Delší kapitola - 1353 slov
Šli jsme ke mně domů. Měla jsem v plánu si tam nechat věci do školy a sbalit si něco k Tobiovi. Už jsem odemykala dveře a oba nás pustila dovnitř. ,,Tooru?! Jsi doma?!" Volala jsem do bytu. Ale nic. ,, Brácha asi ještě nepřišel a nebo mě neslyší. Na lince jsem našla vzkaz.
,,Ahoj. Budu u Iwa-chana. Promiň že jsem ti nepsal ale ztratil jsem mobil. Když tak dej vědět Iwa-chanovi jak na tom si. Budu u něj přes celý víkend a vrátím se až po škole v pondělí.
Mám tě rád a nezlob ;)"
No jo to je celý on. Pustila jsem Tobia do svého pokoje a řekla ať si zatím někam sedne. Z batohu jsem si povytahovala věci do školy a místo toho jsem si tam dala věci na spaní a něco pohodlného. Plus věci jako nabíječka na mobil a sluchátka. ,,Hele máš nějaký návrh co by si chtěla o víkendu dělat?" Prolomil ticho Tobio ,,Ani ne, ty?" ,,Jo něco mě napadlo...vem si plavky" ,,Na co?" ,, Uvidíš... prostě si je vem." ,,Okey" Takže jsem si tam hodila ještě plavky a mohli jsme jít.
Měl jsem v plánu jít si zaplavat. Jelikož budu mít společnost tak to bude lepší a aspoň bude sranda. Upřímně nejsem moc dobrý plavec ale snažím se. Plavat jsem se začal učit asi před rokem a půl. Většina lidí se mi za to pořád směje. Ale vím že Y/n taková není. Nebo možná se bude smát ale ne tím způsobem, že by se mi posmívala. A to je rozdíl. Když měla vše mohli jsme jít. ,, Já si ještě odskočím, tak když tak počkej u dveří." A odběhla. Vzal jsem její černý batoh a šel čekat ke dveřím, tak jak mi řekla. Za minutku už byla zpět a obouvala si boty. ,, Dáš mi ten batoh?" A natahovala po něm ruku. ,,V pohodě, já ti ho vezmu." Touhle větou náš rozhovor samozřejmě neskončil, jelikož jí bylo blbí, že jí to potáhnu já. Nakonec mě nechala tak a šli jsme ke mně. Cestou jsme si různě povídali. Po chvíli jsem ji vzal za ruku a pokračoval v cestě. Většinou jsem ji za ruku bral, jen když jsem ji tak zvaně někam táhl. ( Dvojsmysly si nechejte pro sebe:) )
Jenže teď to bylo jiné.
Když mě vzal za ruku, trochu mě to překvapilo. Samozřejmě jsem si nemohla stěžovat a tak jsem si po chvilce s ním propletla prsty a stisk ruky jsem mu oplatila. Začal svým palcem přejíždět po mém hřbetu ruky nad čímž jsem se jen usmála. Když už jsme se pomalu blížili k němu domů tak na nás někdo zavolal. ,,Kageyamo! Y/n!" Oba jsme se otočili za sebe a uviděli jsme Sugu. Přišel k nám a pozdravil ,,Ahojte, co vy tady?" ,,Jdeme ke mě. Co ty jdeš za Daichim?" ,,Jo. Měli jsme v plánu jít ven ale hlásí bouřky a ne sněhové. Tak že to vypadá na film a učení..." Řekl s povzdechem. ,,No jo. My už půjdeme, každopádně Daichiho pozdravuj" ,,I ode mě." ,,Nebojte, vyřídím." Ještě nám zamával a pak odešel. A my jsme pokračovali v cestě. Po pár minutách jsem konečně stáli před dveřmi jeho domu. Ještě než Tobio stihl strčit klíč do klíčové dírky se dveře otevřely a v nich stáli Tobiovi rodiče. ,,To je super, že jste už tady. My už jedeme dečka. Tak si to užijte, nezlobte a hlavně až se vrátíme ať barák stojí." Usmála se na nás Tobiova máma. Popadla svého muže za ruku, nastoupili do auta a po chvíli už odjížděli pryč. Mám jednu otázku. Co se děje?
Jen jsem rodičům mával a pak jsme vstoupili dovnitř aby nám nebyla zima. ,,Jsem ti zapomněl říct, že rodiče jedou na chatu či co jen oni dva." Na to jen kývla. Vydali jsme se do mého pokoje, když jsme vešli tak jsem věci od Y/n dal k mé skříni a já se začal převlékat. Cítil jsem na sobě pohled a nemýlil jsem se. Y/n se na mě koukala s lehce růžovými tvářemi. Každopádně jsem se dooblékl a to samé poradil jí. Zasedl jsem za stůl a zapl počítač. Po očku jsem však sledoval úplně něco jiného. Pozoroval jsem každý její pohyb. Jako první si sundala svou velkou černou mikinu, kterou položila na mou postel. Na postel si pak sedla a začala si svlékat ryfle, které nahradila šedými tepláky. Nakonec se otočila zády ke mně a svlékla si své velmi volné tričko.
Upřímně jelikož nosí hlavně volné oblečení tak jsem nikdy neviděl obrys její postavy, ale tohle jsem nečekal. Její postava by se dala popsat jako... větší stehna a boky a úzký pak. Neboli jak se tomu říká takové přesýpací hodiny. Nakonec si na sebe dala volnější černé tričko a otočila se ke mně. Než se na mě stihla podívat, upřel jsem svůj pohled k počítači. Velmi nenápadně.
Přišla jsem k němu a opřela se o stůl. ,,Co budeme dělat?" Zeptala jsem se. ,,To nevím. Jelikož opravdu hlásí bouřky a ne zrovna malé a určitě ne na pět minut tak to vypadá, že zůstaneme doma. Ale co budeme dělat fakt nevím." Oba jsme nad tím přemýšleli a nakonec Tobia něco napadlo. ,,Hele máš ráda hry? Myslím počítačové." ,,No docela jo i když než se v nějaké hře plně zorientuju, tak to chvíli trvá.." ,,To nevadí a chtěla by sis něco zahrát?" ,, Klidně" nakonec jsme zjistili že oba hrajeme minecraft. Takže Tobio byl na počítači a já hrála na mobilu. (bEcAuSe mInEcRaFt iS LiFe aNd yOu kNoW iT :) )
Kolem půl páté jsme toho nechali a jen tak si povídali, koukali na videa a smáli se. Milovala jsem tyhle chvíle, stejně jako jsem milovala jeho. Ale do očí bych mu to asi říct nedokázala. Bojím se. I přes to že vím že se ke mně chová jinak než k ostatním, je milý, hodný, vtipný a vždy mi pomůže. Tak i přes to se obávám že tohle bude vždy jen hluboké přátelství a nic víc. Však i tak jsem ráda za to jaké to spolu máme. ( Friendzone - Broken heart )
Jelikož už se pomalu schylovalo k šesté hodině, rozhodl jsem se že by to chtělo za chvíli večeři. Jenže já nejsem zrovna dobrý kuchař a nechci zaměstnávat
Y/n, jelikož si nemyslím že se jí po dnešku bude chtít ještě vařit. ,,Neobjednáme pizzu?" ,,Jo, dobrý nápad ale nevím jestli mám u sebe dost peněz..." ,,O peníze se nestarej, ani jsem nemyslel na to že bys něco platila ty. Zvu tě" ,,Tobio neee, nechci abys za mě zbytečně utrácel.." ,, Žádné odmlouvání. Jak jsem řekl, tak bude. Pojď sem. Jakou si dáš. A na ceny se nedívej." Řekl jsem poslední větu s důrazem. Vím že Y/n nemá moc ráda, když za ní něco platím. Přišla ke mně blíž a začala vybírat z pizz, které viděla na monitoru. Nakonec si vybrala nějakou pikantní se salámem, kukuřicí a spousta sýru. Já si vzal sýrovou. Po chvíli jsem už vytáčel číslo na mobilu. Hned mi to zvedl nějaký týpek a chtěl samozřejmě vědět co jsem si vybral, adresu a jméno. Řekl že u mě do čtyřiceti minut bude a bude volat na toto číslo. Jen jsem mu to odsouhlasil a zavěsil. ,,Pizza tu bude asi do čtyřiceti minut, nechceš zatím vybrat film?" ,,Dneska vyber ty prosím.." ,, Dobře"
Mezi tím co jsme čekali na pizzu a Tobio vybíral film jsem zavolala Iwa-chanovi.
Hovor:
Y/n
Oikawa
Iwaizumi
,,Ahoj Y/n, copak potřebuješ?"
,,Ahoj, máš tam někde bráchu? Řekl ať se ozvu. Prý ztratil mobil."
,,Jo no. Hned ti ho dám...
Shittikawo!! Volá ti ségra!!"
...
,,Ahoooj!"
,,Ahoj Tooru. Kde si prosimtě ztratil mobil?"
,,To kdybych věděl. Každopádně jak se máš? A kde si? Jsi pořád u toho morouse?"
,, Mám se fajn....jo jsem u něho a neříkej mu tak, na mě je hodnej a mám ho ráda."
,,No jo já vím... každopádně co děláš?"
,,Logicky si s tebou volám, jinak jsme si objednali pizzu a koukneme na nějaký film...co vy dva?"
,,My jsme byli venku a zastihl nás déšť tak jsme teď doma po koupeli a koukáme na volejbal. Jo promiň ale budu muset končit tak se měj zlatíčko~
A buď hodná~"
,,Moc vtipný, ahoj.."
