Chvíli jsme jen tak v tichosti seděli. Já si opřela svou hlavu o jeho rameno a on tu svou o tu moji. Naše spojené ruce dal mezi nás a tu mou začal palcem hladit. Po chvíli však Tobiovi začal někdo volat.
Začal mi vyzvánět mobil. Zrovna teď? Taková krásná chvilka a mě musí někdo otravovat. Když jsem se podíval kdo je ten otrava, zjistil jsem, že to je Sugawara. Tak jsem to zvedl. ,,Ahoj. Copak potřebuješ?" ,,Ahoj. Hele jsme teď já, Daichi, Tanaka, Hinata a Noya venku. Nechceš se přidat? Chceme se pak jít někam najíst." ,,Hele promiň ale já jsem teď momentálně venku s Y/n." ,,Tak jí vem taky, bude sranda. Samozřejmě pokud nechcete být sami..." ,, Počkej minutku, já se jí zeptám." A mobil jsem si dal dál od ucha. ,,Y/n? Suga, Daichi, Hinata, Noya a Tanaka jdou někam na jídlo a Suga se ptá jestli nepůjdeme s nimi. Samozřejmě jenom jestli chceš." ,,Jo jasně, můžeme. Jestli to nevadí..." Jen jsem se usmál a do mobilu řekl. ,,Tak kde a v kolik?" ,,Tak co takhle u školy v 11:30?" ,,Jo to by šlo." ,,Tak zatím, a mějte se hrdličky." Řekl se smíchem a zavěsil. Mobil jsem si dal zase do kapsy. Momentálně je 10:41. Takže máme půl hodinky pro sebe a pak půjdeme ke škole. Hned potom jsem se zvedl a na nohy vytáhl i Y/n. ,, Ještě se projdeme a pak půjdeme ke škole. Prý se tam máme sejít." Jenom s úsměvem kývla a já ji vzal za ruku a šli jsme opět lesem.
Šli jsme opět do lesa ale jinudy. Po asi deseti minutách jsme došli na takovou vyhlídku. Byl tu nádherný výhled. Momentálně mi nic nechybělo. Tobio mě objímal ze zadu a u toho mě hladil po ruce. Studený vítr si hrál s našimi vlasy a i tak mi bylo teplo. Po chvilce jsme z vyhlídky slezli dolů. ,,Tobio?" ,,Hm?" ,, Já jen... už chvilku mi to vrtá hlavou..." ,,Copak?" ,,No jen... brácha se s tebou nesešel jenom proto, aby ti řekl, že našel mobil, a že mu psal můj učitel... že?"
A jsem v prdeli. Co jí mám říct. No víš, já tě jen strašně miluju a tvému milovanému bratříčkovy to došlo. To by znělo fakt "úžasně". Nechtěl jsem jí to říct. Alespoň ne teď. ,,Neboj, jednou ti to řeknu."
Nechala jsem to být. Stejně to beztak není důležité. I když je to zvláštní, neměla bych se do toho plést. Nakonec jsme se pomalu odebrali na zpáteční cestu. Když jsme došli ke škole, nikdo tu nebyl. Hodiny ukazovali 11:24, takže jsme si sedli na schody u tělocvičny a čekali jsme. Pořád jsme se drželi za ruce, zřejmě Tobia po chvíli omrzelo sedět a tak si lehl a hlavu si mi položil do klína. Začala jsem ho různě hladil a drbat ve vlasech. Vypadal spokojeně, zavřené oči a úsměv na tváři. ,,Tady vás máme!" Vykřikl Tanaka, když nás uviděl. Tobio si sedl a pozdravil je. ,,Taky vás rád vidím" ,,Bakageyamo! V pondělí hrajeme přátelský zápas s Velkým Králem (Oikawa) ! Věděl si to?! Hned po škole, jako tréning!" Jásal Hinata, který kolem nás skákal, hned potom co jsme se postavili. ,, Nevěděl. Vážně?" ,,Jo, vážně." ,,Ty to taky víš?" ,,Jo, nevěděla jsem sice přesně v jaký den, ale ano věděla jsem to." ,,Kdo ti řekl?" Vyzvídal. ,,Tooru. Říkal, že zanedlouho bude s vámi hrát přátelák a jestli se nechci jít kouknout." ,,A půjdeš?" ,,Jo, pokud to nevadí." ,, Vůbec ne, i já budu rád." Řekl a chytl mě opět za ruku.
Když jsme tak nějak domluvili, vydali jsme se směr jídlo. Byl docela klid, i když Noya, Tanaka a Hinata blbli tak byl i tak klid. Dokud se někdo neozval, že jo. ,, Já nevěděl, že jste spolu." Řekl Tanaka, když přešel k nám a nechal ty dva skřety poskakovat dál. Docela mě mrzelo mu říct, že mezi námi vlastně nic není ale lhal bych, kdybych řekl, že jo. ,,My spolu nechodíme..." Řekl jsem. Na to nic neřekl a šel dál. Přidal se zase k ostatním a nechal nás být.
Když Tobio řekl, že spolu nejsme, řekl to tak sklesle, že i blbý by to poznal. Proč? Teď nevím co si myslet. Vadí mu, že si o nás někdo myslel, že jsme spolu? Nebo mu vadí, že spolu nejsme? Vypadal trochu smutně, i když se to snažil nedávat najevo ale já ho znám. Zatáhla jsem ho za ruku tak, aby pochopil, že se má ke mně sklonit. Když tak udělal, tak jsem mu do ucha zašeptala. ,, Něco tě trápí, že? A neříkej, že ne." Po té se zpátky narovnal a řekl. ,,To nic." ,, Trápí mě samotnou, že ti něco dělá starosti. Vadilo ti, že si myslel, že jsme spolu?" ,,Ne, to ne...jen...to je jedno." Řekl, víc mi stiskl ruku a šli jsme dál. Když už jsme byli před něco jako malým obchodním domem, vešli jsme dovnitř a měli jsme na výběr. KFC, McDonald's, Dragon, Sushi a obyčejný bufet. ,,Tak kam chcete dečka?" Řekl Suga. ,,Buď Mekáč nebo KFC." Řekl Hinata. Noya s Tanakou na to jen kývli. ,,Jo, to by šlo." Řekl zas Suga a Daichi kýval na souhlas. ,,Co vy dva?" Zeptal se Daichi. ,,Co by sis dala?" ,, Mně je to jedno, půjdu tam kam vy." ,,Tak fajn, vidím to na to, že se rozdělíme na KFC a McDonald's a sejdeme se u támhle toho stolu. Jo?" Řekl Suga a bylo rozhodnuto.
