My girlfriend's sister

2- omyl🥺

Brečela jsem tam takhle snad půl hodiny i se snahou se něco naučit, abych pro jednou tu angličtinu napsala lépe než na čistou kuli, jenže někdo zaklepal. Šla jsem ke dveřím a odemkla je. Stála tam mamka.
M: můžu dál
Pustila jsem ji dál a šla si zase sednout ke stolu.
M: Týnko mrzí mě, co jsem řekla
T: mě taky
M: nechtěla jsem opravdu

T: já se nezlobím.. jen mě to mrzí... ty i Kája mi to pořad předhazujete...
T: Kája že kvůli mě nemá tátu... ty že se mnou máš akorát starosti, že jsem prostě nechtěný dítě.. ale přitom chyba je jen u tebe a u táty... vůbec bych tady nemusela být, kdybyste si vy dva uměli dát pozor..
M: zapomněla jsem si tenkrát vzít prášky
T: ale to je tvoje chyba... já za to nemůžu!
Zvýšila jsem na ní hlas.
M: tímhle tónem se mnou nemluv
T: promiň

M: chtěla jsem se ti jen omluvit za to, co jsem řekla, nemyslela jsem to tak
T: ale myslela, víme to obě.. já už nejsem malá, chápu veškeré souvislosti, ale za to, že jsem já tady můžeš jen a jedině ty
M: tak... dobrou noc
T: dobrou
Mamka pak odešla. Achhhjo... myslela jsem si, že by to dneska mohlo být docela v pohodě, proč to musela zkazit učka, která dala zrovna dneska známky na bakaláře. Nejednou se otevřely dveře od mého pokoje

T: sakra tady se snad klepe ne?
Řekla jsem vytočeně a otočila se ke dveřím, byl tak Janek jen v ručníku kolem pasu.
T: jejku.. promiň.. já myslela že jde zase máma
J: promiň, já jdu z koupelny... spletl jsem si dveře od pokoje Káji
T: tak to jsou ty druhý
Usmála jsem se na něj smutně.
Janek zavřel dveře a vešel do mého pokoje a u toho se mi celou dobu díval do očí, tím pádem jsme navázali oční kontakt.

J: jseš v pořádku?
T: proč bych neměla být?
Uhnula jsem pohledem zpět na svoji učebnici.
J: tak byl jsem v kuchyni.. slyšel jsem..
T: promiň, že jsi u toho musel být
J: tak jsem to nemyslel... nechceš třeba s tou angličtinou pomoct?
T: jsi hodnej... ale já jsem moc tupá, byla by to akorát ztráta času... běž za Kájou, ať dlouho nečeká
J: určitě nejsi

Přišel ke mně a pohladil mě po rameni, hned mě polil studených pot... moje srdce jakoby se zastavilo.
T: děkuju ti za nabídku, ale vážně ne.. nemělo by to cenu
Povzdechla jsem si
J: jak myslíš
T: už vážně běž
J: ještě než půjdu, chci ti říct... vím moc dobře jak se cítíš... kdyby sis někdy o tom chtěla promluvit, jsem ti k dispozici, moje mamka se na nás s tátou vykašlala..

J: když mi byly dva roky, táta se o mne musel postarat sám a vzdát se spousty práce.
T: to mě mrzí... 🥺 muselo to být pro tebe těžké
J: nepamatuji si to tolik... ale vím, že to rozhodně nemohlo být horší, než slýchávat, že jsi prostě omyl.
Na to už jsem Jankovi nic neřekla, protože zas při tom slově omyl, se mi slzy hrnuly do očí.
J: hlavně jdi včas spát... dobrou
Pak už odešel a zavřel za sebou dveře.

.