Chvilku jsme v bazénu normálně jen blbli nebo plavali vedle sebe. Nakonec jsme si sjeli spolu ještě jednou tobogán a vrátili se. Ostatní se už vrátili se sauny a zkoumali nás pohledem jen co jsme přišli. Nějak jsem to nechal být a tak jsme všichni si sedli k našim věcem a různě si povídali. Musím říct, že i já jsem se opravdu bavil. Ale stejně jsem nejvíc rád za to, že se baví Y/n. Jsem rád, že s klukama z týmu vychází tak dobře ale neříkám nic, občas mě to nutí žárlit. Ale nikdy jsem nic neřekl. Nejsme spolu. Jsme jen kamarádi. A tahle pravda mě bolela u srdce. Ale celkově z toho začínám mít dobrý pocit. To jak se ke mně chová a tak. Ne že by se s někým jiným chovala jinak, jde spíše o to co komu dovolí. Pochybuju, že by s ostatníma sdílela několik dní postel, nechala se objímat jen tak, dala druhému pusu na krk a bavila by se s ním i když ho jeho bratr nenávidí. Jsem opravdu rád, že ji mám.
Hlídala jsem čas a když už jsme tu byli dvě hodinky a čtyřicet minut, oznámila jsem to klukům a společně jsme se začali balit. Pak jsem se opět rozdělili, umyla jsem si vlasy a tělo a pak se šla usušit. V šatně jsem se převlékla a na kluky počkala u pokladen. Do minuty tu byl Suga s Daichim. Za pár minut i Tobio a na ty tři jsme si ještě chvilku počkali. Když jsme byli všichni tak jsem šli pomalu na autobus. S námi jel Suga a Daichi a ostatní jeli jiným busem. Sedli jsme si tam kde jsou u sebe čtyři místa (doufám, že chápeme), já jsem byla u okna, na proti mně Suga, vedle něho Daichi a vedle mě Tobio. Se Sugou jsem si povídala a ti dva na nás jen koukali. Když už byla naše zastávka, rozloučili jsme se a odešli. A jelikož byl prosinec a s tím samozřejmě zima jak prase, mi nedošlo, že mi bude po plavání zima. Inteligent to jsem. Já vím. Trochu jsem se klepala zimou a vidět to prakticky nešlo.
Šli jsme v tichosti vedle sebe. Byla už dost zima a od úst nám šla pára. Chtěl jsem ji opět vzít za ruku. Avšak když jsem to udělal, měla úplně studené prsty. Jsem zvyklý na to, že má studenější ruce než já ale tohle bylo mnohem víc. ,, Tobě je zima?! Proč si mi nic neřekla?!" Řekl jsem rázně a dal kolem ní mou bundu. ,,Tak teď už to víš, tak nic říkat nemusím.." ,, vtipný...ale já to myslím vážně" řekl jsem, popadl ji za ruku a svižným krokem se s ní vydal domů. Doma jsme byli do dvou minut. Doma se už dávno svítilo, což značilo, že naši jsou doma. Vydali jsme se do kuchyně, kde mamka už dělala večeři. ,,Ahoj mami" a šel jsem se s ní přivítat. ,,Ahoj Tobio" a objala mě. ,, Dobrý..." ,, Zlatíčko, kolikrát ti mám říkat, že mi nemusíš vykat..." Řekla máma s úsměvem a objala i ji. ,, Máte hlad?" ,,Já jo.." ,, já taky" sedli jsme si oba ke stolu. Velice nenápadně jsem pod stolem vzal Y/n za ruku, pořád měla ruce úplně ledové. ,,Prodej mi i druhou" řekl jsem potichu. Podala mi svou druhou ruku a já si její dlaně dal do těch svých. Jemně se červenala a na tváři měla nepatrný úsměv. Musel jsem se taky pousmát.
Když před nás dala Kageyamova máma jídlo, začli jsme jíst. Když jsme dojedli, šla jsem do sprchy a hned po mně i Tobio. Já si mezi tím pobalila věci, ať to zítra nemusím řešit a lehla si s mobilem v ruce do postele. Za pár minut už přišel Tobio s ještě trochu mokrými vlasy. Oblékl se do kraťas a volného trička a lehl si vedle mě. Jelikož se ani jednomu z nás ještě nechtělo jít spát, pustili jsme si nějaké videa a společně na ně koukali až skoro do jedné ráno. To už jsme oba usoudili, že by to chtělo jít spát. Zhasli jsme lampičku, mobil na nabíječku a chystali se usnout. Otočila jsem se zády k němu, po chvíli jsem cítila jeho ruku okolo mého pasu. Svou ruku jsem dala na tu jeho a spokojeně usínala.
