My girlfriend's sister

12- co se děje?🥺

„Jak jsem mohla být tak hloupá, tak sprostě jednoduše naletět😔"
Flákla jsem sebou na postel a začala brečet. Myslela jsem si, že je Janek fajn, měla jsem ho ráda, rozhodně jako kámoše... možná něco víc než to, měla jsem pocit, že konečně někdo stojí při mne, že mám konečně někoho, komu nejsem ukradená, někoho s kým mohu být sama sebou, někoho s kým mi je fajn. Ale všechno to byla jen debilní hra, blbá sprostá hra, na kterou jsem naletěla jak největší husa.

Husa, která je úplně vedle z jednoho děsně sexy kluka a mozek dává úplně stranou, že jí nedojde, že někdo takový, jako je ona, vůbec nemá šanci.
Jediný, co je na tom pozitivní, že ségra se nedozví o tom, jak jsme se třeba s Jankem líbali, což kdyby tahle kauza byla skutečná, ne jen debilní hra od Janka, jednou by se to dozvěděla a začala by mne hrozně nesnášet. Zajímalo by mne, proč to Janek udělal, co si tím jako dokázal?! Že na něj letí každá nebo jako co?!
Zase jsem spustila hrozný hysterický pláč, až jsem z toho vyčerpáním usnula.

(...)
Vzbudila jsem se ráno... no teda spíš v deset... a sakra... došlo mi, že za hodinu mám doučko s LINHARTEM. Bude to extrémně ponižující. Nejraději bych toho vola už nikdy neviděla, jenže máma je z něj asi nadšená, že mi pomáhá, takže jakoby smůla no😩.
Převlékla jsem se do černých legín a bílé mikiny, pak jsem se šla do koupelny upravit, udělat si hygienku a tak, však to znáte. Ke snídani jsem si dala toustík a ovocný čaj a šla k LINHARTOVI.
Když jsem došla k němu domů, zazvonila jsem. Od se v zápětí objevil ve dveřích a pustil mě dál.

Usmíval se, jakoby nic, což mne teda do smíchu rozhodně nebylo. Na tvář jsem nahodila neutrální výraz a toho se držela, nechci před ním brečet, aby to bylo ještě víc ponižující, než to je teď, i když je strašně těžký ty slzy udržet.
J: jak jsi se vyspala?
T: nic moc
Odsekla jsem, když se pokusil navázat konverzaci.
J: to je mi líto
Položil mi svou ruku na moje stehno a já mu ji hned dala pryč.
J: co se děje?

Nahodila jsem na něj obličej, jestli to jako myslí vážně.
J: udělal jsem něco špatně? Zlobíš se kvůli tomu rozchodu s Kájou?
T: nemusíš to na mne dál hrát..🥺
Řekla jsem smutně, fakt jsem to už nezvládala, byla jsem strašně malý kousek od toho, abych se rozbrečela.
J: co? Co hrát? O čem to mluvíš?
T: Janku já slyšela, co jsi včera říkal Káje..
J: tys? Ty jsi to slyšela?
T: jo slyšela.. bohužel

J: není to tak..
T: zadrž... řekni mé mámě, že už nemáš čas, nebo že jsem prostě neschopná, že na mne nemáš nervy, ať sem nemusím dále chodit... nechci to já, nechceš to ani ty, takže bude lepší, když už se nikdy neuvidíme.
J: Týnko.. já
T: Neříkej mi Týnko!
J: musím ti to vysvětlit, je to nedorozumění

T: Jediný nedorozumění je v mé hlavě, že jsem ti ty tvoje sladký řečičky žrala, přitom ty jsi měl z toho akorát prdel.🥺
Teď už mi začalo po tváři stékat pár neposlušných slz.

.