámou a s kluky." „Jak  ti dala máma vědět?" zašeptám, zatímco mi píchají epidurál. „Dorazila na koncert a vtrhla na podium jako splašená. Vyrvala Niallovi z ruky mikrofon, byl nejblíž a zaječela, že tě odvezl táta do porodnice." „Skvělé entrée."  Uchechtnu se. Drtím mu ruku a čekám na jasný povel „tlačte maminko."

„To teda! Strhlo se hotový peklo. Kluci začali ječet a fanoušci taky. Než se vzpamatovala i ochranka, byla jedna fanynka nahoře. Vyškubla mi mikrofon a zaječela ona, že teď mě potřebuješ a já mám jít." Liam mi cestou psal, že se domluvil s fanoušky i s pořadateli, že koncert odehrajeme zítra." Než mu odpovím, doktor udává pokyny.

Po úmorných sedmi hodinách, kdy Harryho ruce absolvovaly medvědí sevření, díky mým, se sálem rozezněl hlásek. Unaveně jsem se položila na lehátko a jen hleděla do stropu. Byla jsem vyčerpaná, unavená, rozbolavělá ale šťastná.

„Tatínku, pojďte se podívat. Máte překrásnou holčičku." Harry se však ani nehnul. Díval se mi do očí a brečel. „Děkuju! Děkuju lásko!" Sklonil se a zlehka mě políbil, jako by se bál, že se mu tam rozpadnu.

Po necelém týdnu opouštíme porodnici. Před ní postávají hordy novinářů a Harry je nakonec donucen dojet autem až k hlavnímu vchodu, u kterého mi dělá ochranku jeho bodyguard a zřízenci z nemocnice. Vzhledem k autům, co se rozjela za námi je Harry nucen odbočovat a neustále kličkovat. „Do prdele!" zavrčí vztekle. Už to vypadalo, že poslední dvě auta jsme setřásli, ale vynořily se po chvilce zpoza rohu. „Lou? Co s kluky děláte?" „Flakáme se. Stavíte se?" „Ne, Christina je unavená. Snažím se dostat domů. Myslíš, že byste nám mohli pomoct? Máme za zadkem od nemocnice novináře, kdybych chtěl, aby věděli, kde bydlíme, napíšu to na twitter." „Jasné, dej mi trasu, kudy pojedete. Napíchneme se na vás!" Po pár minutách kolem nás projede stejné auto Mazda 6. Na místě řidiče sedí Louis. Před nás vyjede z další ulice opět Mazda a na další křižovatce se přidá poslední.

Silnice je bez dalších aut, a ačkoliv riskují pokutu i autonehodu, začínají se kluci předjíždět. Telefonem se domlouvají, kdo kam zahne. Manévry se však zdařily a novináři nyní pronásledují pravděpodobně Nialla. „Chtěla bych vidět ten jejich výraz, až zjistí kdo to je." Nahnu se ze zadního sedadla k Harrymu. „To já taky." Pobaveně se uchechtne a vjede na příjezdovou cestu k domu.

Doma je jen máma s Alexem. Se zbytkem rodiny jsme se domluvili až na další víkend. Alex se ihned hrne k sedačce, kde spokojeně spinká Lilly.

„Mám pocit, že až teď mám všechno, po čem jsem toužil." Je krátce po deváté a je konečně klid. Děti spí, Lilly v postýlce a Alex v naší posteli. Ruku má protaženou příčkami v postýlce a má ji položenou na bříšku sestřičky. My sedíme na kraji, já v Harryho objetí a pozorujeme ty dva. „Mám stejný pocit." Zašeptám do ticha a natočím hlavu k jeho. „Jsem tak šťastná, že si mě přemluvil k tomu, abych si s tebou někam vyrazila a nestála si za tím, že jako máma pro tebe nejsem dost dobrá." „Neviděl jsem v tobě mámu. A i teď, když máme dvě děti, tak pro mě nejsi máma od plotny. Líbila ses mi, už když jsem tě viděl přes sklo, a já věděl, že tě musím mít, za každou cenu."  Kolem očí se mu utvoří vějířky vrásek. „Jsi holka, po které toužím dnem i nocí. Holka, se kterou chci spát, mazlit se, líbat... Držet tě v náručí a jen tak nic nedělat... Trávit s tebou maximum času i s dětmi, dokazovat ti, jak moc tě miluji a děkovat za to, že jsi mi dala dvě krásný děti a že ses mi dala ty sama." Nemám na to co říct, jen ta dvě slova. „Miluju Tě!" „A já tebe, Christie!" 

Snad se Vám povídka líbila =) Děkuji za všechna přečtení, hvězdičky i komentáře =) Moc to pro mě znamená =o)

AnnabethW ♥